Hogwarts jednodílovky

10. Pansmione

,,Rone!Harry! Dělejte nebo to nestihneme." Ozýval se celou Nebelvírskou místností už zoufalý hlas Hermiony. Kvůli nim určitě přijdou pozdě, ale nechat je tady samotný se jí taky nechce. Pravděpodobně by přišli až v půlce hodiny. Sice by to u nich nebyla taková novinka, ale teď je první hodina a to jsou lektvary se Snapem. Ten jim na žádnou jejich brilantní výmluvu neskočí. Asi jim na ty výmluvy neskáče žádný z učitelů, ale je to Harry Potter. Jenže u Snapea to je jinak ten Harryho  nesnáší.

Po chvilce se na schodech z chlapeckých ložnic objeví dvě rozčepýřené hlavy. Jedna zrzavá a druhá černá. ,,No konečně. Už jsem si myslela že ani nevylezete." Stěžuje si Hermiona. ,,Hermi, už jsme ti několikrát říkali, že na nás nemusíš čekat." Řekne nakřáplým hlasem Ron. ,,Přesně tak. My bychom to zvládli sami." Přidá se Harry a oba dva se na sebe ušklíbnou. ,,No jasný." Protočí očima Hermiona. Všichni moc dobře víme že by nepřišli, ale nejlépe se celý den společně váleli vedle sebe v posteli. ,,Tak jdeme ne?" Řekne Mia a povzbudivě se na oba usmála. Harry chytil Rona za ruku a neochotně vyrazili za Hermionou.

Hermiona se cítila divně. Nepříjemný tíživý pocit na prsou ji nenechával v klidu. Byla zlomená. A když viděla ty dva jak jsou spolu šťastní, bylo to ještě horší. Bylo jí do breku. Tak moc chtěla s dívkou být, ale nešlo to. Ano Hermiona Grangerová je lesba. Jediní kdo to ví jsou právě Harry s Ronem. Ale to není vše. Zamilovala se do jedné dívky. Není to lehké vědět že s tím člověkem nejspíš nikdy nebudete. Už jen proto že druhá osoba je na chlapce a ne na dívky. To že je Hermiona zamilovaná neví nikdo. Nejspíš se pokusí zapomenout. Její dva kamarádi ji už několikrát říkali ať si někoho najde, jenže ona není připravena na ty pohledy ostatních. U Rona a Harryho to už vypadá normálně. Někdo je maximálně občas obdaří znechuceným pohledem nic víc. Možná se už jich i trochu bojí. Oba dva se nejednou poprali ( nebo si spíše dali kouzelnický souboj) kvůli urážkám které byli většinou mířené na toho druhého. A vždy vyšli jako vítězové. Maximálně s roztrhlým rtem. 
                         

První hodina. Lektvary s Nebelvírskými. Zase ji uvidím. Možná bych jí chtěla oslovit, ale nevím jak a kdy. A co když mě odmítne. Nebude se se mnou chtít vůbec bavit. Asi bych se jí ani nedivila. V minulosti jsem jí docela stěžovala život. Ale jakmile jsem se do ní zamilovala, hned jsem přestala. Snažila jsem se přemluvit i Draca ať je všechny nechá být. Ano i Weasleyho a Pottera. Sice je moc nemusím, ale jsou to její přátelé a třeba by mne i začala mít alespoň trochu ráda. Jenže to Draco nedokáže pochopit. Na mé prosby mi jenom řekl: ,,Pansy, ty jsi se snad do té Grangerové normálně zamilovala." Celá jsem zčervenala. Draco ví že jsem lesba. Je to můj nejlepší přítel. Možná to tak tedy občas nevypadá. Ale dokáže být i milý,zábavný... Jenže jenom tehdy když nás nikdo nevidí. Chápu to, musí se tak chovat kvůli otci a jeho Malfojovským pravidlům. I my, jakož to čistokrevná rodina máme určitá pravidla. Například se nebavit s mudlovskými šmejdy. A nebo si v mém případě vzít po dokončení školy Draca. Naši rodiče domluvili společný sňatek už když jsme byli malí. Já už na to ale kašlu, nenechám si kecat do života. Chci být šťastná. Asi mě vydědí, s tím jsem se už smířila. Ale než dodělám školu nesmí se nic dozvědět. Nejsou tak krutí jako Dracovi, především teda jako jeho otec, ale i tak jsou to hrdí čistokrevní kouzelníci. Já pro ně budu zklamáním. Jediné dítě. A je z něj lesba která se ještě k tomu zamilovala do mudlovské šmejdky.

Pansy seděla potichu v lavici a přemýšlala. Ze zamyšlení ji vytrhnou, jí známe hlasy. Byla to trojice Nebelvírů, která se o něčem zaujatě bavila a při tom se smála na celé kolo. Ten její smích. Je tak dokonalý. Nejradši by ho poslouchala celé dny. 

