HE'S BACK

20. Sex, Blood & Alcohol

,,To sis jako vážně myslela, že Tě nechám jen tak odejít?" zavrčel mi do ucha. Prudce mě k sobě otočil, až jsem mohla cítit jeho citrónový dech. Neznatelně jsem se pousmála, přestože jsem věděla, že teď přijde peklo. Jeho vůně ale zahalila mou mysl a já nebyla schopna racionálně přemýšlet. Pár pramínků vlasů mi spadalo do tváře a má ruka pohotově zamířila k mému obličeji, aby je včas zachytila. Vrátila jsem je zpět na své místo a znovu se podívala na jeho znepokojený obličej. Na tváři mu nepohrával ten výsměšný úšklebek jako obvykle. Měl kamenný výraz, který jasně říkal 'Tohle jsi TOTÁLNĚ posrala'. Byl to výraz, který jsem u něj nikdy neviděla. Jen jsem ho sledovala a snažila se v jeho obličeji najít známku toho, že mi neublíží.

Ledový vítr ovál naše těla a já se nepatrně ošila. S ním to však nic neudělalo. Jestli jsem někdy řekla, že v Anglii je zima, tak to beru zpět. Vydechla jsem obsah svých plic a na malou chvíli se mezera mezi námi zaplnila mlhavým vzduchem. Proč se vždycky tak ochladí, když je v mé přítomnosti? Proč když se takhle chová, nemůžu ze sebe vydat žádné smysluplné slovo? Proč jsem zkrátka najednou tak malá a slabá, když je poblíž? Bylo tu prostě spoustu otázek, které jsem se neodvážila vyslovit nahlas..

,,Můžeš mi kurva odpovědět?" z jeho tónu už byla slyšet naštvanost, kterou do této chvíle skrýval. Lehce jsem zakroutila hlavou. Na nic jiného jsem se v tu chvíli ani nezmohla. Ale zřejmě to nebyla moc dobrá volba. Jeho ruka hbitě uchopila mé zápěstí a jako obvykle ho začala drtit. Divím se, že mé ruce ještě správně fungují, protože po tolika násilných útocích na mé ruce bych se ani nedivila, kdybych v nich už neměla cit. Když jsem nic neříkala, svůj stisk ještě upevnil. Bylo to jako když Vám někdo drtí kosti zaživa. Nebo to byl aspoň můj pocit. Snažila jsem se držet co nejdýl, ale bylo to neúnosné a já se plně rozvzlykala..

,,O-omlouvám se." šeptla jsem tak potichu, že jsem to neslyšela ani já sama. V ten moment pustil mou ruku a lesem se ozval hlasitý výdech vycházející z mých úst. Přitáhla jsem si ruce k hrudi a zadívala se do jeho, momentálně tmavě rudých očí.

,,P-proč se ke mě takhle chováš?" vyslovila jsem mezi vzlyky otázku, nad kterou jsem za celou dobu přemýšlela nesčetněkrát. Jen na mě zíral a na chvíli to vypadalo, jakoby ho snad má otázka zaskočila. Přesně jak jsem tušila, neodpověděl. Jen se otočil, vzal mě do náruče i s kufrem a upíří rychlostí se vydal k sobě domů. Pozorovala jsem jak rychle vše mizí. Bylo to jako když jedete autem 200km/h. Tak rychle vše ubíhalo. Míjeli jsme stromy a Liam se jim bezchybně vyhýbal. Zanedlouho jsme byli u vchodových dveří. Odnesl mě až do mého pokoje, který téměř v okamžiku opustil.

Byla jsem strašně unavená. Přeci jenom ta cesta od klubu dala zabrat. Vstoupila jsem do koupelny a ihned ze sebe sundala oblečení. Zadívala jsem se do zrcadla, kde na mě koukala neznámá holka. Vlasy jak z krepového papíru, kruhy pod očima a řasenku, která v širokých pruzích stékala po líci.

,,To nejsem já.." zašeptala jsem na sebe a slzy se opět vydraly na povrch. Vypadala jsem jako názorná ukázka člověka, který je na dně. A já jsem byla po dnešním dni někde hodně hluboko. Možná ještě dál, než na dně tohoto světa. Jak se to mohlo stát? Jak jsem mohla dovolit, aby se ze mě stala taková troska?

