Hogwarts jednodílovky

28. Bellamort

,,Voldí?" zašeptala do ticha ložnice Belatrix. Voldemort se jen mírně zavrtěl a více se zachumlal do svých peřin. Zdál se mu totiž zrovna tak krásný sen, ve kterém se mu konečně povedlo zabít toho zatraceného kluka s jizvou na čele.

,,Zlato musíme vstávat," zvýšila o něco hlas Bella, ale stále se snažila moc nekřičet. ,,Ještě ne," odporoval ji ospale Voldy a přitáhl si ji k sobě do pevného obětí. Belatrix se potichu zasmála a pokusila se vymanit z jeho sevření. Ačkoliv by také nejraději zůstala celý den v posteli, ještě s takto skvělým čarodějem, měli své povinnosti. Vlastně to byla fajn událost, jen to ranní vstávání ji zabíjelo.

,,Proč mě vůbec budíš tak brzo Bell?" zeptal se Voldemort a pokusil se si ji zase stáhnout na svou hruď. Belatrox se odtáhla, sedla si na kraj postele a usmála se od ucha k uchu. ,,Čeká nás mučeníčko můj milovaný." Tato slova probrala už i Voldemorta, který se také rychle zvedl do sedu.

,,Jak je možné, že jsem to nevěděl?" podivil se a začal vstávat z postele, aby se mohl převléct. ,,Nikdo ti to totiž neřekl," usmála se znovu Bellatrix a také se začala převlékat.

,,Proč mi to nikdo neřekl?" zvýšil mírně hlas. To už byla Bella převlečená a stoupla si za jeho záda, aby ho mohla obejmout. ,,Je to dárek k tvým narozeninám." Úplně zapomněl, že má dnes narozeniny. Ale už je nějakou dobu pořádně neslavil, takže se není čemu divit, že si datum svého narození nepamatuje.

Když oba došli do sklepení už byl na staré dřevěné židli přivázaný nějaký mudla. V jeho obličeji byl vidět jen strach, takové měl nejraději. Většinou nejvíce křičely. Byl to balzám pro jeho uši. Nikdy v životě neslyšel nic lepšího. Když nebude tedy počítat zvuky vycházející z Belliných úst.

,,Jsi spokojený?" zeptala se nadšeně Bell. Byl to sice jeho dárek, ale věřila, že ji nechá si také alespoň trošku zařádit na tom nebohém mudlovi. Nejít toho dokonalého byla poměrně dřina.

Místo odpovědi se Voldemort otočil a přisál se ji na růžové rty.