Hogwarts jednodílovky

16. Fremione

Na letní prázdniny jedu k Weasleyovím, vlastně skoro jako každý rok. Doma u rodičů jsem jenom na první dva týdny prázdnin, abych se s nimi pozdravila a řekla jim všechny novinky, které je stejně nikdy nezajímají. Strašně moc si totiž přáli mě vidět. Ne, že bych je neměla ráda, ale jsou tu jisté okolnosti, díky kterým chci raději prázdniny trávit v Doupěti. Týkají se Freda Weasleyho. Už od začátku třetího ročníku se mi lbí. Já vím, že jsem chodila s Viktorem, ale vlastně to bylo převážně proto, že jsem neměla to srdce ho odmítnout. Nevím, zda mám u Freda nějakou šanci, ale alespoň se na něj budu moct celé prázdniny nenápadně dívat.    

,,Dobrý den paní Weasleyová." Pozdravím mile Ronovu matku, která mě už pevně svírá v obětí. ,,Ahoj zlatíčko." Oplatí mi pozdrav a podstoupí, aby si mne mohla prohlédnout. ,,Dávají ti doma vůbec najíst?" Zeptá se zamyšleně. ,,Jsi nějaká pohublá." Komentuje mou postavu a nespouští ze mě oči. Cítím se poměrně nesvá z toho jejího pronikavého pohledu. ,,Mami, nemyslíš si, že by to už stačilo?" Ozve se za mými zády ten úžasný hlas. Otočím se a hned se ztratím v jeho očích. ,,Děkuju." Zašeptám potichu, a okamžitě zčervenám. V jeho blízkosti jsem extrémně nervózní a to se mi nelíbí, jak s ním mám potom normálně mluvit. ,,Dobře, dobře. Tak si běž vybalit věci na horu do pokoje k Ginny." Poděkuji a vydám se s věcmi po schodech na horu. ,,Počkej." Ozve se za mnou Fredův hlas a chytí mě za zápěstí. ,,Vezmu ti to." Usměje se na mě a vezme my kufru z rukou. ,,Děkuji." Skoro až zašeptám, a celá zčervenám.

,,Jsme tady." Zastaví se Fred před dveřmi do pokoje jediné dívky ze sourozenců a otočí se na mě. Věnuji mu malí úsměv a zaklepu na dveře. Ozve se tiché dále a já tedy vejdu. Na prahu se ješte s Fredem rozloučím, i když vím, že se za chvíli uvidíme. Zavřu za sebou dveře a kouknu se na Ginny rozvalenou na posteli. ,,Ahoj." Pozdravím ji. ,,Ahoj." Oplatí mi pozdrav a zářivě se na mě usměje. ,,Co je?" Zeptám se jí, když se na mě usmívá už nějak moc dlouho. ,,Líbí se ti Fred?" ,,Co-cože?"  Trošku se zakoktám, jak by si toho mohla všimnout? ,,Nejsem slepá," odpoví na mou nevyřčenou otázku ,,a líbí se ti?" Přikývnu hlavou, v tu chvíli se Ginny rozzáří ještě víc. ,,Hej, proč se tak směješ?" ,,No...možná bych ti to neměla říkat, ale jsem tvá kamarádka a chci aby jsi byla šťatná a můj bratr taky takže, myslí, že u něj máš šanci, nebo takhle vím to, prokecl se, že se mu líbíš."  Nemohla jsem tomu uvěřit a na chvíli zapomněla jak se dýchá. ,,Klídek holka, pořádně se nadechni." Ginny se začala smát mé reakci a já se k ní musela přidat. ,,A co teď." Zeptala jsem se poté, co jsme se trochu uklidnily. ,,No já si myslím, že bychom se měly pokusit, dát tě dohromady s Fredem." ,,A to chceš udělat jak?" ,,No...něco bych měla, ale nevím, zda budeš souhlasit." Prohlásila Ginny a tajemně se usmála. ,,Až mi řekneš, co jsi vymyslela." Ginny se tedy dala do vysvětlování. ,,Nemám to úplně promyšlené ale... budeš předstírat, že se ti něco stalo a já zajdu pro Freda který ti bude chtít pomoct a ty ho políbíš." Ginny se pyšně usmála nad svým geniálním nápadem. ,,Budu upřímná Gin, větší blbost jsem v životě neslyšela, pokud tedy nepočítám nápady Harryho a Rona." ,,Není to blbost," začala protestovat Ginny ,,máš snad něco lepšího?" ,,No asi ne." Musela Hermiona přiznat a spokojit se s nápadem Ginny. 