První vešla do třídy Hermiona a hned za ní zamilovaný páreček. Záviděla jim. Oni nemusí nic tajit. Jejich rodina je jen tak nevyhodí z domu. A urážky okolí zvládli levou zadní. Všichni tři si šli sednout úplně dozadu. Nebelvírka se celou dobu koukala okolo sebe jako kdyby někoho hledala. Hledala totiž černovlasou zmijozelku. Našla ji a jejich pohledy se setkali. Pansy se musela pousmát nad jejím výrazem. Asi nečekala že se na ní bude koukat normálně a ne zhnuseně. Hermiona ji nervózně úsměv oplatila a šla si přisednout k jejím nebelvírům. 

 Zmijozelka se rozhodla jí vše říct, jen nevěděla kdy. Pansy s Hermionou na sebe narazily jen párkrát na chodbě. Nebyl čas si o samotě promluvit a ještě tak aby je nejlépe nikdo neviděl. Přece jenom je známo že Nebelvír se Zmijozelem vedou kolejní válku. 

Konečně je oběd, a po něm zasloužený odpočinek. Na obědě Hermiona seděla vedle Ginny, která jí něco vyprávěla, ale ona ji vůbec nevnímala. Myšlenkami byla totiž u jedné černovlasé zmijozelky. Chtěla poznat jaká doopravdy je. Věřila že je ve skutečnosti úplně jiná. Chápala její chování. Musí být těžké být z rodiny která si potrpí na čistokrevnosti. Doufala že by ji Pansy mohla přijmout alespoň jako kamarádku. I když si přála mnohem víc. Během oběda několikrát zabloudila ke zmijozelskému stolu a pohledem vyhledala černovlásku do které se tak moc zamilovala. Byla krásná. Hned si začala představovat jak líbá její rty a přitom se culila od ucha k uchu. Pansy zvedla hlavu od jídla a všimla si Hermionina pohledu. Neblvírka představu hned zahnala a strnule koukala do jejích očí. Po chvíli se zvedla a zamířila do knihovny. Musí si v hlavě vše srovnat. Je zmatená. A v knihovně většinou nikdo není. 

Pansy se hned vydala za ní. Musí ji odchytit a vše jí říct. Předpokládala že Hermiona půjde do knihovny. A nemýlila se. Hermiona vešla do velkých dveří od knihovny. Rozhodla se chvíli počkat aby to nebylo tak podezřelé. Když vešla nikoho neviděla. Asi bude chvíli trvat ji najít mezi těmi regály. Naštěstí Hermionu našla rychle, ale nebyla sama. Na rty se jí lepil nějaký kluk z Havraspáru. Byla zklamaná a chtěla odejít. Když se naposledy koukla na ty dva jak se líbají, všimla si toho, že se Hermiona snaží toho kluka od sebe odstrčit. Rozhodla se zakročit. Nikdo nebude ubližovat její  Mie. ,,Nevidíš že se jí to nelíbí." Houkla na toho kluka. Ani nevěděla jak se jmenuje, bylo jí to v tuto chvíli jedno. ,,Co je ti do toho." To už nevydržela a toho kluka od nebelvírky odstrčila. Chtěla mu dát ještě pěstí ale on už odcházel. ,,Tohle mi za to nestojí." Řekl spíše pro sebe, ale obě dívky to slyšely. ,,Děkuji." Řekla potichu Hermiona a začala si sbírat knihy, které upustila když se na ní ten kluk nalepil. ,,Není zač." Odpověděla Pansy a sledovala Hermioniny záda. Hermiona si sebrala všechny knihy a chtěla odejít. V tom jí ale zabránila drobná ruka na jejím zápěstí. ,,Počkej, prosím." Skoro až zašeptala Pansy a pomalu se k ní začala přibližovat. Hermiona pomalu ani nedýchala a jenom čekala co se stane. Pansy se přitiskla na její rty a začala ji líbat. Aniž by si to Hermiona uvědomila začala spolupracovat. Pro obě dvě to byl asi ten nejlepší pocit co kdy zažily. Pansy se odtáhla a opřela si čelo o to její. ,,Mio?"Hermiona se nad tím oslovením musela pousmát. Líbilo se jí to. Především od ní. ,,Ano?" Řekla sebejistě. Už nebyla nervózní. ,,N-nechtěla by jsi se mnou někdy někam jít?" Zeptala se stydlivě Pansy. ,,To mě zveš na rande?" Ušklíbla se Hermiona. Rozhodla se jí trochu poškádlit. ,,No? Nebo jestli nech..." Hermiona ji umlčela dalším polibkem. ,,Moc ráda." Zašeptala Mia do polibku. A obě se usmály. Konečně byly šťastné. 

Další kapitola na světě. Toto je zase jedna z těch delších. A první kapitola na přání. Snad se líbila. Za vote a komentáře budeme moc rády. Vaše Cuky a Lucky.                                                         Cuky & Lucky.