HE'S BACK

10. You're friendly?

Liam's POV

Začínal jsem být zoufalý. Nemůžu jí přece jen tak nechat vykrvácet. Nejsem zabiják. I když no..možná jo, ale ne zabiják mladých bezmocných holek. Soustředil jsem se jak jsem jen mohl a znovu se pokusil naslouchat svým schopnostem. Můj nos zaznamenal pach její krve. Ihned jsem se rozběhl do lesa, kam mne vůně táhla. Běžel jsem mezi stromy doufajíc, že ji někde zahlédnu. Proběhl jsem skrz naskrz celý les. Stopa ale zmizela v momentě, kdy jsem se objevil u řeky. Jakoby se po ní slehla zem

,,Sakra." zaklel jsem nahlas a silou jsem praštil do stromu po mé pravé ruce. Sáhl jsem do kapsy po telefonu a vytočil Louisovo číslo.

,,Zayn jí něco udělal a já netuším, kde by mohla být! Pomůžete mi ji najít?" řekl jsem beznadějně do plechové krabičky, které každý nadšeně říká mobil.

,,Jasný. Kde jsi?" odpověděl ihned Louis.

,,V lese u řeky." oznámil jsem mu a bez pozdravu to položil. Opřel jsem se o starý strom a pohledem se vpíjel do tekoucí vody. Když jsem si vzpomněl na Niallovo chatu, v které jsme slavili Silvestra před 15ti lety. A mimochodem se nachází nedaleko odsud. Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl vstříc celému lesu. Neměl jsem už moc času. Jamie byla každou sekundou blíže k smrti a já ztrácel sílu díky blížícímu se slunci nad naše město. Ale nehodlal jsem se jen tak vzdát. A už vůbec ne, když jsem byl tak blízko cíli..

Pomocí rychlosti mého těla jsem se ke zchátralé chatce dostal poměrně brzy. Na nic jsem nečekal a rozrazil jsem dveře. Všude byla plíseň a pavučiny.

Cítil jsem ji. Musela tu být. Prodíral jsem se opatrně místnostmi. Když jsem se objevil v nejzadnější části toho, čemu se ani nedalo říkat budova, v rohu pokoje leželo bezvládné tělo člověka. Přistoupil jsem blíž, abych se ujistil, že je to ona. Klekl jsem si, odhrnul vlasy s tváře a opravdu to byla Jamie. Vzal jsem ji do náruče a co nejrychleji jsem se dostal z chatky. Nebyl čas. Mohla každou chvílí zemřít. Opatrně jsem položil její bezvládné tělo na zem a zkontroloval jí tep. Přiložil jsem jí ruku na vnitřní stranu zápěstí. Byl hodně slabý, ale pořád tam nějaký byl. Všiml jsem si, že nedýchá. Přiblížil jsem se ústy k těm jejím a pomalu do nich pustil vzduch. Její hrudník se zlehka nadzvihl a zase se vrátil do původní polohy. Zopakoval jsem to ještě dvakrát a poté jsem dlaně přesunul na její hrudník. Začal jsem jemně pumpovat. Nemohl jsem se opřít celou silou, to bych ji rozmáčkl. Celý cyklus jsem opakoval asi třikrát, když se konečně nadechla. Byla z nejhoršího venku, ale já riskoval, že jestli se včas nedostanu domů, bude ze mě v nejbližší době popel. Slunce už pomalu vycházelo. Vzal jsem Jamie znovu do náruče a utíkal pryč..

Stihl jsem to téměř na minutu. Kdybych zůstal v tom lese o chvíli pozdeji, nemuselo by to dopadnout vůbec dobře. Odnesl jsem ji do ložnice. Pořád na sobě měla můj župan. Nad tím jsem se musel pousmát. Přikryl jsem ji a potichu za sebou zavřel dveře, aby si mohla v klidu odpočinout po tak náročném dni..

