HE'S BACK

28. Alone

Strach. Tohle nevinné slovo dokonale popisovalo Liamův pohled. Opravdu nikdy jsem nevěřila tomu, že ho takhle někdy uvidím..Slzné kanálky se mi pomalu začaly plnit slanou tekutinou a já se stále tiskla k jeho tělu s nadějí, že právě tohle mě před vším ochrání. První slza dopadla na jeho tričkem zahalené rameno a on se na mě s trhnutím otočil. Jakoby snad tímto pohledem chtěl naznačit, abych se co nejrychleji dostala pryč z této místnosti, domu a nejlépe i města. Ale jak? Jak bych se mohla odtut dostat, když jediný zdroj úniku je zaplněný přítomností toho muže? Z plánování útěku mě vyrušil hlasitý, škodolibý smích.

,,Copak? Chceš utéct? Ale kvůli Tobě tu nejsem, takže si klidně odejdi." poodstoupil od dveří a posměšně se na mě zadíval. Až teď jsem si všimla jeho rudých očí plných nenávisti. Ještě více jsem se skrčila za Liama, i když mi to moc nepomáhalo.

,,Liame? On ti chce něco udělat?" špitla jsem blízko jeho ucha.

,,Jdi Jamie. Uteč a nikdy se sem nevracej. Já si Tě najdu.." ignoroval mou otázku.

,,Ne." řekla jsem rázně. Bylo mi jasné, že se mu chystá něco udělat, ale já ho tady nenechám. Přímo ta věta 'Já si Tě najdu', byla sama o sobě rozloučení. A já se s ním nechci loučit. Ne potom všem, co jsme zažili. Nikdy jsem se necítila tak, jako když jsem s ním. A mám přijít o tohle všechno? Jen tak, ze dne na den?

,,Jamie prostě jdi. Není zrovna vhodná doba na odmítání." šeptl přísně.

,,Nikam nejdu!" křikla jsem a bylo mi jedno, že nás dotyčný pozoruje.

,,Prostě odejdi..Prosím." zadíval se mi do očí, jakoby mě tím měl přesvědčit. Na malou chvíli jsem zvažovala, že bych vážně odešla, ale něco uvnitř mě, mi to zkrátka nedovolovalo.

,,Ne. Já nemůžu." řekla jsem tiše a v očích se mi opět zaleskly slzy. Nevěděla jsem proč mé tělo reagovalo tímto způsobem. Jakoby se s Liamem už automaticky loučilo.

,,Proč mi tohle děláš, Jamie?" zeptal se beznadějně.

,,Protože.." odmlčela jsem se.

,,Pokračujte. Jste lepší, než televize!" vložil se do toho muž s pobaveným úšklebkem na tváři.

,,..Protože Tě mám ráda." křikla jsem a slzy, které jsem do této chvíle zadržovala, si našly cestu ven.

,,Pohled na Vás dva je vážně k nezaplacení. Liame, máš tu někde popcorn?" přerušoval mě stále muž mezi dveřmi, snažíc se překazit naši nejspíš poslední chvilku.

Se slzami v očích jsem pozorovala Liamovu tvář. Čekala jsem, jestli na to aspoň něco řekne. Byla to poslední naděje, jestli pro něj aspoň něco znamenám. Jestli nejsem jen ta pouhá hadrová panenka, kterou může hýbat kdy bude chtít. Naděje pomalu opouštěla mé tělo a nahrazoval ji smutek. Se sklopenou hlavou jsem se vydala ven ze dveří, zklamaná nejen jím, ale hlavně sebou a svou naivitou. Dotyk na zápěstí mě přinutil se otočit. Než jsem však stačila cokoli dalšího udělat, byla jsem natisklá na Liamovo hrudi. Téměř okamžitě jsem své dlaně přesunula na jeho záda. Slané kapky smáčely jeho triko a já vdechovala jeho vůni, abych si ji navždy zapamatovala. Takhle chvíle pro mě znamenala víc, než deset orgazmů za sebou. Konečně jsem si totiž přiznala, že ho mám doopravdy ráda. Vím, že jsem ho na začátku nesnášela, ale mezi těmito city je jen úzká hranice. Hranice, která se sice v našem 'vztahu' neustále pohybuje, ale i tak Liama nemůžu ze svého života jen tak vyškrtnout.

