HE'S BACK

16. It's not funny!

Probouzí mě zvuk otevírajících se dveří. Sednu si. Nikdo tam není. Jdu blíž a ve tmě rozeznávám, že už stojím u dveří. Snažím se je zavřít, když na ně někdo položí ruku a zabrání mi tak v dalším pohybu. Podívám se znovu ven a spatřím jeho. ,,Dlouho jsme se neviděli, zlato.." samovolně se mi otevírají ústa. Jsem v šoku. Jen stojím a zírám před sebe. ,,Copak? Pořád se mě bojíš?" řekne se smíchem. Nezmůžu se ani na zakroutění hlavy. Hrubě mě pohladí po tváři. S tím se vracím zpět do reality, opožděně kroutím hlavou a sklopím pohled k zemi. Najednou zvážní, chytne mě za vlasy, čímž mě přiměje se mu dívat do očí. Jeho oči jsou jiné, než Liamovo. Jsou plné nenávisti, zlosti a touhy. Ne touhy po sexu. Ale po krvi..

Zpocená jsem se posadila a snažila se sklidnit svůj dech. Vzpomněla jsem si, co se stalo v koupelně a má ruka téměř okamžitě vystřelila ke krku. Cítila jsem, že tam budou určitě vidět stopy od Liamových tesáků. Ale v tuto chvíli to nebylo to nejhorší. Jeho kousnutí jsem přežila, ale co bych přežít nemusela, byl ten sen..Potřebovala jsem to někomu říct. Bála jsem se, aby se nestal skutečností, jako některé z mých snů. Sešla jsem po schodech dolů, ale nebyl tam. Napadl mě ještě jeden pokoj. Tam, kde jsem nikdy nebyla. Jeho pokoj. Věděla jsem, kde se nachází, ale ještě jsem neměla odvahu tam vstoupit. Lehce jsem zaklepala a bez vyzvání vešla dovnitř. Naskytl se mi pohled na Liama v boxerkách. Celá jsem zrudla studem. Už jsem ho sice několikrát takhle viděla, ale bylo to za jíných okolností. Naštěstí byl ke mě zády. Stejně ale určitě slyšel, že jsem přišla. Otočil se a hodil na mě naštvaný pohled. Jo, mohlo mě napadnout, že bude ještě naštvaný. Možná to nebyl nejlepší nápad sem chodit..

,,Co chceš?" zeptal se nepříjemně.

,,Noo..uhm..nic důležitýho..Tak..já zase půjdu.." řekla jsem rychle a chystala se k odchodu. Radši se s tím vypořádám sama, než aby mi zase něco udělal. V ten okamžik se objevil mezi dveřmi, čímž mi zmenožnil odchod.

,,Proč jsi přišla?" snažil se zakrýt to, že je naštvaný. Ale já věděla, že to jen hraje, abych mu to řekla. Bojovala jsem se svou myslí, jestli se mu mám svěřit nebo ne. Nakonec jsem svěsila ramena a kývla na znak, že mu to řeknu. Potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, že to byl jen sen a že se to stát nemůže..

Ukázal směrem k posteli. Sedli jsme si vedle sebe a já mu začala vyprávět, co se mi zdálo. Překvapilo mě, že poslouchal až do konce. Pak se ale zvedl a odešel. Čekala jsem, že třeba něco řekne nebo udělá, ale že jen tak mlčky odejde?

Šla jsem tedy do svého pokoje. Posadila jsem se na parapet u zavřeného okna a pozorovala jak je vše dnes nezvykle klidné. Sledovaní přírody mi pomohlo dostat se aspoň na chvíli z reality. Normální lidé v tuto noční hodinu spí a nevidí tu krásu, kdy měsíc prosvítá skrz stromy a hvězdy tvoří různé ornamety. A když tu možnost mají, nevnímají to. Protože ví, že to po každém dni mohou vidět znovu. Já jsem ale za každou takovouto noc vděčná, protože žiju s nebezpečným stvořením, které mě může kdykoli zabít..

