Hogwarts jednodílovky

30. Blinny

Byly vánoční prázdniny a Ginny, stejně jako všichni její bratři, tento rok nejela domů za rodiči, ale zůstala ve škole. Za okny padal bílý sníh a ona schoulená a zabalená v teplé dece seděla na gauči ve společenské místnosti jejich koleje a četla si knihu.

Zítra jsou Vánoce, pomyslela si a usmála se. Už se nemohla dočkat na to, až uvidí Ronův výraz poté, co rozbalí nový pletený svetr s vyšitým iniciálem jeho jména. Nikdy nedostávali drahé dárky, ale Ronův výraz byl vždy dostačující. 

Probudila se asi kolem desáté. Prošvihla snídani, ale moc se tím netrápila, když bude mít hlad, zajde si do kuchyně pro něco na zub.

U nohou její postele bylo několik dárků zabalených ve vánočním papíře. Zvedla se z postele a klekla si na zem. Měla tu dárek od mamky, Hermiony, Harryho a...od koho byl? Neměla ponětí, ale byla to krabice plná sušenek a teplá šála. Možná ji tento rok mamka dala více dárků? Pokrčila rameny a hned jednu sušenku snědla.

Po obědě se i s Ronem, Harrym a Hermionou vydala ven. Na zemi bylo spousty sněhu a skoro všichni studenti, kteří na vánoce zůstaly ve škole byli také venku. Na sebe si vzala novou šálu. Opravdu se ji moc líbila ale cítila se mírně špatně, že nevěděla, komu poděkovat.

Chvíli se navzájem všichni koulovali. Přidali se k nim všichni studenti. Dokonce i těch pár ze zmijozelu. Celou dobu, co si hráli ve sněhu Ginny přišlo, že na ni celou dobu někdo kouká. Když se rozhlédla kolem sebe, zjistila, že ten, kdo na ní kouká je Blais.

Poté, co byli všichni zmrzlí se postupně vydali dovnitř do hradu. Ginny se také rozešla stejným směrem jako ostatní studenti. Koukala se do země a tak si nevšimla Blaise, který ji rychle doběhl.

,,Máš moji šálu," řekl Blais a do široka se usmál. Ginny sebou mírně cukla a položila ruku na šálu. ,,Ne ta je moje, dostala jsem ji dnes jako dárek," odpověděla mu Ginny a pokračovala v ceste. ,,Já vím, je totiž ode mě." Ginny se zastavila a podívala se na něj. ,,I ty výborné máslové sušenky se špetkou skořice?" Nechala se unést Ginny, když mu popisovala chuť sušenek.

,,Ano, přesně ty," odpověděl ji Blais, který se stále široce usmíval. ,,Moc děkuji," řekla nesměle Ginny a  mírně zčervenala. ,,Není zač," odvětil potichu Blais a naklonil se k ní a zlehka ji políbil na rty. ,,V šest na astronomické věži?" Ginny přikývla hlavou a poté se jejich cesty rozdělili a každý šel na svou kolej.