Hogwarts jednodílovky

20. Bellamort

   Vždy jsem po něm toužila. Po jeho osobě, síle, moci. Toužila jsem mu patřit a stejně tak, aby on patřil mně. Všichni si mysleli, že moje šílenost je způsobena mým pobytem v Azkabanu. Nebyla to pravda, možná z části, ale hlavní důvod byl jiný. Celé ty roky co mě věznili jsem myslela jen na jedno. Na to, že jednou toho černovlasého Pottera zabiju. Zabiju ho za to, že kvůli němu se můj milovaný ztratil. A já všechny ty roky v Azkabanu šílela z toho, že nevím zda je naživu nebo po smrti. Užíralo mě to den po dni, ta bezmoc, že nevím kde je co se s ním děje, jestli na mě nezapomněl, na svou nejvěrnější pobočnici. Uklidňovala jsem se každý den tím, že se vrátí. Musí se vrátit je to pán zla, nejsilnější, nejkrásnější a nejmocnější muž jaký kdy žil. Ale stejně více přesahovala ta bezmoc, že už ho nikdy neuvidím. 

  On se ale vrátil.

  Vrátil se ještě mocnější nežli kdy předtím. Vrátil se, aby se pomstil všem kvůli kterým musel trpět. Kvůli kterým jsem já musela trpět. V ten den, kdy mě z ničeho nic začala pálit ruka s vyobrazením znamení zla, které měli všichni věrní mému pánovi, jsem byla nejšťastnějším stvořením na zemi. 

  A dnes po těch strašně dlouhých letech jsem se s ním měla opět setkat. Dlaně se mi potily a celá jsem se klepala. Ne z nervozity. Ale z touhy a nedočkavosti. Stála jsem na vrcholu jedné ze strážních věží Azkabanu a vyhlížela ho. Už tu měl být. Popošla jsem ještě více k okraji věže když v tom mi uklouzla noha a já přepadla přes okraj. Tak takhle skončí můj život, měla jsem možnost ho znova vidět, ale ta mi byla zapřena, asi nám osud nepřeje aby jsme byli spolu. Když v tom mě někdo popadl za paži a vytáhl zpátky na pevnou zem. Podívala jsem se letmo na svého zachránce a málem klopýtla znova. Stál tam on. V celé své kráse. Sice mu chyběla špička nosu, ale to dodávalo větší důraz jeho mužnosti. Asi bych padla na kolena kdyby mi tím šokem nezdřevěněla. 

" Tak se zase setkáváme po tolika letech má drahá Bell" prolomil nakonec ticho. 

Já pomalu nebyla schopna mluvit. Vážně řekl má!? Ne určitě jsem si to špatně pobrala. Myslel tím jako má pobočnice, určitě to nemělo žádný hlubší význam. Určitě ne. Konečně jsem se vzpamatovala a promluvila:

"Ano můj pane, po tolika letech můžeme zase bok po boku dobít svět" odvětila jsem a poklekla. 

"Vstaň Bell" řekl. 

Lekla jsem se. Udělala jsem něco špatně? Proč tón jeho hlasu zní jinak než před chvílí? 

Neohrabaně jsem vstala a podívala se mu do očí, ale to co jsem v nich viděla nebyla zloba nebo nenávist. Plála v nich stejná touha jako ta, kterou jsem se snažila všechn ty roky skrývat. 

"Víš Bell," začal, ale zadrhl se mu hlas. To se mu ještě nikdy nestalo. Vždy mluvil zřetelně, odhodlaně a nezadrhával se. Ramena měl napjatá obličej mu hořel. Pak se najednou celý uvolnil, přitáhl si mě za pas k sobě a celý se natiskl na mé tělo. Nevěděla jsem co mám dělat. Nemohla jsem skoro dýchat, má pokožka měla teplotu nejméně tisíc stupňů. Být takhle blízko jeho tělu, to se mi nezdálo ani v těch nejbláznivějšich snech. 

Začal znova "Víš Bell, celou tu dobu, co jsem se snažil přežít a nabrat zpátky svou sílu a moc, jsem myslel na tebe. Na to jestli jsi přežila a jestli jsi mi nepřestala být věrná..."

"Vám nikdy můj pane! Nikdy vám nepřestanu být věrná" přerušila jsem ho, jak jsem mu tohle chtěla vtlouct do hlavy, aby na to nikdy nezapomněl. 

"Pssst Bell," zašeptal "nepřerušuj mě."

Jenže ten hlas, kterým to pronesl ta touha která v něm byla patrná, to byla pro mě poslední kapka. Věděla jsem, že to chce stejně jako já a tak jsem se tomu poddala. Chytila jsem ho za krkem, přitáhla ho k sobě blíže a přitiskla své rty na ty jeho. Zprvu jsem se bála, že se odtáhne, ale on si mě přitáhl ještě blíže a zajel mi prsty do vlasů. Byl to skvělý pocit, vždy jsem si to přála zažít a teď se mi to konečně splnilo. Chytil mě pod zadkem, ale nepřestával mě líbat. Odnesl mě dovnitř věže. 

  Devět měsíců po našem opětovném setkání na svět přišla Delphina. 

Po trochu delší době, než bylo v plánu, se opět vracíme s novou kapitolou, jej! Tentokrát zase straight, tak snad se líbila. Za každý komentář či vote budeme velmi rády. Vaše Cuky a Lucky.