My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI

15.Část

V minulém díle:Což znamenalo..
------------------------------------------------------
jít přes Luka,obkročmo jsem si sedla na Lukovo břicho,ruce zapřela o jeho hruď a odstrčila se čímž jsem stála už vedle postele.

Šla jsem do kuchyně rychlím krokem abych ten hovor stihla.Mobil jsem vzala do ruky,postřehla jsem fotku Vendy.

,,No Vendy?" Zeptala jsem se normálním hlasem jako že se nic nestalo a neděje.

,,Už ti je líp?" Starostlivě se ptala.

,,Jo,je to lepší,snažím se na to nemyslet." Opřela jsem se o kuchyňskou linku a dívala se z okna na jezero.

,,Aha,tak to je dobrý." Jen čekala na co se zeptám a já věděla na co.Jen jsem si hlasitě povzdechla.

,,A Luke se ti pořád nevrátil?" Optala jsem se s prokroucením očí.

,,Bohužel ne.Prej ani neví kdy přijede,možná tak za pět dní." Řekla se zklamáním v hlase.

,Pět dní?' vrtalo mi pořád hlavou.Vendy zatím něco říkala. Ale u prostřed jejího proslovu někdo cizí zapištěl a pak následně i ona.

,,Ashtone Irwine!!" Řvala Vendy do mobilu.

,,Já tě zabiju!Víš jak jsem se doprdle lekla!" Křičela dál.

Vydýchávala to,zatím to se tam Ashton v pozadí tlemil.

,,Blb..Mary,nezlob se ale já už budu muset.Kluci se dívají na nějakej horor a trvají na tom že se musím dívat s něma." Jen co to dořekla jsem se musela zasmát.

,,Jo jo.Tak čau.." Usmála jsem se,ale to nemůže vidět.

,,Sakra!Klici dej te m-" *píp* Asi ji kluci vzali mobil a položili hovor aby se už mohli koukat na ten film.Hmm..Když tak přemýšlím,doufám že mám stažený nějaký filmy,nebo Luke.Není tady žádná televize,internet,nic.Ale nevadí mi to.Aspoň mám klid od ostatních a od světa.Tedy,kromě jeho.Stejmě z něho dostanu to,proč tak čuměl na to místo u silnice..

Až teď mi došlo že pořád držím mobil u ucha i když už Vendy položila mobil,no né zrovna Vendy..

Měla jsem na něco chuť,chtěla jsem uvařit palačinky,ale pak mi došlo že jsme nic nekoupili..Šla jsem tedy za Lukem do ložnice.

,,Luke,já vím,ale zajedem do obchodu?Zap-" akoukla jsem na Luka který spal
,,Tak nic.."

Od toho obchodu jsme jeli jen po jediné kamenné cestě,trvalo to ani ne deset minut autem,venku je hezky.. Rozhodla jsem se jít do obchodu pro jídlo na večeři a zítřejší snídani a oběd.

Vzala jsem si věci ze skříně a šla do koupelny,tak potichu abych nevzbudila Luka.Asi ho ta cesta hodně vyčerpala.

Osprchovala jsem se,nalíčila se,oblíkla si světle džínový kraťasy pod zadek k tomu černé tílko a vyžehlila si vlasy,jelikož se mi už začínali znovu kroutit.

Když jsem vyšla z koupelny do ložnice,prohlídla jsem se v zrcadle.Na mě to bylo až moc obyčejné a navíc šli vidět mé jizvy,vzala jsem si svoje gumové náramky a dala je na pravou ruku (je levačka).To je nápad..Si k tomu vezmu tu bílou košili co sem dostala od Vendy.Šla jsem ke skříni a otevřela ji,když jsem se prohrabala snad každou hromátkou oblečení,myslela jsem že asi umřu.

,,Ne..já si ju fakt nevzala?Já si dokonce nevzala žádnou?Já se zabiju.." Šeptala jsem si sama pro sebe.Skříň jsem měla otevřenou a koukala do ní.

,,S takovouhle než tam dojdu tak mi tam zavřou." Šeptala jsem si opět sama pro sebe.Koukla jsem se na mobil,bylo půl páté.Znovu jsem se koukla na otevřenou skříň přede mnou.

,,Seru na to." Řekla jsem si a vzala červenočernou košili z Lukové hromádky oblečení.Rychle jsem si ji oblíkla,vzala tašku přes rameno do které jsem si dala peněženku,mobil a klíče od chatky.

Přešla jsem obyvák a otevřela dveře.

,,Sakryš,to slunce svítí víc než když jsme sem přijeli." Řekla jsem nahlas.Šla jsem zpátky do ložnice a vzala jsem si jeho sluneční brýle které leželi vedle něj na posteli.

,,To vipadá." Zasmála jsem se když jsem procházela okolo zrcadla.Ze zadu a z boku nejdou kvůli té košili vidět ty kraťasy.Já bych s tou košilí mohla plachtit..

Radši jsem vyšla konečně už z chatky a šla do obchodu.

Konečne.Žádnej rachot aut,náklaďáků,mirionu lidí.
Jen příjemné ticho,ptačí zpěv a šumění stromů okolo když někdy zafoukal trošku vítr.Šla jsem po kamenné cestě a užívala si tohoto nádherného místa.Nikdo mě konečně co těch sedmnácti letech neterorizuje,neříká co mám dělat a všechno to co se mi dělo dřív.Šla jsem s úsměvem,ani nevím proč.

Asi tak zhruba po půl hodině jsem došla do obchodu.Nakoupila jsem potřebné věci na palačinky,na snídani si dáme asi musli,a na oběd udělám kuřecí řízky,ale vůbec nevím jestli to zná.Ale jestli je to tak jak říká Vendy,tak on jí všechno.

Šla jsem k pokladně,zaplatila a nákup naskládala do tašek.

Když jsem už odcházela,vzpoměla jsem si na ten papír,ten bíločerný papír který tady vinikal mezi tím vším barevným.Šla jsem tedy k víloze obchodu.

,,Hledá se,má devět let,jmenuje se Elis Hendr,ztratila se večer bez jakýkoliv důkazů,myslíme že není pozdě,kdybyste mohli jakkoli pomoct volejte ,782-443-665." Četla jsem nahlas.

,,S tím si nedělej starosti,to už je tady aspoň tak rok,ta už nebude nikde,nejspíš se utopila v jezeře." Otočila jsem se za mužským hlasem.Byl to určitě ten majitel,když jsem nakupovala tak mu někdo řekl pane řediteli.

,,A jak můžete vědět že se utopila?" Optala jsem se ho narovinu.

,,Policajti to říkali." Hm,že jim věří.

,,Aha,já už musím jít,tak naschle." Kývla jsem hlavou ke kamenné cestě.Jen na to přikývl.

,,Naschle." Usmál se na mě ten milí čtyřicátník.On zašel do obchodu,já vzala dvě plátěné tašky které mi dala pokladní aby se mi to neprotrhlo když du tak daleko.

Šla jsem tedy zpět.Když jsem se po půl hodině už blížila k chatkám,slunce už tak moc nesvítilo,ale já měla stále na očích brýle a v myšlenkách tu holčičku která se tady ztratila.Všimla jsem si že zde byla menší louka a na ní byly růžné krásné kytky.

------------------------------------------------------------------------

S láskou Mary-Sarah-Tommo :*