HE'S BACK

14. Lost

Otevřela jsem oči a přesně jak jsem čekala, jsem v posteli ležela sama. Posadila jsem se a můj pohled zachytil jeho oči. Probodával mě svým pronikavým pohledem. Mou kůži ihned obsypala krupička, jako tomu bylo pokaždé, když se na mě podíval. Na nic nečekal, prostě se zvedl a odešel. Asi neměl moc výřečnou náladu..

Oblékla jsem se a šla dolů, udělat si kafe. Seděl na barové židli a jako obvykle upíjel svou rudou tekutinu ze skleněné nádobky. Nechápu, jak mu to může chutnat. Posadila jsem se naproti němu. Oba jsme mlčeli, jakoby nám došla slova. Zadívala jsem se do svého šálku kávy, ze ktérého v nepravidelných intervalech stoupala pára a svou mysl nechala unášet někam daleko od reality.

Vlastně ani nechápu, proč tady jsem. Proč si Liam vybral zrovna mě, když mohl mít jakoukoli jinou holku, která by do toho šla i dobrovolně..Nikdy mu to neodpustím. Udělal tu nejhorší věc, kterou kdo může udělat dívce, jako jsem já..Vzal mi mou nevinnost násilím..Z myšlenek mě vytrhlo zavření venkovních dveří. Zase byl pryč. Opravdu se mi nechtělo zase čekat, než přijde a hlavně přemýšlet nad tím, jestli se vrátí střízlivý nebo ne..A tak jsem se oblékla a přesto, že nebylo počasí na procházku, jsem vyrazila ven. Potřebovala jsem si pročistit hlavu a les mi přišel jako nejlepší možnost. Potřebovala jsem prostě na chvíli zmizet. Stála jsem naproti hlubokému lesu, který v sobě skrýval mnoho tajemství. Stačil jediný pohled mezi stromy a už se mi ježily chlupy. Dnes jsem ale musela být silná. Musela jsem konečně překonat svou fobii. Aspoň jednou jsem si to přála dokázat. Vykročila jsem do útrob lesa, netušíc co mě čeká. Pohledla jsem na koruny stromů, které byly jen lehce viditelné, díky tmě, která vládla kolem. Prostupovala jsem mezi nimi a poslouchala přírodu, která se už pomalu ukládala ke spánku. Lesem začínali vládnout noční tvorové. Když les utichl, bylo slyšet jen mé našlapování na suché větve. Zastavila jsem a opřela se o kmen stromu. Z hluboka jsem se nadechla, abych ucítila tu známou vůni lesa, jehličí a svobody. Bylo to jakoby všechny negativní myšlenky odcházely každým mým výdechem.

Přemýšlela jsem o posledních pár dnech. Možná to vypadalo, že už ani nevím, co mi Liam udělal, ale právě naopak. Na to nikdy nezapomenu. Mé chování poslední dobou nedávalo smysl, ale co ve světě smysl dává? Jen prostě nechci, aby na mě byl hnusnej. Zkrátka chci mít někoho, kdo mě bude chránit. Kdo se mě zastane, když bude potřeba. Což Liam částečně splňoval. Kdyby mi navíc neubližoval. Jeho život asi nikdy nepochopím..

Zahleděla jsem se na oblohu. Byla neobvykle černá. Žádné hvězdy ani měsíc. Musela jsem tady strávit dost času, protože když jsem vycházela, taková tma nebyla. Rychlým krokem jsem se vydala zpátky. Míjela jsem stromy, ale jakoby les neměl konec. Jako bych snad chodila pořád dokola a nemohla najít cestu ven. Zmocnila se mne panika.

Byla jsem sama. V lese. A v noci. Co víc si přát?

Otočila jsem se okolo své osy, kdybych náhodou zahlédla aspoň malé světlo. Připadala jsem si jako bych spadla do černé díry, ze které se prostě nelze dostat ven..Proč jsem tak blbá?

Frustrovaně jsem si vjela do vlasů. Co teď? Sedla jsem si na studenou zem, která byla ještě mokrá od včerejšího deště. Ještě by mě mohl najít Zayn. To by byla třešnička na dortu. Vlastně už mi to bylo jedno. Nevěděla jsem, co mám dělat a jestli se vůbec někdy dostanu zpátky a to bylo daleko horší. Přitáhla jsem si kolena blíže k tělu, abych zmenšila chlad, který právě prostupoval mým tělem. Hlavu jsem si opřela o nohy a zavřela oči. Kdy tohle všechno skončí? Poslední věc, která mi prolétla hlavou, než se má mysl ponořila do říše snů..

