HE'S BACK

31. On the road.

,,Za hodinu vyjíždíme." oznámil mi, když jsem byla už zcela při smyslech. Jen jsem přikývla a Louis opustil můj pokoj. V hlavě se mi promítla vzpomínka na dnešní noc. Tohle celé, co se zdálo být skutečné, byl jen sen? Bylo to poprvé, co jsem se doopravdy cítila šťastná a ono se to během vteřiny rozplyne. Proč mi štěstí v reálném životě protéká mezi prsty a smůla se mě drží jako špína na bezdomovce, který dva roky neviděl koupelnu? Copak si to po tom všem zasloužím?

Vlezla jsem do sprchy a nechala na své nahé tělo dopadat ledové kapky vody. Jako bych si tím snad měla nahradit jeho pronikavé dotyky. Jen při vzpomínce na něj se mi na kuži tvořila krupička. Tak moc bych si teď přála, aby byl u mě. Abych ho mohla aspoň vidět. Proč se někdy nestane to, co si přejeme? Člověk doufá v happyend, přitom mu život naservíruje další hrstku problémů..

,,Jamie?" objevila se ve dveřích Niallovo hlava, zrovna když jsem se oblékla.

,,Jdeš? Už je tady taxi."nadzvedl jedno obočí a já si v tu chvíli vzpomněla na Liama. Před sebou jsem živě viděla jeho arogantní obličej s nadzvednutým obočím jako obvykle a sexy tělo, které mě nikdy nenechávalo chladnou.

,,Jamie?" ozval se Niall, když jsem jen tak zírala do prázdna. Zatřásla jsem hlavou, jakoby mě to snad mělo vrátit zpět. Hlavně co nejdál od těch nezbedných myšlenek na něj.

,,J-jo jasně. Za chvíli jsem dole." usmála jsem se a nepatrně kývla hlavou. Než jsem se stačila vzpamatovat, byla jsem opět v pokoji sama. Vzala jsem si svou kabelku, ve které mi pořád zůstaly nejdůležitější věci a vyšla jsem sebevědomě z pokoje. Můj fyzický postoj možná působil sebejistě, ale někde hluboko uvnitř sebe jsem byla pořád ta ustrašená malá holka, která se bojí jít sama i ven. Chtěla jsem celou tuhle situaci zvládnout s nadhledem, ale má psychika zřejmě měla v plánu zcela jiné věci..

Chtěla jsem, aby to skončilo stejně jako v mém snu. Ale v žádném případě jsem nechtěla znovu vidět Liamovo tvář, když se jeho polonahé tělo objevilo na slunci. Takovou odhodlanost zemřít, jsem neměla ani já, když jsem se pokusila zabít. A to mě na tom snu snad ranilo nejvíc..Byl odhodlaný zemřít, jakoby mu vůbec nezáleželo na tom, co jsme prožili. Ale co když mu to bylo vážně jedno? Co když já si tady jen nalhávám, že mu na mě záleží a že mě má rád? Už začínám být paranoidní..

-

Neuběhla ani hodina od našeho příletu do New Yorku, když mi kluci oznámili, že zanedlouho bude svítat. Celé mé tělo se zachvělo jen při pomyšlení, že za pár hodin budu stát před samotným Travisem a neschovám se ani za tu sebevědomou holku, která do teď skrývala mou pravou tvář.

,,Co vlastně budeme dělat?" zeptala jsem se, když jsme tak stáli na ulici. Všechny páry rudých očí se na mě zaměřily a já se proklínala, že jsem vůbec promluvila.

,,Půjdem asi do baru." řekl Harry a jeho tvář na chvíli opustil ten pochmurný úšklebek. Byl to celkem dobrý nápad. Aspoň na chvíli zapomenu pravý důvod, proč tu jsme.

,,Pořád jste mi neřekli, kde přesně to na tom Madison Square je." pípla jsem, když jsme šli v tichosti už asi 5 minut.

,,To poznáš." odpověděl mi Louis a povzbudivě mě chytl kolem ramen. Moc mě to sice neuklidnilo, spíš naopak, ale musím to udělat. Pro něj.

Ovanul mě už tak známý pach z cigaret a já si vzpomněla na tu noc, kdy jsem s ním byla na verandě a poprvé jsem zkoušela kouřit. Oči se mi při tom zalily slzami. Chci to vrátit zpátky. Přeju si být jen s ním. Navždy. Proč to musí být tak komplikované?

Kluci ihned obsadili bar a já se za nima ploužila jako stín. Co když se mi to nepovede a já o něj přijdu? Nemůžu přijít o další osobu, kterou mám ráda..

Ruce jsem si položila na okraj desky baru a pomalu se ubírala do říše snů.

,,Jamie." ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu a hleděla do jeho očí. Na nic jsem nečekala a ihned jsem si ho přitáhla do objetí. Zavřela jsem oči a nechala slané kapky štěstí vylézt ze své skrýše.

,,Liame. Už mě nikdy neopouštěj, prosím." vzlykala jsem s hlavou zabořenou v jeho tričku.

,,Nikdy. Slibuju." šeptl a do mých vlasů vložil jeden sladký polibek. Se zavřenýma očima jsem vdechovala jeho vůni, když se mnou někdo drsně trhl a já se nechtíc pustila Liama. Dlaň okolo mého hrdla mi znemožňovala přístup kyslíku a já se pomalu smiřovala s tím, že zemřu. Liam se ke mě rozeběhl, ale už bylo pozdě. Mé tělo pomalu dopadalo na chladnou zem a já mu naposledy pohlédla do očí.

Prudce jsem zvedla a hlavu a zhluboka dýchala. Zaostřila jsem na kluky, kteří na mě zmateně hleděli. Louis mě chytl za ruku a přitáhl si mě do objetí. Byla jsem v takovém šoku, že jsem si ani nevšimla, že brečím.

,,Bude to v pohodě." hladil mě po zádech a já zběsile kroutila hlavou. Ještě jeden takový sen a myslím, že se zhroutím. Proč se mi tohle všechno děje?

-

Tak je tu new part. Hope u like it, když to trvalo tak dlouho.

Nechci se vymlouvat, ale znáte to. Nebyl čas a po pravdě jsem neměla ani nápady. So I'm REALLY sorry! Už se to nestane. I hope.

Btw. Ano, díl je o ničem.

Jinak Oh My Fucking God.! Kdy my bullshit story přesáhla 20 000 reads? :O Popravdě jsem nikdy nečekala, že budu mít 1 000 a teď 20? :O Jste Boží sisters. Bez Vás bych to nikdy nedokázala !! ^.^

So thanx for everything guyzz! Love u! xx