Hogwarts jednodílovky

21.Druna 1/2

Stál jsem v rohu místnosti a čekal. Věděl jsem, že až sem vstoupí, nevšimne si mě, stíny odváděly výtečnou práci. Nebo spíš jsem doufal, že přijde. Nevěděl jsem, jestli se vůbec nachytá nebo jestli ji nedocvakne, oč se snažím, protože Luna byla vždy strašně chytrá.

Tenhle nápad, kvůli kterému tu teď stojím a netrpělivě přešlapuji na místě, jsem dostal jednou odpoledne, kdy jsem ji tajně sledoval ve Velké síni. V rukou držela nějaký časopis, který četla obráceně, na očích měla dost zvláštní barevné brýle a v uších náušnice připomínající ředkvičky.  To mě na ní asi fascinovalo nejvíce, to jak byla potrhlá a zároveň tak vesmírně krásná. V ničem se nepodobala ostatním dívkám v jejím věku, které jsem měl zatím možnost potkat. V ruce držela lžičkou, kterou občas nabrala vanilkový pudink, který měla v misce na stole. Okouzleně jsem sledoval, jak si nabrala další sousto a pomalu lžičku začala přibližovat k těm úžasným rtům. Vložila si lžičku i s pudinkem do úst, polkla a pak si slastně skousla spodní ret. Celé tohle představení jsem sledoval s takovým úžasem, až jsem se sám divil, jak mě ta mladá blondýnka dokázala natolik okouzlit. Normálně jsem záviděl tomu pudinku, že nemůžu být na jeho místě. Tak moc bych se těch plných růžových rtů chtěl dotýkat. Moc bych po nich chtěl přejíždět svým jazykem a šeptat do nich její jméno. Když v tom se otočila a její pohled se střetl s mým. Zaujetí v jejích očích náhle vystřídal chlad. Dívala se na mě zpříma a nenávistně. Já se jen snažil polknout ten obrovský knedlík, který se mi náhle vytvořil v krku. Chtěl jsem se od ní odvrátit, protože ta nenávist, která přímo sršela z jejích očí, mě zevnitř neskutečně sžírala, ale nedokázal jsem to. Její modré oči mě úplně pohltili. Takto upřeně jsme na sebe koukali asi minutu. Pak se najednou odvrátila, a já se zase vrátil zpátky do reality. Divil jsem se, protože většinou, když jsem ji tak upřeně pozoroval a ona si toho všimla, jsem se vždy nakonec obrátil jako první. Ale teď. I když ke mně byla otočená zády, mohl jsem vidět, jak se její tváře barví do červena. V hrudi se mi rozhořel malý plamínek naděje. Třeba ke mně taky něco cítí, ale nechce si to přiznat a své city schovává za maskou zvanou nenávist. A v tom momentu mě napadl právě tenhle nápad. Nevěděl jsem, jestli to vyjde, ale musel jsem doufat, jinou šanci na to si s ní o tom promluvit jsem neměl.

Jednou, když jsme měli zrovna společnou hodinu kouzelných formulí s Havraspárem, jsem si naschvál sedl do lavice za ní. Když ji paní profesorka McGonagallová zavolala ke katedře, aby na ní předvedla uspávací kouzlo, jsem rukou tajně hrábl do její brašny, a sebral ji několik věcí, na které jsem narazil jako první. Rychle jsem ruku i s lupem stáhl zpátky pod lavici a věci vložil do mé školní brašny. Opatrně jsem se podíval na ostatní studenty, jestli si toho někdo nevšiml. Všichni se upřeně dívali na učitelku, která právě pomocí nějaké formule proměnila žábu ve starou botu. Nikdo nejevil nějaké známky rozrušení z toho, že jsem právě šlohl osobní věci Luny Láskorádové. První část plánu jsem měl za sebou.

Další část už byla jednoduchá. Když hodina skončila, všichni studenti se odebrali do svých kolejních věží. Až na mě. Já jsem se potajmu plížil za skupinkou Havraspárů, ke které byla připojena i Luna. Když celá skupinka, zmizela do vchodu Havraspárské věže, já jsem se vyplížil ze stínů. Sáhl jsem do své brašny, kterou jsem měl u boku a vytáhl první Luninu věc. Byly to nějaké barevné stuhy, které si Luna často zaplétala do vlasů. Přivázal jsem je k rámu nejbližšího obrazu. Takto jsem postupoval se všemi věcmi, které jsem jí ukradl, až jsem vytvořil jakousi cestičku, která končila v Astronomické věži. Věděl jsem, že jakmile si Luna všimne, že jí z brašny zmizeli nějaké věci, vydá se je hledat. A zde jsem teď netrpělivě vyčkával, zda se Luna objeví.

Dnešní díl je docela dlouhý, proto jsem se rozhodla, že vám ho rozdělím do dvou částí. Druhá část bude na první navazovat přímo, proto si určitě přečtěte obě dvě části. Doufáme, že vás naše příběhy stále baví. Za každý kometář či vote budeme moc rádi. Do komentářů nám napište jaký další ship by jste rádi. Vaše Cuky a Lucky.
Cuky & Lucky