My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI

62.Část

Narozeniny Mary:

,,Je to rok." Usmál se na mě Luke a políbil mě na tvář.
,,Jo,je to rok." Usmála jsem se a objala ho.

,,A co my?" Řekl Calum a vyšpulil jeho spodní ret.
,,No.jo.." Zasmála jsem se a šla k nim.
,,Všechno nejlepší k devatenáctinám." Usmál se Calum a jako první mě objal.
,,Vše nejlepší." Řekli ještě Mike s Ashtonem a postupně mě objali.

,,Oslavu jsi měla včera.Doufám že sis ji užila a teď na to letiště.." Řekl Luke,ruku dal okolo mích ramen.

,,Jsem zvědavá jak to bude.." Řekla jsem se strachem v očích a víc se na něj přimáčka.
,,Neboj.Je tady jen na víkend,ale pořád nechápu proč se jí tak bojíš." Řekl vedle mě nechápavě Ashton.

,,Až to zistí,uvidíš sám." Nadzvidla jsem vítězně obočí.
,,Dobře,ale nemyslím že to bude tak zlé." Řekl znovu a vztoupil do auta na místo řidiče.
,,Pojď.Nějak to dáme." Řekl Luke a sedl si do auta.

,,Čááu." Mávala jsem z okýnka na Mika a Caluma.Zůstávají doma.
,,Ale docela se na ni těším." Promila jsem ticho.
,,No vidíš." Podíval se do zpětnýho zrcátka Ashton.
,,Ale,myslím že si nemusela jít do pokoje pro hosty." Řekl Luke.Myslím že byl mírně naštvaný.

No mírně..Opět promlivilo mé podvědomí.To vždy promluví v pravou chvíli.
,,Ale Luku..Kdybych zůstala s tebou v našem pokoji tak na to příjde." Luke se ze předu otočil na mě.
,,Mar.." Chytil mě za ruku.
,,Neboj." Jeho pohled byl starostlivý.
,,Ale já se nebojím.." Řekla jsem a dívala se do jeho očí.Nadzvedl obočí.
,,Mám.." Podívala jsem se z okýnka.
,,Mám jen z toho nervy." Vydechla jsem a pokrčila rameny.
,,Konec téhle atmosféry,nahodit úsměv a jde se." Vyšel z auta poněkud usměvaví Ashton.Usmála jsem se a vyšla,Luke vedle mě.Chtěla jsem něco říct.
,,Ani neříkej že vadí že vedle tebe stojím." Zakroutil nechápavě hlavou.
,,Ne,nevadí." Zasmála jsem se co nejvíc přesvědčivěji.I pro mě..

,,Čááu." Křikl někdo za mnou.Rychle jsem se otočila a spatřila ji.
,,Čááu Vendy.." S úsměvem jsem se jí vrhla do náruče.
,,Chyběla jsi mi." Špitla jsem.
,,Ty mě taky." Řekla s potichým hlasem jak já.
,,My jsme vzduch?" Řekl za mnou Ashton.
,,Jasně že ne." Usmála se a pustila mě.
,,Dlouho jsme tě neviděli." Mluvil Ashton a objal ji.Pak šla řada na Luka.Objal ji.

Je možné že jsem až tak žárlivá?

--------------

,,Už je to skoro rok co jsem tady nebyla..A ještě k tomu máte novej barák." Usmála se na mě Vendy a vybalovala si věci.Chtěla jsem něco říct,ale předběhla mě.

,,Jsem ráda že jsi tady s něma,myslím že ti to prospívá." Úsměv ji z tváře neodcházel a dál si vybalovala.Sedla jsem si na postel.
,,Hmm..Já už tady jsem rok a nějakou dobu se to ještě protáhne.Ani ředitel neví co je to za práci v té Anglii." Povzdechla jsem.
,,Ber to po dobrým.Já vím že tě štve že nevíš co to je.To že nevycházíš s ředitelem to taky není nějaký tajemství,ale aspoň tady budeš s něma delší dobu.S těma co znáš." Usmála se,došla ke mě a pohladila mě po rameni.

,,Máš pravdu." Usmávala jsem se na ni.

----------------------

,,Mary!!" Vletěla do pokoje Vendy a zkočila celá špinavá do postele vedle mě.
,,To neplatí!" Vešel do pokoje Ashton celý od hořtice.
,,,Heeyy.." Šeptla jsem a převrátila se na druhou stranu.
,,Mary,co je?" Zeptala se mě Vendy která se nade mně predklonila,když slyšela můj chraplavý hlas.