HE'S BACK

32. Is that you, Liam?

,,Ty to zvládneš, Jamie.." šeptl Louis do mých vlasů. Odtáhla jsem se a pohlédla do jeho očí. Sálala z nich důvěra a upřímnost. Přesně to, co jsem v téhle situaci potřebovala. Povzbudivě se na mě usmál a mé tělo zahalil uklidňující pocit. Naposledy jsem se ohlédla na kluky a vyrazila vstříc Travisovi. Vůbec jsem nevěděla co řeknu či udělám. Jediné co mě pohánělo kupředu byla touha ho zachránit a nikdy se ho nevzdát. Rychlými kroky jsem se přibližovala náměstí. Na pouličních hodinách právě odbilo třičtvrtě na dvanáct a můj žaludek se stáhl. Co když to nedokážu a on zemře? Navždy zmizí z tohoto světa a já tady zůstanu. Sama a bezmocná.

Na těle se mi vytvořila krupička, pocházející z právě přicházejícího podzimu. Listy pod náporem mých chodidel létaly okolo a já si na malou chvíli připadala jako v pohádce, kde všechno zlé se obrátí v dobrý konec. Kéž by to tak fungovalo i v reálném životě..

Přešla jsem silnici a přede mnou se rozprostřel park, ve kterém se zanedlouho měla odehrát nejzásadnější věc v mém dosavadním životě. V moment, kdy jsem vstoupila na poasfaltovaný chodník, vedoucí do parku, se zvedl vítr. Bylo to jakoby to někdo přesně načasoval. Připadala jsem si čím dál víc jako v nějakém špatně natočeném filmu a zatažená obloha tomu moc nepomáhala.

Hladina adrenalinu v mé krvi radikálně stoupla, když jsem zahlédla postavu v černém. Naštěstí byla ke mě zády. Plouživým krokem jsem se vydala vpřed. Snažila jsem se být co nejvíce potichu. Div jsem nedýchala.

,,Následuj mě." špitla osoba s kápí a rozešla se směrem ode mně. Mé tělo opět zaplavil strach. Podle hlasu to byla žena. Vůbec jsem netušila kam mě to vede..

Po pěti minutách nepřetržité chůze, jsem začínala být nervózní. Měla jsem spoustu otázek, které jsem se ale bála vyslovit. Vešly jsme do zchátralé budovy, která vypadala jako kostel. Ale ne jako kostel pro lidi věřící v Boha. Vše bylo tak temné a strašidelné, že jsem začala pochybovat o tom, že se odsud dostanu sama, natož s Liamem.

Zastavily jsme v obrovské, červené místnosti. Než jsem se stačila vzpamatovat, stála jsem uprostřed kruhu, který tvořila snad stovka upírů. Všichni si nemravně olizovali rty a kruh se pomalu, ale jistě začal zmenšovat. Strach v mých očích už byl doslova viditelný a já těkala po všech v místnosti.

,,Koukám, že máme návštěvu." řekl ironicky Travis a sjel mě spalujícím pohledem. V ten moment se všichni upíři stáhli na svá místa a já v duchu děkovala, že vůbec přišel. Sklopila jsem pohled ke svým teniskám a všimla si, že nestojím na obyčejné podlaze. Stála jsem uprostřed pěticípé hvězdy, na jejíž rozích stály svíčky. Vypadalo to, jako příprava na nějaký rituál.

,,C-co se to-" myslím, že můj pohled mluvil za vše.

,,Přiveďte ho." luskl prsty Travis a já přestala dýchat. Když přivedli Liama, málem jsem ho nepoznala. Kruhy pod očima. Svázané ruce. Špinavé oblečení. Pohled, směřující do země. Chtělo se mi brečet. Kde je můj Liam? Když do něj Travis strčil, jen bezvládně spadl na kolena. Oči pořád zaměřené na podlahu. Jakoby to ani nebyl on..

,,Liame!" na nic jsem nečekala a rozeběhla se k němu. Ani se na mě nepodíval. Jakobych snad byla jen iluze, kterou si přehrává v hlavě. Ruce jsem přemístila na jeho líce a donutila ho tak se na mě podívat. Prázdnota se zračila v jeho očích. V tu chvíli se mi po lících začaly kutálet slzy. Čekala jsem cokoliv, ale tohle? Vždyť to není Liam. To je schránka, která je mu jen hodně podobná.

,,Co jsi mu udělal?" křičela jsem se slzami v očích. Někde hodně hluboko uvnitř mě se právě probudila holka, která byla odhodlaná se postavit nejmocnějšímu upírovi světa. Chytla jsem Travise za černý, dlouhý kabát a snažila jsem se ho odstrčit. Co bych čekala? Vždyť je to upír. Místnost ohlušil jeho arogantní smích.

,,Já? Vůbec nic." řekl jakoby se nic nestalo. Vztek ve mě rostl a já byla připravená ho udeřit do obličeje. Věděla jsem, že to není dobré rozhodnutí, ale mé tělo právě ovládal adrenalin, který se rozhodl jít i přes mrtvoly. Napřáhla jsem svou pěst, odhodlaná uštědřit pár ran do jeho jízlivého obličeje. Byla jsem však zastavena někým, koho tady vůbec nečekala..

-

Zdrafím,

po měsíci. Jsem strašná. Ano. Já vím. Ale vůbec se mi nechtělo psát :( Doufám, že ještě někdo čte :(

Btw. kdo myslíte, že to je?

Moc, moc, moc děkuju za všechny votes! <3 Jste úžasní!