Hogwarts jednodílovky

8. Scorbus

Ještě nevím co v životě chci. Kdo vlastně jsem. Ano, vím že jsem Potter, ale úplně jiný. Jako jediný ve Zmijozelu. Proč? To netuším. Otec mi říkal, že i jeho chtěl klobouk zařadit do Zmijozelu, ale smiloval se nad ním když ho prosil. Tak proč se nesmiloval i nade mnou? Vždyť jsem ho také prosil. Ale teď jsem tady. Už po šesté. Neříkám, že se mi tu vůbec nelíbí, ale přijdu si jako někdo kdo nepatří do rodiny. I Lily je v Nebelvíru. Dobrá věc na tom je ta, že jsem ve stejné koleji jako můj nejlepší a zároveň jediný přítel Scorpius Malfoy. Ale u něj vlastně bylo jasné nebo se alespoň očekávalo že bude ve Zmijozelu, stejně jako se u mě předpokládal Nebelvír. Ale jemu se nepovedlo zklamat celou rodinu tím, že by se dostal do jiné koleje. Několikrát jsem měl chuť se kvůli tomu zabít ale Scorpius mě od toho vždy nějak dostal. Prý bych mu chyběl tak, že by se také zabil. A to já nechci. Je to můj nejlepší kámoš, ale v poslední době si začínám myslet, že ho mám rád víc a až moc mi na něm záleží. Ne, že by bylo špatně, že mi na něm záleží, ale na kamaráda je to moc. Asi se mi líbí i jeho vzhled. Ty jeho světlé vlasy a jeho oči. Byl bych schopný se na něj dívat celý den.

,,Albusi! Mám novinu." Ozve se za Albusovými zády Scorpiusův hlas. Slyší ho ale nezastavuje. Nechce s ním mluvit. Jen by se rozbrečel. Už tu novinu totiž ví. Před chvílí mu to řekla Rose. I když se od doby co nastoupili do Bradavic moc nebaví tohle mu řekla. Jakoby něco tušila a chtěla mu ublížit. ,,Tak počkej ne?!" Volá za ním Scorpius pořád a rozeběhne se za ním. Albus jen přidá do kroku. Scorpius ho doběhne a chytí za rameno. Albus se vysmekne a zůstane stát na místě. ,,Co je s tebou?" Neví jestli mu někdo něco udělal. Jestli mu něco náhodou neudělal on sám a jen o tom neví. Potřebuje to vědět. Je jeho nejlepší přítel. Chce mu pomoct. ,,Nic, co by bylo?"Řekne Albus a s falešným úsměvem se otočí. ,,Jaká je ta tvá novinka?" ,,Ta teď není vůbec důležitá. Pojď sem." Scorpius roztáhl ruce aby mohl Albuse obejmout. Albus si objetí užíval a nenápadně nasával jeho vůni. Nechtěl se ho pustit, ale musel. ,,No tak jaká je ta novinka?" Zeptal se už klidným hlasem Albus. ,,Otec si našel novou přítelkyni a čeká dítě." ,,Cože?" Podivil se Albus. ,,No budu mít sestru." Scorpius se usmíval od ucha k uchu. ,,Ty nechodíš s Rose?" Zeptal se zmateně Albus. ,,Ne? Jak jsi na to přišel?" Divil se blonďatý zmijozel. ,,Rose mi to říkala." ,,Ta toho nakecá." ,,Jo to máš pravdu." Uchechtne se Albus a dá se zase do chůze. Má namířeno na jejich kolej. Scorpius ho doběhne ale nic neříká. Celá cesta probíhá v tichosti. 

Dojdou před vstup do jejich společenské místnosti a tam se zastaví. ,,Albusi?" Osloví opatrně blonďatý chlapec druhého. ,,Hmmm?" ,,Proč tě tak vzalo, že bych mohl chodit s Rose?" Albus se na Scorpiuse vyděšeně podívá. Co když přišel na to co k němu cítí. ,,Já to...nevím." Zalže nakonec Albus. ,,Nelži mi prosím." Scorpius vždy pozná, když jeho kamarád lže. ,,No dobře mám tě rád spokojený?" Vyjekne hystericky Albus a vejde do společenské místnosti.  Scorpius zůstal stát na místě a snažil se vstřebat novou informaci. Měl ho také rád, ale jestli víc než jako kamaráda to nevěděl. Přestával se v sobě vyznávat. Líbila se mu Rose, ta ho však odmítala a tak to sní vzdal, už se mu nelíbí a možná se mu začal líbit Albus jenže si to není schopný přiznat. Chvíli jen tak stál a přemýšlel dokud do něj pár studentů nenarazilo a on se tedy také odebral do společenské místnosti.    

Chtěl si s Albusem promluvit a tak se vydal do jejich společného pokoje kde předpokládal jeho přítomnost. A taky že tam byl. Ležel na posteli a po tváři se mu kutálelo několik slz. ,,Albusi?" Něžně promluvil Scorpius. Albus se ani nehnul a jen čekal co ze Scorpa vypadne. Blonďatý chlapec přišel k posteli a klekl si tak, aby po zvednutí Albusovi hlavy, si chlapci koukali do očí. ,,Chtěl bych něco zkusit," mluvil potichu Scorpius, Albus konečně zvedl hlavu, ale pořád se koukal do země. ,,koukni se na mě, prosím." Albus se tedy na chlapce podíval, chvíli si jen koukali navzájem do očí. Scorpiusův pohled se na chvíli zastavil na Albusových rtech, a začal se k němu přibližovat. Když byli jenom kousek od sebe na chvíli se zastavil. Ten kdo překonal posledních pár milimetrů byl Albu. Byl to něžný, pomalý ale velmi  procítěný polibek. Takový jaký ještě ani jeden nikdy nezažil. 

Další kapitola na světě. Strašně moc bychom vám chtěly poděkovat za jeden tisíc přečtení. Je to neuvěřitelné číslo. Snažíme se tedy jako podekování vydávat příběhy častěji. Tento je asi takový slabší. Vlastně jsme ho měly už dlouho rozepsaný a jen čekaly na konec, ale doufáme že i tak potěší. Každý komentář či vote velmi potěší. Tak snad příště u další kapitoly. Vaše Cuky a Lucky.