HE'S BACK

30. "I love u.."

,,Jamie, pojď. Ať stihneme to letadlo!" ozval se Harryho hlas ode dveří.

,,Už jdu!" křikla jsem nazpět a rozeběhla se ze schodů. Nastoupila jsem do auta a sledovala pomalu vzdalující se vilu. Každou minutou se můj žaludek více a více stahoval. Jakoby měl každou chvíli exlodovat. Byla jsem nervózní. Co když náš plán nevyjde a Liam zemře? Nikdy bych si to neodpustila..

V letadle jsem si sedla vedle Louise. Přeci jenom s ním jsem se za tu chvíli sblížila nejvíc. Do uší jsem si dala sluchátka a pozorovala okolní krajinu. Vše se zmenšovalo a s tím i má naděje na jeho záchranu..Zavřela jsem oči a z mého oka se vykutálela dnešní první slza. Na své dlani jsem ucítila něčí dotyk. Pootočila jsem hlavu a před mým obličejem se objevil Louisův starostlivý výraz na tváři. Jemně jsem se na něj usmála a položila si hlavu na jeho rameno. Můžu upřímně říct, že ho mám ráda. I když ho vidím asi podruhý v životě. Někdo si nejspíš řekne, že to ani nejde, ale když ten člověk (upír) stojí po Vašem boku v těch nejtěžších situacích, které život přináší, tak se Vám dostane natolik po kůži, že ho prostě nemůžete jen tak vymazat..

,,Jamie. Budeme přistávat." šeptl mi Louis do ucha a já se nepatrně zachvěla. Promnula jsem si oči a připravovala se na klesání letadla.

-

,,Tady to je." ozval se Harry z místa spolujezdce a taxikář zastavil. Normálně bych se kochala nočním New Yorkem, ale jediné co mě momentálně zajímalo, byl Liam. Vystoupila jsem a předemnou se rozprostřel obrovský mrakodrap. Myslím, že budu mít závrať, jestli se ještě někdy podívám na vrchol této budovy..

,,A kde je to Madison Square?" zeptala jsem se.

,,Kousek odtud. Asi tři minuty cesty." odpověděl Niall a povzbudivě se na mě usmál.

,,A co budeme do rána dělat?" pozvedla jsem obočí a Harry ukázal na budovu naproti nám.

,,Tady budeme spát."

Hned jak jsme vešli do pokoje, jsem se svalila na postel. Byla jsem strašně unavená.

,,Jamie. Zítra tam budeš muset jít sama." ozval se Louis vedle mě. Prudce jsem se posadila a na všechny se zadívala.

,,C-cože?" vykoktala jsem.

,,My tam nemůžeme. Na slunci by jsme shořeli.." vysvětlil Niall a posadil se na pohovku nedaleko nás.

,,A-ale jak mám asi Travise zastavit sama?" namítlla jsem.

,,Ty to zvládneš. My Ti věříme." šeptl Louis a pohladil mě po rameni.

,,Teď už jdi spát, ať nejsi unavená." přikývla jsem a znovu se položila do měkkých peřin. I když to bylo uvolňující, pořád jsem se nedokázala zbavit myšlenek na Liama. Co asi teď dělá? Taky na mě myslí? Ano, Jamie. Bravo. Tleskám Ti. Liam je nejspíš někde zavřený a týrá ho samotný Travis, ale přitom myslí na Tebe. Ty jsi vážně naivnější, než jsem si myslela..

-

Do očí mi pronikl hustý paprsek světla. Přesunula jsem zrak na pohovku a zahlédla, jak se tam všichni tři, div ne po sobě, válejí. Zpozorovala jsem hodiny, které visely nad zrcadlem. Zhrozila jsem se při pohledu na hodinové ručičky, které ukazovaly za pět minut dvanáct. Vymrštila jsem se z postele vzbudit kluky, aby mi řekli cestu na náměstí. S pomocí navigace v mé hlavě, jsem se rozeběhla určeným směrem. Když jsem se prodírala davem, připadala jsem si jako Bella ve Stmívání, běžíc zachránit Edwarda. Mé nohy pomalu začínaly vypovídat službu, přesto jsem se nechtěla vzdát. Nemohla jsem ho nechat upálit. Podle Niallových pokynů jsem na vrcholkách budov hledala kamenné chrliče. Vběhla jsem dovnitř té stavby, na které se nacházeli a schody vycházela po dvou. Když jsem byla na střeše, rozhlížela jsem se okolo sebe, ale nikde nikdo. Prsty jsem si frustrovaně vjela do vlasů a opřela se o dveře, ze kterých jsem právě přišla.

Bolestný křik mě vytáhl z myšlenek a já se rozeběhla tím směrem. Předemnou se objevil Liam do půlky těla nahý. Se sebevědomým úšklebkem na tváři se snažil dát Travisovi najevo, že ho to nebolí, nýbrž křik, který opouštěl jeho ústa, přesvědčoval o opaku. Na jeho těle byly čerstvé popáleniny, které se každou vteřinou prohlubovaly. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se k němu. K mému překvapení mě Travis nezastavil. Chytla jsem Liama za ruku a táhla ho do stínu. Jeho nepřítomný výraz jasně říkal, že mě ještě ani nezaregistroval. Při pohledu na jeho znetvořené tělo z mých úst vycházely vzlyky a mé oči opouštěly nové slzy. Když už byl mimo dosah slunečních paprsků, jeho popáleniny zmizely. Nechápala jsem to, ale bylo mi to jedno. V okamžiku jsem obmotala dlaně okolo jeho krku a přitáhla si ho do objetí.

,,Jamie-" vydechl vyčerpaně a já se od něj odtáhla. Zadívala jsem se do jeho kouzelně rudých očí a v hlavě si opakovala, jak moc mi chyběl pohled na jeho dokonalý obličej. Prsty jsem zamířila do jeho vlasů a přiložila své rty na jeho. Mé tělo pohltil chlad, jako tomu bylo pokaždé, když byl v mé blízkosti. Lehce jsem usmála do polibku a odtáhla se od něj.

,,Miluju Tě." zašeptl zničeho nic. V jeho očích se zračila láska, kterou jsem celé ty měsíce u něj postrádala. Mé tělo náhle zahltil pocit štěstí.

,,Já Tebe taky." šeptla jsem nazpět blízko jeho rtů a věnovala mu ještě jeden sladký polibek.

,,Jamie." zatřásl se mnou někdo lehce a po otevření očí jsem spatřila Louisův obličej, sklánějíc se nad mou postelí..

-

Tak jsem tu zpět po týdnu! Děkuju za komentáře a votes! :3 Vždycky to moc potěší! :')

..Anyway příběh se blíží ke konci. Nejspíš. Díly nikdy nemám vymyšlené dopředu, proto nevím, kdy bude konec na 100%..Ale je to blízko! :D

Btw. mám teď dva týdny praxe, takže budu mít na psaní více času. Ovšem nic neslibuju. Jelikož nejsem doma, ale u babičky, která mimochodem nemá internet, tak se to budu snažit přidávat přes mobil..

Just question. Četl by někdo z Vás mojí další bullsh*t, kdybych něco napsala? o.0

HOPE U LIKE IT! +.+

To už je všechno. Snad.

Láf jů gájs! ^.^