HE'S BACK

3. (Don't) STOP

Celá jsem ztuhla. ,,Ani náhodou!" vykřikla jsem, když mi sdělil, co mám udělat.

,,Já se Tě ale neptal! Přece nechceš, aby se tvý babičce něco stalo nebo snad jo?!" řekl nevzrušeně.

,,Co jsi jí udělal?!"

,,Zatím nic. Když mě ale nebudeš poslouchat, je možný, že by se jí něco stát mohlo.." odvětil.

,,Dobře." zašeptala jsem spíš pro sebe, ale nepochybuju o tom, že to slyšel. Po líci mi stekla slza. Má ruka ji pohotově utřela. Chytla jsem lem trika a pomalu si začala vyhrnovat. Přetáhla jsem si ho přes hlavu.

Cítila jsem se strašně. On jen seděl a sledoval každičký kousek mé odhalené kůže.

Po chvíli,kdy jsem tam jen tak stála, promluvil:,,Copak?" zvedl se a pomalu šel ke mně. Přitiskl mě ke zdi a svou rukou se opřel nad mou hlavou.

,,Chceš s tím snad pomoct?" perverzně se usmál a poníženě mě pohladil po tváři. Rychle jsem zakroutila hlavou.

,,Bojíš se mě?" zeptal se s výsměchem.

,,Ne." odpověděla jsem sebevědomě, přestože jsem byla strachy bez sebe.

,,Lžeš. Jak Tě za to asi potrestám?" dělal, že přemýšlí, ale já přesně věděla na co myslí. A ta představa se mi ani trochu nelíbila..

,,Ne, prosím. To ne!" začínala jsem být zoufalá.

,,Ale jo." řekl sladce a usmál se.

Chvíli jsem si myslela, že to nebude tak hrozný a že ho možná dokážu i přemluvit. V tom mi drsně chytil za obě zápěstí a dal mi je nad hlavu, čímž mě vytrhl z mých myšlenek.

,,Neboj bude se ti to líbit." zašeptal a svůdně si olízl ústa. Než jsem něco stačila říct, přitiskl své rty na mé. Dorážel na mě, ale já nespolupracovala. Ucítila jsem železnou chuť krve, když mě 'lehce' kousl. Otevřela jsem oči a zjistila, že mě pozoruje. Celou dobu!

Jakmile se pach mé krve dostal k jeho nosu, viděla jsem jak v jeho očích zvláštně zaplanulo. Na nic nečekal a krev z mého rtu vysával jako nějaké zvíře. Bolest z rány, kterou mi způsobil zmizela v ten moment, co se svým jazykem dotkl postiženého místa.

Nový pocit mé tělo ovládl. Bylo to příjemné. Vlastně víc, než příjemné. Bylo to, jakobych právě ochutnala drogu. Drogu, na které jsem se právě stala závislá. Bylo to zvláštní. Nikdy bych nevěřila, že když Vám někdo saje krev bude to tak dokonalé. V tu chvíli mi ale přišlo, že lépe než on by to nikdo nezvládl.

Otevřela jsem ústa a začala s ním spolupracovat. Naše jazyky vedly nekonečnou válku a já měla pocit, že to nikdy neskončí. Při pohledu na něj jsem věděla, že prožívá to samé. Že nejsem jediná, která si tuhle neskutečnou extázi užívá. Že nejsem jen já ten zajatec svých pocitů.

Jeho ruce uvolnily mé zápěstí a sklouzly níže pod mé tričko.

Nájednou jakobych se probrala. Své ruce jsem přemístila na jeho hruď a snažila se ho odstrčit. Ani se nehl. Jediná věc, která mě tu chvíli napadla, bylo kopnout ho. Tušila jsem, že to je příšerný nápad, ale v tu chvíli mě nic jiného nenapadlo.

Vypružila jsem své koleno k jeho rozkroku. Okamžitě se ode mě odtáhl. V jeho očích byl vidět vztek. Zaplavil mě strach. Co když to byla chyba? Co když něco udělá babičce?

,,Tak tohle jsi posrala!" vyjel po mě.

Stála jsem ještě pořád opřená o zeď, když mě silně chytil za loket a táhl pryč z místnosti. Projela mnou taková bolest, že jsem myslela, že mi snad tu ruku zlomil.

Ocitli jsme se v tmavém pokoji a uprostřed stála rakev. Tak to je můj konec. pomyslela jsem si. Naštěstí jsme jen prošli a vedl mě dál. Zastavili jsme se v místnosti, která připomínala sklep. Bylo tam vše tmavé, špinavé a strašně to tam smrdělo. Doufala jsem, že mi jen pohrozí a půjdeme zpátky, ale on se otočil a zmizel. Samozřejmě za sebou nezapomněl zamknout a nechat mě tam v naprosté tmě.

Odjakživa se bojím tmy a on mě zavře v nejtmavějším koutu tohohle domu! Když si mé oči pomalu zvykly, vydala jsem se na průzkum terénu. Byla to sice malá místnůstka, ale věcí tam bylo spoustu.

Přehrabovala jsem se všemi těmi písemnostmi a najednou mi došlo, že vlastně ani nevím, jak se jmenuje..Do ruky jsem vzala nejbližší papír. Vypadalo to jako nějaký diplom. Přesto, že byla tma jsem se snažila rozluštit, co je tam napsáno.

Asi po hodině jsem to vzdala. Přeložila jsem ho a strčila do kapsy.

Začínala jsem být dost unavená, a tak jsem si vybrala nejpohodlnější hromádku papírů a spokojeně usnula. Pořád to totiž bylo lepší, než být v jedné místnosti s tou příšerou..

 

Hope u like it! :')