Hogwarts jednodílovky

2. Twincest

Prázdnou chodbou v Bradavicích se ozývaly kroky dvou Nebelvírských studentů. ,,Kam mě to táhneš Frede?!" ,,To se dozvíš až tam budeme." ,,Vždyť víš že máme ještě přeměňování s Minnie." ,,Georgí, občas si myslím že jsi úplně tupí. Přesně o to mi jde. Přece nechceš aby nás někdo rušil." George na Freda pohlédl s nechápavým výrazem. Při čem by nás měl někdo rušit? To ho snad napadl další skvělí žertík na učitele? Ne to je blbost to bych věděl, on si to pro sebe nechat nedokáže. George zbytek cesty vůbec nevnímal a jen přemýšlel nad tím co má Fred v plánu, takže ho dost překvapilo, když se najednou ocitli venku a ovál ho chladný podzimní větřík.

,,Tak jsme tady." Ozval se Fred když stáli před jezerem. ,, Co tady chceš jako dělat?" ,,No vlastně jsem si chtěl hlavně popovídat, někde v soukromí." Trošku nervózně začal Fred ,,Tak mluv leze to z tebe jak z chlupatý deky." Uchechtl se George. ,,Dobře. Začal bych asi tím že jsem gay. Už to vlastně vím poměrně dlouho ale nebyl jsem si jistý tvou reakcí." ,,Ty sis myslel že bych tě odkopl?"Zeptal se George trošku dotčeně a podíval se na svého bratra. ,,Možná?" Řekl Fred tak že to skoro ani nebylo slyšet a spíše by jste museli jen odezírat. ,,Fredí. Jsi můj bratr, mé dvojče a určitě víš že tě podporuji v každé věci i když se mi to třeba moc nelíbí. A kvůli tomuhle bych tě nikdy neodkopl." Dořekl George a obejmul dvojče kolem ramen. ,,No ale to není to nejhorší." Povzdechl si Fred. V jeho objetí mu bylo tak krásně a on o to může přijít kvůli jedné větě. Jenže on musel, užíralo by ho, kdyby mu nemohl nic říct. Pořádně se nadechl než začal. ,,No ta horší věc je to, že jsem se zamiloval." ,,Co je na tom špatného? Kdo je ten šťastlivec?" ,,No neříkal bych že je šťastlivec." Řekl Fred posmutněle. ,,Ale di ty, kdo by tě nechtěl?" ,,Můj bratr?" ,,Ron?" Zeptal se George trochu udiveně ale se strachem v očích, že by to přece jenom mohl být Ron. Tak moc si přál aby to byl on sám a ne jeho mladší bratr. Ten by si toho ani nevážil a jen by Freda odsoudil za to, že se zamiloval do svého příbuzného. Fred si jen povzdech nad tím jak je George občas tak naivní a nebo mu vůbec nic nedochází. Proč by ho sem asi bral, kdyby měl na mysli Rona. Odvrátil pohled,nemůže se na něj dívat.Na to jak ztrácí člověka kterého tak moc miluje. ,, Jsi to ty Georgí."

George nic neříká, musí tu novinu zpracovat. Tak moc si přál ať řekne jeho jméno, ale když se tak vážně stalo, je v šoku. Je šťastný to ano. Ale co teď?

Byl zmatený proč nic neříká, proč tu pořád ještě je? Je naštvaný? Zklamaný? Nebo snad zhnusený? Ani z jeho výrazu se nedá nic vyčíst. Co teď?

Rozhodl se. Zkusí to. A řekne mu, jak na tom vlastně je on sám.

George se nahnul blíže k Fredovi až cítil jeho teplý dech na svých rtech. Chce ho políbit, ale překonat posledních pár centimetrů mu dělá problém. Fred na něj koukal jen s vykulenýma očima a vypadal že se k ničemu nemá. Překonal mezeru mezi nimi a spojil jejich rty v jedny. Bylo to tak jiné. Ještě nikdy nelíbal chlapce. Užíval si poslední chvíli než se museli odtáhnout z důvodu nedostatku kyslíku.

,,Proč sto udělal? To se ti nehnusí že jsem se do tebe zamiloval?" ,,Ne vlastně jsem si přál abych ten šťastlivec byl já" Uculil se George. ,,A ty by jsi se mnou chtěl něco mít?" ,,Ano"

Jen jedno slovo, ale kolik toho změnilo.

Další kapitola je na světě. Snad vám nevadí že je psaná úplně jinak. Do komentářů nám můžete napsat jak se vám to líbí víc. Doufáme že se líbila. Vaše Cuky a Lucky.                       Cuky & Lucky