Stojím uprostřed lesa. Přesně jako tenkrát. Všude je jen tma a nekončící les. Pohled stočím na místo, kde obvykle stojí Liam. Přesně jak očekávám, spatřím červené oči a bílé tesáky, ale Liam to není. Pokouším se více zaostřit na osobu stojící na Liamovo místě. Není mu ale vidět do tváře. Vidím jen blonďaté vlasy, které se odráží v hladině rybníka. Jdu blíž, abych zjistila, kdo se za tím vším skrývá. Je to přeci jen sen, který ovládám já. Nic se mi nemůže stát. Když jsem v dostatečné blízkosti, natáhnu k němu ruku. Někoho mi připomíná, ale nemůžu si vzpomenout. Ucukne a pomalým krokem odchází pryč. Chci něco říct, ale nejde to. Jako bych nemohla mluvit. Rozeběhnu se za tím neznámým klukem, teda spíš upírem, když najednou zmizí..

Zvedla jsem pohled a rozhlédla se, abych zjistila, kde se nacházím. Musela jsem spát chvíli, jelikož ještě nebylo ani světlo. Zatřásla jsem se, když mnou prošla chladná zima. Propletla jsem si ruce na hrudi a vyrazila na cestu. Sice jsem nevěděla kudy jít, ale sedět tady a čekat, než umrznu nebo zemřu hlady se mi fakt nechtělo..

Po půl hodině ustavičného chození mezi stromy, mě to přestalo bavit. Byla jsem naštvaná. Hlavně sama na sebe, jak jsem mohla být tak blbá. Beznadějně jsem praštila do stromu po pravé ruce a z očí mi vytryskly slzy. Nebylo to bolestí, která se právě táhla z mého zápěstí. Bylo to zoufalstvím, které už bylo nesnesitelné. Složila jsem si hlavu do dlaní a naplno se rozbrečela.

,,Liame.." zašeptala jsem přes vzlyky, jakoby mě snad měl slyšet. Měl sice dobrý sluch jako všichni upíři, ale že by doslechl až sem, to pochybuji.

Nadechla jsem se a z posledních sil zakřičela:,,Liame!"

Zaslechla jsem zvuk praskající větve. Prudce jsem se otočila a nemohla věřit vlastním očím. Ústa se mi samovolně pootevřela a já nebyla schopna ani promluvit. Nikdy jsem nevěřila tomu, že by mé sny mohly mít nějakou podstatu ve skutečnosti. Sice jsem na základě toho potkala Liama, ale vždycky jsem si myslela, že je to prostě náhoda.

,,Co tady děláš?..tak sama?" přerušil chod mých myšlenek.

,,T-ty.." nebyla jsem schopna slov.

,,Jsem Niall.." řekl, když jsem nic neříkala. Pozorně jsem si ho prohlédla, ale pořád jsem netušila, odkud ho jen znám.

,,Viděli jsme se u Liama." dodal, když viděl můj nechápavý výraz. Já mám teda paměť. Pomyslela jsem si. Má právdu. Vždyť je to jeden z jeho kamarádů. Nejspíš.

,,J-jo jasně..já jsem Jamie." zašeptala jsem a musela se pochválit, že jsem dokázala říct souvisle jednu větu.

,,Počkej tady." řekl jednoznačně a odešel. Než jsem stačíla cokoli říct, už byl v nedohlednu.

,,Super. Takže jediná moje naděje na záchranu, už je taky pryč.." odvětila jsem a opřela se o strom. Naběhla mi husí kůže, když mě ovál studený vítr a něco okolo mě proběhlo..

Polekaně jsem se podívala tím směrem, kam to běželo. Skvělý, takže mě ve finále sežerou zvířata. Ano. Přesně takhle jsem si představovala, že zemřu. V tlamě medvěda, vlka či něčeho jinýho..

Schovala jsem se za strom a snažila se nehýbat. Když se nic nedělo, rozhodla jsem se utéct. Otočila jsem se a narazila do něčí hrudi..Zvedla jsem oči a to, co jsem viděla se mi vůbec nelíbilo. Červené oči, ze kterých šlehaly plamínky zlosti. Drtil mi zápěstí a já věděla, že tohle rozhodně nedopadne dobře..

pozn.autorky: Děkuju moc za votes! Strašně mě to potěšilo!! :') A za komentář bych Vám taky hlavu neutrhla..:D

Jinak příští týden nevím, kdy bude nový díl, protože škola (nebo snad učitelé?) nás hodlá zase týrat-_-