My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI

45.Část

,,Mám pokračovat?" Usmála se na mě.
,,Jo.Ráda si tě poslechnu." Usmála jsem se co jsem nejvíc mohla.Lou to očividně donutilo taky se usmát.
,,Řeknu to takhle.Lidi,no spíš holky,protože já se radši vždy balila s klukama a holky jsem nechávala stranou.Zkoro všechny co jsem kdy líčila byly namyšlený.Třeba znáš od One Direction přítelkyně?" Stopla svojí práci a podívala se na mě.Přikývla jsem.
,,Tak nejradši z nich mám Perri.Je to taky moje lejlepší kamarádka.Vždycky jsme chtěli být tři nejlepší kamarádky.Někdy tě s ní seznámím." Mrkla na mě a zasmála se.Zasmála jsem se spolu s ní.
,,Se Sophi se moc nebavím,nevím proč.Neže by mi vadila,ale nemám si s ní co říct a ani nehci.A zbývá Eleanor.Tu přímo nesnáším.Vždy se snažila rozvrátit mě a Perri,chtěla aby se s ní bavila Perri,ale Perri je naštěstí na tolik normální že jí nevěřila ty její všechny lži.Vlastně tak že na nás dvě pořád Eleanor pomlouvala a všechno možný,tak jsme se vlastě s Perri stali kamarádky na život a na smrt,a usoudili jsme že potřebujem ještě jednu nejlepší kamarádku." Usmála se nad vzpomínkami.
,,To je hezké že máte takovýhle vztah." Usmála jsem se.
,,Taky mám nejlepší kamarádku,jmenuje se Vendy,ale občas mi připomíná Eleanor podle tvého popisu." Povzdychla jsem si.Lou se zasmála.
,,Máš ještě nějaké kamarádky nebo kamarády?" Řekla Lou zabraná do své práce.
,,Jen Vendy a kluky z 5 sos.Možná ještě jednoho kluka ze základky,ale nevím jak na tom je.Slíbila jsem mu že se ozvu,ale nějak jsem to nesplnila." Smutně jsem si povzdechla když jsem si vzpoměla znovu na Romana.

,,Hmm.Kamarád ze základky.Líbí se ti?" Usmála se lišácky na mě.
,,Ježiš,ne." Zasmála jsem se.
,,On je cikán,sice je,ale kamarád je dobrej." Podívala jsem se na její reakci.
,,Cikán?" Podívala se nevěřícně Lou.
,,Jo.Ale není jak ostatní,on je vpohodě.Hlavně ho změnilo to když mu umřela rodina." Podívala jsem se na ni smutně.
,,Chudáček,já vím někteří jsou v pohodě taku jich pár znám.A jak se vůbec jmenuje?" Zeptala se se skrčeným obočím.
,,Roman.On není odtud stejně jako já." Zavřela jsem oči abych si nedovolila vzpomínat na ty časy před.
,,Ty nejsi odtud?" Podívala se překvapeně.
,,Ne,já jsem z České republiky.Tady jsem zkrz školu,ta kamarádka Vendy znala kluky a hrozně chtěla abych je znala.No a když ona pak odjela zpátky,proto že ona má tam školu,tak jsem se nějak s klukama začala hodně bavit.No,pak jedu ale do Anglie." Otevřela jsem oči a usmála se.
,,Aha.To jsis asi navykla ten přízvuk,že?Proto že já bych o tobě normálně řekla že jseš Australanka." Usmála se na mě a štěteček a nějakou krabičku položila na stůl přede mnou.

,,Hotovo." Řekla Lou s velkým úsměvem a ztrhla plachtu ze zrcadla.
,,Pane bože Lou..." Zašeptala jsem když jsem se v tom zrcadle uviděla.Jen se zasmála.
,,To není možný že to jsem já.Tam je nějakej obraz." Cítila jsem slzy v očích.Lou se znovu zasmála.
,,Ne,to jsi jenom ty." Usmála se na mě a poodstoupila.Stoupla jsem si a objala ji.Slyšela jsem její smích radosti a objala mě nazpět.
,,To jsem hodně ráda že tě to tak dojalo,ale nebreč.Nebo to rozmažeš." Zasmála jsem se a ona hned po mě.
,,Dobře,dobře.Ale slib mi že až budu mít svadbu tak mě nalíčíš." Usmála jsem se na ni a cítila jak se slzy naštěstí ztrácí.
,,Budu hodně ráda.A doufám že tě budu moct nalíčit nejen na svatbu." Zamála se a nalila si další hrnek kafe.

,,Chceš?" Kývla na mě hrnkem.
,,Ne,díky.Já budu jen ráda jestli mě nalíčíš i mimo svatbu." Dořekla jsem a sedla si.

,,Mám nápad." Položila si Lou hrnek na stůl přede mně.
,,Opři se o tu sedačku." Rozkázala mi.Opřela jsem se celími zády o sedačku,Lou mi vzala vlasy a začala s němi něco dělat.V zrcadle jsem to neviděla,ale myslím že pletla nějaký copánek.

,,Podáš mi prosím tu tenkou modrou gumičku před tebou vedle hrnku?" Nasměrovala mě.Neříkala jsem nic a nahla se pro gumičku.
,,Díky." Řekla když jsem ji jí dávala do ruky.
,,Máš dobře dlouhé vlasy,máš je do půlky zad a teď by ti člověk možná řekl že je máš ještě delší." Podívala se do zrcadla aby vyhledala můj pohled.Usmála jsem se na ni.