Hogwarts jednodílovky

22.Druna 2/2

Čekal jsem se zde dobré dvě hodiny a už jsem byl smířený s tím, že šance si s ní někdy promluvit je na dobro ztracena, když vtom jsem uslyšel, jak se dveře místnosti pomalu otevírají. Přimáčkl jsem se ještě více ke stěně, abych si byl jistý, že si mě nevšimne. První strčila do dveří její blonďatou hlavu. Pozorně si prohlédla místnost, a když si byla jista, že jí zde nehrozí žádné nebezpečí, vklouzla dovnitř celá a zabouchla za sebou dveře. Stále si mě nevšimla, za což jsem byl velice rád, a postoupila do středu místnosti. Teď nastala moje chvíle. Vystoupil jsem ze stínů, stále byla zády ke mně, a promluvil.

„Ahojky Luno." S leknutím se otočila, a když před sebou spatřila mě, celá se napjala.

„Co ty tu chceš." plivla mi ta mrška do tváře.

„Můžu se zeptat na totéž." Odpověděl jsem s arogancí v hlase.

„Já tu jen hledám své ukradené věci." Odvětila.

„Vážně?" podivil jsem se, „to je ale náhodička, já totiž před chvilkou nějaké tvoje věci rozmisťoval po škole, aby tě dovedly až sem." Odvětil jsem.

„Ty!" vykřikla a skočila po mně.

Tohle jsem opravdu nečekal, že by se na mně někdy mírumilovná Luna Láskorádová vrhla. Jak do mě narazila váha jejího těla, klopýtl jsem a spadl. Luna náraz taky nevydržela a spadla mi na hruď. Teď jsme tu leželi na sobě na zemi, koukali si do očí a přerývavě dýchali. Všechna nenávist z jejího obličeje zmizela a teď se v něm objevila ostýchavost. Tváře jí zrudly a těkala očima všude možně, jen aby se nemusela dívat na mě. Už by se dávno mohla zvednout, ale neudělala to, věděl jsem, že nechce a to mě přimělo promluvit. Zvedl jsem ruku, dotkl se její tváře a přiměl ji, aby se na mě podívala.

„Víš Luno, ty věci jsem ti nesebral ze špatného úmyslu, chtěl jsem ti jen něco říct, potřebuji abys mě vyslechla a vím, že kdybych se tě zeptal, zda si spolu můžeme promluvit v soukromí, nikdy by jsi na to nepřistoupila."zasekl jsem, potřeboval jsem se nadechnout, protože teď jsem jí měl povědět to, co jsem už dlouhou dobu skrýval. Upřeně mě sledovala, ale ne s nenávistí a to mě přimělo pokračovat.

„Víš Luno, snažil jsem se to skrývat, ale už to dál nedokážu. Miluji tě. Miluji tvou odhodlanost, tvou potrhlost, tvůj úsměv, tvé oči, prostě tebe celou. Miluji každý kousíček tebe a chtěl bych s tebou strávit po zbytek svých dnů. Vím, že to možná zní neuvěřitelně, ale je to tak. Miluj..."

Nestihl jsem to doříct, protože mě políbila. Dravě, jako by se stejnou touho,  jakou jsem cítil já, taky dlouho dusila a teď se jí rozhodla poddat. Nebránil jsem se a přitiskl jsem své rty k jejím ještě silněji. Zasténala a já se překulil tak, že teď ona byla pode mnou. Nechtěl jsem přestávat, ale musel jsem. Chtěl jsem slyšet, jak to vnímá ona. Odtrhl jsem se od jejích rtů a ona nesouhlasně zamručela. Ani jsem nemusel nic říkat, pochopila hned, co chci slyšet.

„Ano Draco, taky tě miluji. Už delší dobu k tobě chovám city, ale snažila jsem se to popřít a schovávat za nenávist. Teď už ale nic schovávat nechci. Chci být tvoje a chci, aby ty jsi byl můj. Miluji tě." Vyjeveně jsem na ni koukal. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, jak velké štěstí mě může potkat.

„Ale teď bych se ráda vrátila k věcem, které jsme provozovali předtím." Zakňourala Luna. Musel jsem se zasmát. Ale neváhal jsem a přitiskl své rty na její.

„Miluji tě"

Řekl jsem. Dnešní noc nebude obyčejná.

Druhý díl shipu Druna. Doufáme, že se líbí. Za všechny kometáře a vote budeme velice šťastné. Za jakékoliv chyby se omlouváme a doufáme, že vás neodradí od čtení našich příběhů. Vaše Cuky a Lucky.

Cuky & Lucky