HE'S BACK

5. A Vampire?!

Objevila jsem se ve špinavé místnosti. Nejspíš na půdě. Byla tam obrovská skříň. Nenapadlo mě nic chytřejšího, než schovat dovnitř. Nebude trvat dlouho a bude mě hledat. Proč musí být rychlý? Proč má tak dobrý sluch? A co je sakra zač? Byla jsem vystrašená. Byla mi zima a ještě jsem byla na půdě ve staré, špinavé skříni.

Uslyšela jsem vrznutí dveří. Dala jsem si ruku před pusu, abych ztišila svůj dech. Snažila jsem se nemrkat, ale jak všichni víme, je to nemožné. Víčka jsem pomalu zavřela. Najednou bylo ticho. Hlasitě jsem si oddechla. Otevřela jsem pomalu dveře skříně. Zděšeně jsem vykřikla. Stál tam. Přímo přede mnou.

,,Zdá se, že Tě nemůžu nechávat samotnou." řekl s klidem, ale já věděla, že je naštvaný. A když říkám naštvaný, tak myslím přímo nasraný. Z očí mu šlehaly plamínky zlosti a já věděla, že tohle je špatný. Vážně MOC špatný. Chytil mě za ruku a drsně mě přitáhl k sobě.

,,Teď už mi neutečeš." zašeptal. Cítila jsem jak mě něco tlačí do břicha. Podívala jsem se tím směrem a spatřila bouli v jeho kalhotech. Pohled jsem vrátila zpět na jeho obličej. Zlost už ho zřejmě přešla. Teď na jeho tváři pohrával nadržený úšklebek. Klučičí pudy se u něj vážně nezapřou.

Pohled mu sjel na můj nahý hrudník. Hned jsem se zakryla, přesto že už mě viděl.

Na nic nečekal vzal mě do náruče a nesl zpátky do toho hrozného pokoje, kde se neděly zrovna ty nejkrásnější věci. Hodil mě na postel a jednu ruku mi připoutal k posteli. Tentokrát už pouty a beze slova odešel.

V ruce jsem pořád držela zbytky oblečení. Při pohledu na mé roztrhané kalhoty jsem si vzpomněla na diplom, který jsem našla ve sklepě. Vytáhla jsem ho ze zadní kapsy a rozložila na posteli. Když jsem spatřila obsah toho kusu papíru, zatajil se mi dech. Myslím, že v tu chvíli mi čelist spadla až někam do sklepa.

,,Copak? Bojíš se?" promluvil do hrobového ticha, které doteď vládlo místností. Trhnutím jsem se na něj otočila.

,,T-ty jsi.." koktala jsem.

,,Liam. Ano, jmenuju se Liam." dokončil za mě. Nevěřícně jsem se podívala zpět na papír. Měl pravdu, jeho jméno je Liam Payne. Jindy bych byla strašně ráda, že konečně vím, jaké jméno je mého násilníka, ale v tu chvíli mě to vůbec nezajímalo. Jediné na co jsem se dokázala soustředit bylo to, co stálo pod jeho jménem. UPÍR. Nechápu, že se mi to hned nedošlo..

Ta rychlost. Ta síla. Ten sluch. Jeho hlas. Jeho oči. Jeho tesáky. A to jak mluvil. Při uvědomění toho, co jsem mu všechno udělala, se stále divím, že ještě žiju.

,,Podle tvýho výrazu soudím, že jsi narážela na to, že jsem upír." řekl posměšně Liam. Já stále civěla, jakoby mi právě došel kyslík. Byla jsem tak vyděšená a zaměstnaná svými myšlenkami, že jsem si ani nevšimla, že se vedle mě zhoupla postel.

,,Já jsem v jedné místnosti s krvežíznivým upírem." řekla jsem nepřítomně.

,,A to ještě nevíš, jakej je s krvežíznivým upírem sex." zašeptal mi do ucha. S leknutím jsem obrátila hlavu. Byl tak rychlý a nevyzpytatelný. Hleděl na mě pronikavým, krvavým pohledem. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat. Místnost osvětlovaly pouze tlumené, nástěnné lampičky. Některá čas od času zablikala, či dokonce zhasla. Nevím jestli jsem měla tik, ale měla jsem pocit, že najednou začaly blikat všechny a jedna po druhé pomalu zhasínaly.

Když se celý pokoj pohltil do tmy, vynikly jen jeho rudé oči podlité krví. Po celý čas mě bedlivě pozoroval. Oči mi nechtěně sklouzly na jeho ústa. Byl to tak nevinný pohled a přitom dokázal ovlivnit celou situaci.