Pohled jsem přemístila na dveře, které se zrovna s lehkým zaskřípáním otevřely. Ozvalo se tiché křupnutí podlahy a já tušila, že tam někdo musí být. Podlaha sice skřípe i normálně, ale že by se i otevřely dveře? Sakra, sakra, sakra! Ne. Nepůjdu tam. Neudělám tu stejnou chybu jako ve snu! Třeba se mýlím a nikdo tam není..

Přitáhla jsem si kolena blíže k hrudi a vyčkávala, kdy to ustane. Napadlo mě, že bych mohla zavolat Liama, ale co když tu ani není?

Opatrně jsem stoupla nohou na zem, když už bylo nějakou chvíli ticho. Staré parkety jako obvykle nepříjemně zavrzaly. Prudce se otevřely dveře a bouchly s sebou o zeď na druhé straně. Zastavila jsem se v pohybu. Byla jsem v takovém šoku, že jsem se nezmohla ani na křik.

,,Zayne..p-prosím..nech mě.." vykoktala jsem.

Když se ode dveří ozval Liamův škodolibý smích, hlasitě jsem si oddechla.

,,Děláš si ze mě prdel? Víš, jak jsem se lekla?!" zakřičela jsem na něj a smích ho ihned přešel. Bylo mi jasné, že mě nejspíš zabije za to, jak jsem s ním mluvila, ale on mi právě způsobil trauma!

,,Jak to se mnou mluvíš? Zřejmě Tě baví mě srát. Počkej až se vrátim..!" zdůraznil každou větu. Super. Takže se můžu těšit na další hryzanec. Stuhla jsem když mi došlo co řekl:,,..počkej až se vrátim.." on jde pryč? Ne! Nesmím tu zůstat sama! Zatřásla jsem hlavou, abych se vrátila do reality. Chtěla jsem ho zastavit nebo odprosit, ať můžu jet s ním..ale už byl zase pryč..

Nepřítomně jsem si sedla na postel. Pozorovala jsem nástěnnou lampičku, která zrovna začala blikat. Vzpomněla jsem si na tu noc, kdy blikala naposledy. Bylo to v ten den, co mě Liam znásilníl..Nikomu bych nepřála tu bolest, která počínala v mým podbřišku a vystřelovala do celého těla. Zajímalo by mě proč to udělal..

Přesně ve chvíli kdy lampička zhasla se pootevřely dveře.

,,Liame, nech toho. Není to vtipný." řekla jsem s předstíraným klidem. Tentokrát jsem ale ke dveřím šla. Nemám náladu na jeho fóry. Chtěla jsem dveře zavřít, když na ně někdo položil ruku a zabránil mi tak v dalším pohybu. Podívala jsem se ven a spatřila ho.

,,Dlouho jsme se neviděli, zlato.." zašeptal. Samovolně se mi otevřely ústa. Jen jsem stála a zírala před sebe.

,,Copak? Pořád se mě bojíš?" řekl se smíchem. Nezmohla jsem se ani na zakroutění hlavy. Hrubě mě pohladil po tváři. S tím jsem se vrátila zpět do reality a opožděně pokroutila hlavou. Najednou zvážněl. Sklopila jsem pohled k zemi. V tu chvíli mě chytl mě za vlasy, čímž mě přiměl, abych se mu znovu dívala do očí. Jeho oči jsou jiné, než Liamovo. Jsou plné nenávisti, zlosti a touhy. Ne touhy po sexu. Ale po krvi..

Byla jsem na pokraji zhroucení. Nejen že předemnou stál zabiják Zayn. Taky se vše stalo úplně přesně jako ve snu. Většinou jsou mé sny zkreslenou realitou.

,,Minule jsme si ani nestihli pohrát. Takže si to můžeme vynahradit dneska.." šeptl mi do tváře.

,,A neboj nikdo nás nevyruší. Vše jsem zařídil.." dodal a mně přejel mráz po zádech z jeho přeslazeného tónu hlasu. Slzy, které se dlouho nedostavily už se draly na povrch. Frustrovaně jsem si rukou vjela do vlasů. Co budu dělat? Nemám proti němu šanci..Liame kde jsi?!

Pozn.autorky: Děkuji moc za votes a za komentáře! :') sice jen 2, ale i tak to potěší :D

Pořád nechápu, jak z nich můžu dělat takový bestie, když jsou to takový slaďoušiii :3 :/

Hope u like it! :3