HE'S BACK

9. Where are you?!

Flashback-Liam's POV

,,Zayn se ztratil." řekl Niall vážně.

,,Od tý noci co jsme byli v baru, zmizel." doplnil ho Harry.

,,A ty jsi jediný, který ho může najít. Vždyť víš. Jsi jediný, kdo má stopařské schopnosti." zakončil to Louis. Zvedl jsem se chytl Jamie za loket a odtáhl jsem jí do ložnice.

,,Zůstaneš tady. Dokud se nevrátím! Zkusíš opustit tenhle pokoj a trest tě nemine!" řekl jsem výhružně a zabouchl jí dveře přímo před nosem.

Vrátil jsem se zpátky do obýváku a vyrazili jsme. Nejdříve jsme jeli do baru, kde jsme byli naposledy. Při příchodu do putiky mě do nosu mě praštil typický a štiplavý zápach. Na to si snad nikdy nezvyknu..

,,Neviděl jsi Zayna?" zeptal jsem se barmana. Všechny nás znal, díky neustálým návštěvám tohoto klubu. Jen zakroutil hlavou a dál se věnoval své práci.

,,Myslím, že by bylo rychlejší, kdyby jsi využil své nadání. Hraní na detektivy nám fakt nepomůže.." řekl najednou Harry.

,,Fajn. Jdeme." vzdal jsem se.

Popravdě, nechtěl jsem využívat své schopnosti, jelikož jsem je naposledy použil téměř před 12ti lety. A to na Jamie. Jestli si dobře pamatuju, moc dobře to nedopadlo, protože mě stejně chytili. Ale vrátila se.

,,Liame..?" vytrhl mě z myšlenek Niall. Stočil jsem pohled jeho směrem. Byli už asi 20 metrů předemnou. Dohnal jsem je a společně jsme běželi na nejbližší louku.

Abyste to pochopili. K využívání svých schopností potřebujeme: prostor, měsíc (nejlépe v úplňku, aby to bylo nejintenzivnější) a noc. Když jsme byli na místě, všichni jsme se zadívali na měsíc. Sice teprve dorůstal, ale i tak by to mělo fungovat. Lehký větřík k nám dovál vůni lidské krve a Harry se přestal soustředit na náš plán. Postraním pohledem jsem si všiml, že už tady s námi není. Je mezi upíri chvíli, takže chápu, že je pro něj přednější kořist. Mě to však nerozhodilo a dál jsem se soustředil na měsíc. Zadíval jsem se do lesa, který se před námi rozprostíral. Když jsem vycítil, že Zayn je blízko. Rozběhl jsem se tím směrem. Čekal jsem na další znamení. Na další náznak. Ale nebylo nic. Jakoby mé schopnosti selhali. Najednou jsem se cítil tak nepotřebný. Opřel jsem se o strom a zaposlouchal se do šumění stromů. Sledoval jsem, jak se stromy ohýbají, díky stále stupňujícímu se větru. Selhal jsem. Mé schopnosti přestaly fungovat. To, čeho jsem se celý svůj život obával se vyplnilo. Rukou jsem si zajel do vlasů. Bylo mi na nic. Vím, že tohle málokdo pochopí. Ale když přijdete o svůj dar, už jste odepsaní.

Pamatuji si na svou matku. Stalo se jí přesně to samé. Byla to krásná upírka. Měla dar rozveselit každého, na koho jen pohlédla. Když jednoho dne se na mne podívala a

z jejího pohledu mě přepadl strach. V očích měla smutek a žal. Jakoby celý svůj život ani nebyla šťastná. Jakoby se jen přetvařovala, aby na tomto světě mohla aspoň chvíli zůstat. Ještě toho dne k nám přišel. Ten, kterého se nejvíce bojíme. A přímo předemnou jí vrazil kůl do míst, kde lidé mají srdce. Na ten pohled nikdy nezapomenu. A také na její poslední slova: Mám Tě ráda, Liame.

Bylo to poprvé, co mi to řekla. Z mého vzpomínání mě vytrhl křik. Byl tak daleko a zároveň tak blízko. Jakoby v tom hlase někdo žádal o pomoc. Byl mi tak povědomý. Když mi to došlo..

,,Jamie.." zašeptal jsem pro sebe a rozběhl se jak nejrychleji jsem mohl ke svému domu. Asi po 2 minutách jsem konečně spatřil svůj dům. A taky rozbité střešní okno. Vyskočil jsem nahoru a oknem se dostal na půdu. Vůně její krve mě silně zasáhla do nosu. Jediné co jsem však viděl, byly stopy krve a hrobové ticho v celém domě.

Najednou mi všechno došlo. Zayn přece napadl Jamie, ale já ho zastavil. Tak se ''ztratil'', aby jsme ho šli hledat. Moc dobře věděl, že já půjdu taky, protože jen díky mému nadání by jsme ho mohli najít. A on si vklidu mohl vychutnávat Jamie a to přímo v tady, aniž by ho kdokoli otravoval..

Dnes už podruhé jsem byl v koncích. Opřel jsem se zády o zeď a pomalu sjel po jejím obvodu až na zem. Rukama jsem si vjel do vlasů. Byl jsem tak naštvaný, že jsem se nemohl ani hýbat. Bylo mi zle ze všeho co jsem udělal. Jak jsem jí mohl nechat samotnou? Jasně, můžu si najít novou kurvičku na spaní. Ale to není ona. Na ní jsem čekal celých 12 let. Až se dostane do určitýho věku a bude konečně zralá. Teda ne, že bych jí miloval, nebo mi na ní nějak záleželo. To ne. Jen jsem prostě netušil, že si s ní dvakrát užiju, a pak jí Zayn zabije. Prostě, když si představíte, že na něco čekáte víc jak 10 let, a pak se všechno změní během hodiny.

Nevěřil jsem tomu, ale najednou mi jí bylo líto. Už jen kvůli tomu, že to byl zrovna Zayn. Vím jaký dokáže být, když něco chce, tak moc jako třeba lidskou krev. Díky myšlenkám poletujícím právě v mé hlavě, jsem si ani nevšiml, že krev vedla po schodech dolů do útrob mého domu. S nadějí jsem se zvedl a šel po stopách krve. Bylo to tak rozptylující, že jsem měl co dělat, abych se nesehl k zemi a nezačal olizovat krev přímo ze země. Zrychlil jsem, když jsem zaslechl zvuk přicházející z nejspodnější části domu.

Čím jsem byl blíž, zvuk sílil. Znělo to jako řetězy. Když jsem se objevil v místnosti, kde se nacházela má rakev. Spatřil jsem Zayna, jak se sklání nad zavřenou rakví a snaží se jí upevnit řetězi. Byl tak zaměstaný svou prací, že si ani nevšiml, že tam už není sám. Přistoupil jsem k němu zezadu a odhodil ho od rakve co nejdál. Pod jeho tělem se roztříštila stará dřevěná skříň, ale s ním to nic neudělalo. Jen se zasmál:,,To ti to trvalo Payne." a s těmito slovy opustil budovu. Přistoupil jsem k rakvi a co nejrychleji ji otevřel. To co jsem viděl mě naštvalo ještě víc.

Nebyla tam.

pozn.autorky: Děkuju moc za votes!:')

Jinak tenhle díl je takovej divnej :D

Hope u like it! :3