,,Tak jo, jsi připravená? Hlavně z toho koštěte spadni nějak opatrně ano?" ,,Jo neboj, přece to není tak těžký." Ginny se musel a usmát, Hermiona na koštěti létala jenom v prvním ročníku, takže to moc neuměla. ,,Já mám jenom strach, že si vážně něco uděláš." Obě se vydaly na louku kousek od Doupěte. Nasedly na košťata a Ginny se hned vznesla do vzduchu. ,,Musíš se odrazit Mio." ,,Jo já vím." Odpověděla kousavě druhá dívka a odrazila se od země. ,,Víš co? Když už jsi tady, tak tě na tom koštěti alespoň trošku naučím." ,,Takže zkus doletět ke mně." Hermiona se tedy rozlétla, ale okamžitě spadla na zem přímo na hlavu. ,,Mio!" Vyslovila vyděšeně Ginny. Druhá dívka ji však neodpovídala a ležela nehybně na zemi. Ginny tedy rychle slezla z koštěte a rozeběhla se do Doupěte. 

Zrzavá dívka rozrazila dveře a začala na celý barák křičet. ,,Mia spadla z koštěte!" Jako první se vyřítil Fred a za ním Ron, Harry a paní Weasleyová. ,,A kde je?" Zeptal se Fred klidným hlasem, i když klidný opravdu nebyl. Co když se jí stalo něco vážného. ,,Na louce." Odpověděla ještě zadýchaná Ginny. Fred se tedy rozeběhl k louce. Jakmile zahlédl tělo dívky na zemi svůj běh ještě zrychlil. Zastavil těsně u jejího těla a klekl si na kolena. ,,Hermiono?" Zkusil dívku oslovit, ale žádná odezva se neobjevila. Vzal ji tedy opatrně do náruče a nesl ji do Doupěte. Vevnitř ji položil na gauč a nechal Molly, aby si ji mohla prohlédnout. ,,Stačí když si trochu zdřímne, nic to není." Prolomila ticho paní Weasleyová. ,,Dobře, tak já ji odnesu do pokoje." Oznámil všem Fred a už si to mířil s Hermionou v náručí do schodů. 

Položil Miu na postel, a chvíli ji jenom pozoroval. Byla krásná. Přemýšlel, zda si k ní lehnout do postele a nebo odejít a nechat ji v pokoji samotnou. Nakoc vyhrála první možnost, ta se mu také více zamlouvala. Lehl  si tedy k ní do postele a jednu ruku volně položil přes její pas. I když si myslel, že není unavený, po chvíli také usnul. 

Hermiona se probudila s mírnou bolestí hlavy a velkou žízní. Chtěla se tedy zvednout a dojít si do kuchyně pro vodu, něco ji však zabránilo v pohybu, to něco byla silná paže jednoho z dvojčat. Přesněji paže Freda Weasleyho. Opatrně si lehla zpátky aby ho nevzbudila, to se jí však moc nepovedlo a Fred se zčal nejdříve mírně vrtět a poté otevřel své nádherné oči. ,,Ahoj." Řekl rozespalým hlasem Fred a usmál se od ucha k uchu při pohledu na rozespalou Hermionu. ,,Ahoj." Oplatila nervózně Hermiona. ,,Sluší ti to." Hermiona se nad těmito slovy mírně začervenala. Byla tak roztomilá když se červenala. Fred měl obrovskou chuť ji políbit, nakonec se odhodlal a spojil jejich rty. Chvíli si jenom užívali pocit druhých rtů na těch jejich a poté začali líně pohybovat rty. ,,Co to děláš?" Zeptala se šeptem Mia. ,,Myslím, že tě právě líbám. Vadí ti to?" Odpověděl Fred s úšklebkem. ,,Vůbec ne." Dořekla Hermiona a přilepila se Fredovi na rty. 

Ginny. která se rozhodla zjistit jak na tom Mia je vyšla po schodech do patra, kde se nacházel její pokoj. Přitiskla ucho ke dveřím, ale nic neslyšela a tak potichu otevřela. Obrázek který se jí naskytl před očima ji donutil z úst vypustit tiché awww a s přiblblým výrazem vycouvat z pokoje. 

Tento příběh mi trval napsat dost dlouho, protože jsem neměla žádné nápady a tak i tedy trochu vypadá ale snad potěšil. Také bychom vám strašně rády (ačkoliv 'trošku' opožděně) poděkovaly za dva tisíce přečtení. Za případné chyby se omlouváme. Vaše Cuky a Lucky.