Jamie's POV

Bežím skrz les, jak nejrychleji to jen jde. Myslím, že kdybych běžela závodně, předběhnu i Usaina Bolta. Úspěšně se vyhýbám stromům okolo mě, na jejíž konce ani můj zrak nedosáhne. Cosi za mnou se mě snaží dohonit. Neotáčím se. Nechci vidět tvář toho, který mne chce chytit a pravděpodobně se mnou hodlá udělat něco, co by se mi ani trochu nelíbilo. Cítím absolutní beznaděj a myslím, že mé nohy v nejbližší době vypoví službu. Najednou spatřím opuštěnou, schátralou chatu. Můj obličej se rozzáří. Nepřemýšlím a namířím si to přímo k ní. Zjišťuju, že je zamčená. Zkouším zámek zlomit a po chvíli se opravdu rozpulí na dvě části.Rozklepanýma rukama otvírám dveře. Za sebou je opět zavřu a utíkám do nejvzdálenějšího rohu od dveří. Nevnímám ani to, že okolo mě a po mě leze všelijaká havěť, kterou lidská rasa ještě neobjevila. Schloulím se do klubíčka a pohledem skenuju tu dřevěnou, obdélníkovou věc, které by se stačilo lehce dotknout a vypadla by z pantů. Slyším větve, které pod náporem lidské boty okamžitě praskají a dělí se na nepravidelné kousky. Najednou je ale ticho. Slyším vlastní dech a srdce mám až v krku. Dveře se rozrazí. Čekám kdy po mě skočí, připravená na nejhorší. Můj obličej ale zaplaví oslepující světlo a předemnou se objeví máma s tátou, jak si je pamatuji. Natahují ke mě ruce a tím mi říkají ať jdu s nimi. Chvíli váhám. Přeci jenom bych se s nimi měla líp. Než se ale stihnu rozmyslet, zmizí a vše se pohltí do naprosté tmy..pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem opět v Liamovo ložnici. Hlasitě jsem si oddechla, že už se mnou není Zayn. Když je v mé blízkosti, jsem úplně bezmocná. Vzpomněla jsem si, že mě kousl do krku. Opatrně jsem rukou zamířila ke zraněné části. Lehce jsem po ní přešla. Můj obličej se zkroutil do bolestné grimasy.

,,Myslel jsem, že už se neprobudíš." zašeptal hlas přicházející ode dveří. Ani jsem si nevšimla, že někdo přišel. Pomalu se blížil k mé posteli. Chtěla jsem se odsunout dál, ale mé pohmožděné tělo to nedovolilo. Opět jsem byla v té situaci, kdy jsem nevěděla jak se zachová on a jak se mám chovat já. Sedl si vedle mě na postel a zeptal se:,,Na co máš chuť?"

Na mém obličeji jste právě mohli zaznamenat změnu od bolesti k vyděšení. Ještě včera jsem byla málem mrtvá a on už má zase choutky na sex? Nebo aspoň přibližně na to co se okolo něj týká? Ani náhodou. Já jsem ráda, že vůbec můžu hýbat končetinama. Zřejmě si všiml mého zděšeného výrazu. Na to se hned zasmál. Nechápala jsem, co mu přišlo vtipný.

,,Ale ne. Myslel jsem co si dáš k jídlu." objasnil mi a znovu se zasmál. V duchu se mi ulevilo, ale pořád jsem se soutředila na jeho chování. Copak můžu být v klidu, když se mě v jednom kuse snaží někdo zabíjet nebo znásilňovat?

,,A-aha. To je jedno." vykoktala jsem a tváře se zbarvily do růžova. Cítila jsem se trapně.

,,Takže ti můžu donést třeba...játra?" zeptal se ironicky. Musel si to určitě pamatovat, když jsem byla malá. Protože jediné jídlo, které jsem vždycky nesnášela bylo právě tohle.

,,Cokoli jinýho." řekla jsem znechuceně na což se jen usmál a odešel. Tohle bylo divný. A to jako dost divný. Od kdy se rozhodl být takhle..milý? Ale nepopírám, že se mi to líbilo. Akorát mě to překvapilo, protože jsem to nečekala a už vůbec ne od něj..

pozn.autorky: Táák! První měsíc a první desítka je za námi! :')

Hope u like it! :)