Otevřela jsem dveře sprchového koutu a nechala na sebe dopadat horké kapky vody. Po tak náročném dni to bylo uvolňující. Byl to takový zlomek vteřiny, kdy jsem si připadala jako v jiné zemi. Někde, kde není bolest, smutek ani trýzeň..

Převlékla jsem se do svého oblečení, které už jsem pěkně dlouho neviděla. Díky kufru jsem tu měla všechno, co jsem potřebovala..Nechtěla jsem Liama dál provokovat, tak jsem si šla lehnout.

Liam's POV

Tohle už přehnala! Jak se mohla pokusit utéct? Stejně bych si jí našel. Předemnou nemá šanci se schovat..Ještě nikdy mě takhle nenasrala! Sice tomu kolikrát moc nechybělo, ale to bylo nic oproti tomuhle. Chvíli jsem si myslel, že jí dám facku, ale naštěstí jsem se udržel. Jestli v tom bude pokračovat, nedopadne to dobře..

Vyndal jsem si z lednice balíček krvavé tekutiny a nalil si to do skleničky od vína. Vydal jsem se nahoru a nakoukl do Jamieina pokoje. Přesně jak jsem čekal, spala. Při pohledu do jejího obličeje mě přepadla lítost. Nevím co se to se mnou poslední dobou děje. Nikdy mi nikoho nebylo líto, ale když ona vypadala tak strašně nevinně a roztomile, že jsem nemohl myslet na nic jiného. Rázně jsem nad svými myšlenkami zakroutil hlavou a opustil její pokoj. Měl bych zase najít svoje koule, protože zním jak ubrečená holka sama v lese..

Lehl jsem si na postel a usrkával ze skenice tu lahodnou tekutinu, která lidským tvorům páchne po kovu. Každým lokem jsem cítil, jak mě naplňuje síla a energie. Ale ne v takovém měřítku, jako když vysávám člověka. Tomu se bohužel nic nevyrovná. A nahrazování to takovými náhražkami je čím dál horší. Pak se to potvrzuje i na mém chování..

Tok mých myšlenek přerušil zvuk otevírajících se dveří. Jestli se zase pokouší utéct, tak jí už vážně připoutám a zavřu do sklepa. Vtrhl jsem na chodbu a spatřil Jamie v pyžamových kraťáscích a tílku. Její nepřítomný výraz nasvědčoval tomu, že zřejmě neví co dělá. Vypadala celkem strašidelně. Ve tmě svítily akorát její oči, které postrádaly duhovky a zornice. Pomalým houpavým krokem šla ke schodům. Pohotově jsem jí nasměroval jinam a tím jí zachránil od pořádně bolestivého pádu. Momentálně měla namířeno do mého pokoje. Nesnáším, když mi někdo leze do pokoje. A ona tam má obzvlášť zákaz vstupu. Zatnul jsem pěsti a snažil se uklidnit. Nemůžu jí přece teď nic udělat. Vždyť je náměsíčná. Pohlédl jsem do okna a uviděl příčinu jejího chování. Na obloze se pyšnil kulatý měsíc, jako mince. Svítil tak výrazně, že nebyly jasné ani hvězdy.

Chytil jsem ji za ruku a chtěl ji zavést do jejího pokoje, ale ona se pokaždé otočila a šla zpátky. Už mě to přestalo bavit, tak jsem ji dovedl do mé postele, kde si konečně lehla. Protočil jsem očima, přestože to nemohla vidět a lehl si vedle ní. Ona se ke mě nevědomky přitulila a obtočila svou ruku kolem mého těla. Jen jsem si pozdychl, sundal jsem její dlaň z mého těla a otočil jsem se k ní zády. Nechtěl jsem se s ní sbližovat víc, než sexem. Kdybych chtěl holku na vztah rozhodně by to byla upírka. Což nechci. Můj život mi vyhovuje. Nejsem ten typ, co se s holkou líbá při každý příležitosti a má pro ni přeslazenou přezdívku, kterou říká jen jí. Já toho prostě nejsem schopný a ani nechci. Sex, krev a alkohol. Nic víc nepotřebuju. Stejně mě jednou přestane bavit a bude muset přijít jiná. Tak jako to bylo před ní a jak to bude i po ní..

pozn.autorky: Omlouvám se, že je to tak krátký a že přidávám až dnes. Můj plán, vydat tenhle díl minulou neděli, nevyšel..:/ Tak je to tu až dneska..Nový díl bude doufám brzy! :)