Hogwarts jednodílovky

14. Maxrid

Na tenhle den jsem se těšil celé prázdniny. Dnes mají přijet studentky z Krásnohůlek i s jejich sexy ředitelkou madam Maxime. Vím, že je poloobryně stejně jako já. Jako malí jsme se párkrát viděli, když jsme byli s rodinami obry. Od té doby na ni nemohu přestat myslet. Když jsem zjistil, že má přijet byl jsem nejšťastnější poloobr na světě. Zajímalo by mne zda si mě bude ještě pamatovat. I když jsme se dlouho neviděli, pořád na ni myslím a nemohu její krásné rysy dostat z hlavy. A dnes konečně nastal ten den. Dnes má přijet a já se jí rozhodl překvapit. 

V dálce jsem viděla Bradvický hrad. Na jejich pozemcích se začali sbíhat všichni studenti. Nejspíš si nás už všimli. Začala jsem mít divný pocit u srdce. Myslím, že se na pobytu v Bradavicích něco stane, ale pro mě velmi příjemného. Týden před tím, než jsme měli odjíždět do Bradavic, se mi každou noc zdáli sny. Sny ve kterých jsem stála na louce a sledovala urostlého muže přede mnou. Něco mi říká, že tohoto muže jednou potkám, a myslím si, že to bude zrovna tady v Bradavicích. Náš kočár ladně přistál, a my začali vylézat. U dveří stál statný muž a všem nám pomohl lépe vylézt, abychom nespadly do bahna na zemi. Koukla jsem se mu do očí, bylo to jako dejaví. Tyto oči jsem už určitě někdy viděla. I ta tvář i když byla velmi zarostlá mi byla povědomá. ,,Dobrý den vítám vás v Bradavicích." Pozdravil mě muž a zářivě se usmál. ,,Pojďte dámy do hradu, už tam na vás čekáme." Oznámil mně zatím neznámí muž a rukou ukázala směrem k hradu. Rozešli jsme se tedy dovnitř. Studenti co při příjezdu byli venku, dávno zmizeli nejspíš do hradu. 

Měli jsme výbornou večeři a poté se vydaly na kutě do našeho kočáru. Po cestě mě zastavil ten muž. ,,Mohl bych si s vámi promluvit?" Zeptal se mě trochu nervózně. ,,Ale jistě. Dívky. Běžte prosím do svých pokojích, já za chvíli přijdu." Dívky se tedy poslušně rozešli do kočáru a já svou pozornost přesunula na muže. 

,,Jsem Rubeus Hagrid." Představil se a natáhl ke mě ruku. Chvíli jsem na něj jen nevěřícně koukala, to jméno mi bylo povědomé. ,,Maxime." Usmála jsem se a ruku přijala. Byl to velmi silný stisk. ,,Pojďte prosím se mnou, něco bych vám chtěl ukázat." Rozešli jsme se tedy směrem k jedné chatce. 

Byl jsem trochu nervózní. Když jsme byli malí rádi jsme si povídali o zvířatech které máme rádi a Maxime se jednou zmínil, že její nejoblíbenější zvíře je drak, a tak ji teď vedu k jednomu překrásnému kousku. ,,Jsme tady," zastavil jsem před ohradou a ukázal směrem k ní ,,a tohle je Norbert." Ukázal jsem na draka, který se na nás přišel podívat. 

Nebyla jsem schopná slov. Byl překrásný. Vždy jsem si přála mí svého malého dráčka. ,,Je krásný, mé nejoblíbenější zvíře." Vymáčkla jsem ze sebe po chvíli ticha. ,,Já vím." Prudce jsem se otočila jeho směrem a zahlédla úšklebek na jeho rtech. ,,Jak?" Potichu jsem se zeptala. ,,Jako malí..." ,,Jsme se vídali u obrů." Dořekla jsem za něj. ,,Přesně tak." Potvrdil má slova. ,,Ty jsi si na mě vzpomněl?" Já na něj myslela pořád a už jsem přestávala věřit, že se někdy zase uvidíme. ,,Nikdy jsem nezapomněl." Řekl potichu a spojil naše rty v polibek. 

Tuto kapitolu asi raději neberte moc vážně. Za případné chyby se omlouváme, doufáme, že se kapitola líbila a komentář či vote zahřeje u srdíčka xD. Vaše Cuky a Lucky.