Hogwarts jednodílovky

27. Bellamione

,,Nevím, proč bych něco takového měla dělat," mluvila mírně naštvaně Hermiona. ,,Nevíš?" zasmála se Bellatrix. ,,Tak já ti to moc ráda vysvětlím." Hnědovlasá dívka na ní ze země upřela svůj pohled. Vlastně moc dobře věděla, proč to má udělat, ale opravdu se ji do toho nechtělo.

,,Uděláš to, jestliže chceš, aby tví přátelé z toho sklepa vyšli živý," vysvětlila ji vše velmi rychle a stručně Bella. ,,A samozřejmě i ty poté budeš žít." Bellatrix se usmívala po celou dobu, co ji vykládala své podmínky.

Hermiona se zhluboka nadechla, pokrčila rameny a poté začala kroutit hlavou na všechny strany. Sama nemohla uvěřit tomu, co se právě chystá vyslovit a co bude následovat.

,,Fajn," pronesla poraženecky a zvedla se na nohy, aby si připadala alespoň částečně lépe. Nechtěla před ní klečet. Asi štěstí, že je Bellatrix žena a ne muž, jinak by se asi klečení na kolenou nevyhnula.

,,Tak se mi to líbí." Bellatrix se ušklíbla a poté Hermioně silně stiskla ruku. ,,Ale tady ne, je tu moc cítit vůně těch tvých společníků." Hermiona nasála vzduch kolem nich, ale nic takového opravdu necítila. Jediné, co byly její nosní dírky schopny zachytit byl smrad smrti.

,,Půjdeme ke mně do ložnice." Hermioně bylo jedno, kam půjdou. Jen přikývla hlavou a poslušně šla po boku Bellatrix, která ji stále nepříjemně svírala ruku.

Vlastně ani nevěděla, co čekala od ložnice jednoho ze smrtijedů. To, co však spatřila po otevření dveří ji nakonec ani moc nepřekvapilo. Všechny zdi šedé, velká manželská postel uprostřed místnosti s černou dekou a polštáři stejné barvy.

,,Jak se ti líbí mé království?" zeptala se Bellatrix a Hermiona si nebyla jistá, zda ji přestal pořádně sloužit sluch a nebo v té otázce opravdu zaslechla nadšení a očekávání z její odpovědi.

,,Je...je velmi útulný." Chvíli ji trvalo najít správné slovo, ani s tímto popisem pokoje nebyla spokojena, ale nic lepšího, co by Bellatrix neurazilo ji nenapadlo.

,,No nic, jdeme na to!" zvolala Bella. Hermiona je sklopila pohled k zemi a vydala se směrem k posteli. ,,Zatím se vysvleč, já pro něco dojdu," prohodila nadšeně Bella a už byla pryč.

Hermiona si začala pomalu rozepínat knoflíky na své vestě, kterou si poté sundala. V pokoji byla poměrně zima a ona mrzla už i bez své vesty. Nevěděla, jak přežije do chvíle, než přijde Bellatrix. Asi dřív umrzne, než se ona vrátí.

Když se Bellatrix vrátila do pokoje i se všemi věcmi v rukách, Hermiona už stála u postele jen v bílém spodním prádle. ,,Super." Usmála se Bellatrix a také se začala svlékat.

Poté, co si i Bella sundala všechno své oblečení, teda kromě jejího nečekaně černého spodního prádla, rozešla se pro krabici, kterou před malou chvilkou přinesla.

,,Máš ráda růžovou?" Hermiona mírně přikývla a současně pokrčila rameny. Bylo ji jedno, co to bude za barvu. ,,Fajn tak na," řekla Bellatrix a hodila ji látkový pytlík, ve kterém byla ona věc. ,,A teď si to obleč, chci tě vidět," mluvila nadšeně, ,,Já si zatím také něco vyberu."

Hermiona rozvázala pytlík a vytáhla z něj to, co si má obléknout. Bylo to mírně složité se do takové věci nasoukat sám, ale po chvíli boje to zvládla. Otočila se zpět na Bellu, která už také byla oblečená.

,,A teď si společně budeme hrát na princezny!" zvolala Bella a nasadila Hermioně na hlavu malou zlatou korunku.