HE'S BACK

33. Finally.

Pohlédla jsem do jeho karamelových očí s nadějí, že by nás mohl zachránit. To by to ovšem nemohl být krvežíznivý upír, který se mě už několikrát snažil zabít.

,,Zayne" špitla jsem s nadějí v hlase. Jeho potemnělý pohled přesunul do mých očí a mě rázem vše došlo. Zayn je s nimi. Vlastně celou dobu byl. Celou dobu, co se mě snažil zabít. Byla jsem pro něj úkol, který musí dokončit, aby byl Travis spokojený..

,,Odveď ji do pokoje 666 a hlídej jí. Pak si pro ni přijdu." zazněl mi Travisův zvučný hlas v uších. Zayn nepatrně přikývl a hrubě mě chytl za paži. Naposledy jsem se marně ohlédla za Liamem, který stále upíral svůj pohled na zem. Takhle to má skončit? Liam bude blázen a já budu obětovaná upíry? To je náš šťastný konec?

Nastoupili jsme do výtahu, který tu už podle svého zatuchlého zápachu, musel být snad století. Jakmile se zavřely dveře, Zaynovi rysy v obličeji změkly. Jakoby čekal, až nás nikdo neuvidí.

,,Zay-" byla jsem zastavena jeho mohutnou dlaní, kterou mi bez problémů doslova zacpal ústa. Poté ukázal na své uši a já pochopila, že nás někdo ještě může slyšet. Opravdu se někdy nechápu. Jak můžu zapomenout na to, že jsou všude kolem nás stvoření, které slyší téměř všechno.

Výtah se s prudkým nárazem zastavil, až jsem málem dopadla na zem, nebýt Zaynovo pohotové reakce. Vystoupili jsme a já se mohla zase svobodně nadechnout, bez štiplavého zápachu. Když se za námi zavřely dveře výtahu, místo, na kterém jsme stáli, pohltila tma. Jediný zdroj světla mi byly Zaynovi rudé oči, které samozřejmě, na rozdíl ode mně, viděly všechno.

,,Kde to jsme?" špitla jsem se strachem v hlase. Jeho rty se přiblížily k mému uchu, až jsem s sebou cukla.

,,Neboj se." zašeptal uklidňujícím hlasem, na který jsem u něj nebyla vůbec zvyklá. Svou dlaň obmotal okolo mé paže, tentokrát však ohleduplněji a vyšli jsme vstříc temnotě. Mé bezpečí záviselo pouze na upírovi, který se mě nesčetněkrát pokusil zabít. V lepší situaci jsem už prostě nemohla být..

Zastavili jsme. Nervózní a se strachem jsem očekávala, co bude dál. Zayn mě pustil a otevřel dveře. Před námi se rozprostřela malá místnost s tlumeným světlem v rohu pokoje. Vešli jsme dovnitř a Zayn za námi zavřel. Na chvíli mé tělo opět zaplavil strach.

,,Nemusíš se mě bát. Všechno ti vysvětlím." posadil se na dřevěnou lavičku uprostřed a poklepal na místo vedle sebe. Plouživým krokem jsem se dostala k němu a nemotorně si sedla vedle. Jeho spalující pohled jsem cítila na své růžové líci. Bylo to nepříjemné. Pohled jsem přesunula na něj a své hrůzou klepající se ruce, jsem složila do klína. Měla jsem z něj strach. Co bych od něj asi tak mohla očekávat? Zhluboka se nadechl a já instinktivně zavřela oči, připravená na nejhorší..

,,Otevři oči." zasmál se přátelsky. Jedním okem jsem sledovala jeho koutky úst v úsměvu a říkala si, kdo je tahle osoba a co se s pravým Zaynem asi stalo.

,,No tak." pobídl mě a já stydlivě sklopila pohled ke svým dlaním.

,,Nemusíš na mě koukat, ale slib mi, že mě aspoň vyslechneš." 

Nemohla jsem. Přece jsem mu nemohla takhle rychle vše odpustit. I tak jsem však přikývla.

,,S Liamem a klukama jsme přátelé už věky. Takže o tobě a Liamovi jsem věděl. Myslím to, jak tě hlídal a jaký byl váš 'problém'. Když jsi přijela sem, dozvěděl se o vás i Travis a jelikož já jsem byl jediný z kluků, kterého mohl vydírat, tak jsem tě měl zabít. A když se mi to nevedlo, přišel za vámi sám, protože věděl, že se ho Liam bude bát."