HE'S BACK

6. Am I death?

Po líci mi stekla slza. Byla jsem celá polámaná a při každým sebemenším pohybu jsem se zajíkala bolestí. Když se Liam vrátil, sundal mi pouta a beze slova odešel. Pohled mi spadl na zarudlé zápěstí. Opatrně jsem rukou přešla po ráně. Se syknutím jsem ji stáhla zpátky k tělu. Nikdy jsem nebyla žádný ufňukánek, ale tohle by položilo i dikobraza. Měla jsem pocit, že mi ta pouta srostla s kůží, jak byly hluboko zařízlé.

Nebavilo mě jen tak ležet, ale bolest v oblasti klína mi nedovolovala se hýbat, natož vstát. Nakonec mě pohltila únava. Zavřela jsem oči a nechala se unášet tichem, které mi už tak moc chybělo. Byla to chvíle, kdy jsem nic nevnímala a to jsem po tak náročném dni potřebovala..

Běžím prázdnotou netušíc kam vede. Nemůžu zasstavit. Jakobych před něčím utíkala. Otáčím se a spatřím temnotu, která mne každým krokem následuje. Tuším, že utíkám někomu do snu. Netrvá dlouho a objevím se v místnosti, připomínající obývák. Před sebou vidím Liama. Vypadá chladně a hrozivě. Tentokrát však nestojím opodál jako přihlížející, nýbrž jako oběť. Čekám co udělá. Právě teď se dozvím, co se všemi v těch snech dělá. Konečně to-

..paprsek světla lampičky osvítil mé oči. Unaveně jsem je otevřela. Pohled mi hned spadl ke dveřím. Samozřejmě. Kdo jiný by mi rozsvěcel, když spím? -Liam.

,,Donesl jsem ti oblečení. Zůstaneš tady. Jestli teda nechceš být naservírovaná k večeři." řekl odměřeně a odešel..

Konečně jsem se mohla oblíct do čistýho oblečení. Měla jsem celý den pro sebe. Těšila jsem se, co všechno budu moct dělat. Když však ta chvíle nastala, nevěděla jsem co mám dělat. Vlevo od postele stály dveře. Docela mě zajímalo, co za nimi asi tak bude. Pomalu jsem chytla za dřevěnou kliku. Když jsem vešla dovnitř, byla předemnou koupelna. Ale kdyby jen obyčejná. Tohle byl ráj. Byla obrovská jako půlka ložnice. Napadlo mne, že se mezitím naložím do vany, než přijde zase pan Chladný. A aspoň mi takhle uteče čas rychleji. Když se voda dotkla mé kůže, cítila jsem takové uvolnění. Přesně to jsem teď potřebovala. A hlavně smít ze sebe jeho dotyky. Bylo to tak příjemné, že jsem dočista zapomněla na čas.

Vrátila jsem se zpět do ložnice. Zezdola byly slyšet hlasy. Poslouchala jsem za dveřmi, ale skoro jsem je neslyšela. Otevřela jsem potichu dveře. A v tu chvíli mi to došlo. Co když to jsou také upíři a uslyší mne? Sakra. Jinak by neříkal, že budu naservírovaná k večeři. Co jsem to zase vyvedla? Řetězec mých myšlenek přerušil hlas zezdola.

,,Ty tady někoho máš?" zeptal se někdo. Podle všeho to byl nějaký kluk.

,,To ty myši znáte to." odvěděl Liam. Zhrozila jsem se. Myši? To snad nemyslí vážně? Prohlédla jsem celý pokoj a při pohledu na svůj stín jsem nechtěně vykřikla. Začínám bý paranoidní. Tohle ale slyšet nemohli. Teda snad. Šla jsem zpátky ke dveřím. Poslouchala jsem jejich rozhovor. Myslela jsem, že je tam s Liamem jen jeden kluk, ale jak se zdá, je jich víc. Chtěla jsem slyšet víc, a tak jsem vyšla na menší chodbu. Schovala jsem se za zábradlí a sledovala je. Byli tam s Paynem 4 kluci. Všichni vypadali sympaticky a hlavně NORMÁLNĚ. Pochybuju ale, že by se Liam bavil s lidmi..V tom jeden z nich zpozorněl. Vypadal jako šelma, která se snaží najít svou kořist. A mně bylo jasný, že mě musel ucítit, či slyšet. Rychle jsem se vrátila do pokoje a v duchu proklínala Liama, že nemá na dveřích zámky. I když by mi to stejně moc nepomohlo..

Potichu jsem se přesunula do koupelny. Schovala jsem se za závěs a čekala, co se bude dít. Zaslechla jsem blížící se kroky. Pohltil mě obrovský strach. Nikdy jsem si nepředstavovala, jak zemřu a už vůbec ne jako potrava pro upíry. Zatajila jsem dech při pomyšlení, že už je nejspíš ve stejné místnosti jako já. Někdo odhrnul závěs a mě se naskytl pohled na snědého, na první pohled normálního kluka. Vycenil tesáky, na nic nečekal a chytil mě pod krkem. Vzduch se mi těžko dostával do plic a já měla pocit, že mi praskne hlava. Poslední co jsem slyšela, byl Liamův hlas:,,Zayne! Okamžitě ji pusť!"

Najednou se mi uvolnil krk a mohla jsem se konečně nadechnout. V tom se mi podlomila kolena a chladná zem se pomalu přibližovala mému obličeji. Mé tělo bezvládně dopadlo na ledovou zem a mně se zatmělo před očima..

pozn.autorky: Několik z vás mi psalo..A příští díl bude teda z Liamova pohledu. :)

A strašně se omlouvám za týdení spoždění, ale uzavírají se známky. A učitelky mě zřejmě tak milujou, že mě všechny zkoušely -_-

A taky za tak krátkej díl, ale opravdu teď nestíhám..Příští díl bude doufám co nejdřív! :3

Hope u like it :3