32. Drarry

674 26 1
                                    




,,Prosím!" volal z plných plic mladý chlapec. ,,Neodcházej, prosím," padl na kolena do mokré trávy. Bloďák se na něj smutně podíval. ,,Víš, že musím." V očích se mu leskly slzy.

,,Nějak to zvládneme, prosím." Tak moc ho potřeboval u sebe. Byl pro něj drogou, bez které nedokáže žít. ,,Pokud by se to někdo dozvěděl, otec by mě při nejlepším zabil," pronesl smutně zmijozelský princ.

Černovlásek kroutil hlavou jako nějaký šílenec. ,,Ne," byl to šepot, který odnesl vítr pryč. Ze všeho toho křiku a pláče ho začínala bolet hlava, kterou si schoval do dlaní. Přišlo mu, jakoby pomalu přestával vnímat a jediné, co byl chopen zaslechnout bylo tichoučké promiň z úst člověka, kterého, jak si časem uvědomil, nade vše miloval.

Své ruce z obličeje přesunul do klína a pozoroval vzdalující se záda svého blonďatého přítele. Malý kousek jeho mysli stále doufal, že toto je jenom zlý sen, že se Draco otočí a přiběhne k němu, aby ho obejmul. Bylo to bláhové, nic z toho se nestalo. Opravdu odešel, ale všeho není konec, třeba se jednoho dne znovu setkají.

Utřel si mokrou tvář do rukávu mikiny a zvedl se na nohy, aby se mohl vrátit zpět do hradu. Jít si lehnout a možná se pokusit zapomenout.

Hogwarts jednodílovkyKde žijí příběhy. Začni objevovat