,,Musíš odejít." šeptl do mých vlasů. Jen jsem neznatelně zakroutila hlavou a stále nořila svůj obličej v jeho teď už promáčeném triku.

,,Jamie.." povzdechl si.

,,Dobře. Ale mám jednu podmínku.." řekla jsem a zvedla pohled k jeho očím.

,,Polib mě." šeptla jsem blízko jeho rtů. Zdálo se, že ho tato prosba mírně vykolejila a chvíli jen tak stál. Nervózně jsem mezi zuby stiskla svůj spodní ret a opatrně se k němu přibližovala. Jako bych ho snad mohla vyplašit. Naše ústa se lehce otřela a já sledovala každou jeho reakci na můj ostýchavý pohyb. Už jsem nemohla vydržet jen tak čekat, jestli začne, a tak jsem iniciativu převzala sama. Přitiskla jsem své rty na jeho a jazykem se mu dostala do úst. Mé tělo zahalil chlad, jako tomu bylo pokaždé, když jsme se líbali. Mé prsty zamířily do jeho vlasů a lehce zatahaly za jejich konečky. Jeho dlaň se dotkla mé líce, čímž si mě chtěl přitáhnout ještě blíž. Slzy se stále linuly z mých očí a tím perfektně vyplňovaly přehlédnutelné mezery mezi námi. Příjemné mravenčení v oblasti žaludku na sebe nenechalo dlouho čekat. Jemné proplétání našich jazyků neomaleně přerušil muž ode dveří.

,,Ale noták. Na druhý kolo nemáme čas." vsadím se, že právě protočil očima.

Celou dobu jsem se ho snažila ignorovat. Bohužel, pohár trpělivosti však není nekonečný. Nechtíc jsem přerušila tento dokonalý moment a otočila se ke dveřím, kde svítily pouze jeho rudé oči.

,,Jestli nemáš čas, tak můžeš klidně vypadnout!" jen co jsem to dořekla, mi na tváři přistála hrubá rána, pocházející od jeho obrovské dlaně. Má ruka se v mžiku objevila na bolestivé líci, která bude zarudlá nejspíš ještě týden.

,,Tak podívej zlatíčko. Ještě jednou zvýšíš o tón hlas a prohodím Tě oknem, rozumíme si?" řekl a mile se usmál, jakoby mi právě děkoval za snídani. Vypadal tak autoritativně, že jsem se už ani nepokoušela odporovat.

,,Jdeme?" prolomil znovu nesnesitelné ticho. Liam jen přikývl a šel za ním. Nevěřícně jsem na něj koukala. Chtěla jsem je zastavit, ale než jsem se stačila znovu nadechnout, byli pryč. Svou upíří rychlostí, opustili dům tak rychle, že jsem zaslechla jen zavření venkovních dveří a domem se rozlilo ohlušující ticho. Nezmohla jsem se na nic, než svézt se po stěně na zem a přitáhnout si kolena k hrudi. S hlavou zabořenou mezi koleny a vzlyky ozývajíc se celým domem, jsem opět zůstala sama..Už po několikáté jsem ve svém životě přišla o osobu, na které mi záleželo. Můj život se zhroutil jako pomyslný domeček z karet. Znovu.

Co teď brání Zaynovi mě zabít? Mé vzlyky přerušilo tiché našlapování v přízemí. Dlaní jsem si zakryla ústa, abych ztišila svůj dech. Proč se vždy, když si vzpomenu na Zayna stane něco špatného? Přála jsem si, aby mi tohle všechno bylo jedno. Ta ztráta, strach a hlavně kroky blížící se k mému osamocenému já..

-

Děkuju za votes a komentáře! :O Nehorázně moc jste mě potěšili svými komentáři!! :O Opravdu jsem to nečekala! :') Mrzí mě, že díl je až po týdnu. Je to děsný! Ale o víkendu jsem byla pryč a ve škole pořád píšeme, protože za 14 dní jsou praxe, takže teď máme spoustu testů, referátů, seminárek a mě z toho asi za chvíli trefí..Ale i tak doufám, že to vydržíte a nepřestanete číst! *.*

Hope u like it! Love u, Guys! <3