HE'S BACK

8. This is DEATH.

Jamie's POV

Vzbudila jsem se na posteli. Bolela mě hlava a vůbec jsem si nemohla vzpomenout, co se stalo. Poslední co jsem si vybavila bylo to ,jak jsme s Liamem pili vodku a povídali si jako nejlepší přátelé. Musela jsem usnout. Ale jsem strašně ráda, že je to mezi námi už dobrý. Vstala jsem se strašnou bolestí v klíně. V tu chvíli můj žaludek udělal hned několik kotrmelců a já měla co dělat, abych obsah svého žaludku nešla vyklopit do záchodové mísy.

Asi jsem to trochu přehnala. povzdychla jsem si. Zvláštní je, že jsem ležela úplně nahá. Vím, že mě Liam už viděl, ale nemusel mě svlíkat celou až do naha. Rozhlédla jsem se po celém pokoji. Byl tam hrozný nepořádek a všude se válely kousky mého oblečení. Přišlo mi to dost divné, ale Liam mi to snad vysvětlí..

V koupelně jsem se vysprchovala a půjčila si župan, jelikož jsem neměla nic na převlečení. Sešla jsem dolů do obýváku. Seděl na pohovce a usrkával červenou tekutinu ve skleničce. Přitom mě propaloval svým rudým pohledem jako obvykle. Posadila jsem se naproti němu. Bylo to divné. Ve vzduchu bylo cítit neskutečné napětí. Stačilo, abych promluvila a bylo by vše v pohodě, ale na to jsem neměla odvahu. Připadala jsem si jako první den, co jsem ho viděla u rybníka. Jakobych nevěděla co můžu čekat. Ostatně to jsem nevěděla nikdy..

Ticho prolomil až zvonek u dveří. Liam odložil skleničku a pomalu se odebral ke dveřím. Když se vracel, následovali ho 3 kluci. Byli to ti samí co minule, ale bez toho, co se mě snažil doslova sežrat. Myslím, že Zayn se jmenoval. Liam je pobídl a všichni si sedli okolo mě na pohovku. Z jedné strany si sedl blonďák a z druhé kluk se světle hnědými vlasy, vyčesanými nepravidelně nahoru. Naproti nám se posadil Liam s kudrnáčem vedle sebe.

,,Zayn se ztratil." řekl blonďák vážně.

,,Od tý noci co jsme byli v baru, zmizel." doplnil ho kudrnáč.

,,A ty jsi jediný, který ho může najít. Vždyť víš. Jsi jediný, kdo má stopařské schopnosti." zakončil to hnědovlasý kluk vedle mě.

Liam se zvedl chytil mě za loket a táhl mě zpět do ložnice. A já si naivně myslela, že jsme kámoši..

,,Zůstaneš tady. Dokud se nevrátím! Zkusíš opustit tenhle pokoj a trest tě nemine!" řekl výhružně a zabouchl mi dveře přímo před nosem.

Super. Aspoň že mě nezamkl..

Poslouchala jsem za dveřmi, dokud jsem si nebyla stoprocentně jistá, že odešli. Potom jsem potichu otevřela dveře, jakobych měla pocit, že mě snad někdo uslyší. Měla jsem v plánu prolézt celý dům a zjistit tak, kde se co nachází. Rozhodla jsem se začít od shora. Šla jsem tedy po schodech nahoru. Nejvýš byla půda. Sice jsem tam už byla, ale neměla jsem šanci to tam prohledat. Vycházela jsem po tmě schody. Byla jsem vážně podělaná. Tmy se nehorázně bojím. V tomhle jsem fakt strašpytel. Snažila jsem se být co nejvíce potichu, kdybych náhodou zaslechla nějaký neobvyklý zvuk.

Sama pro sebe jsem se usmála, když jsem zjistila, že jsem nahoře. Hledala jsem všude možně zapínač světla, ale pak mi došlo, že je Liam vlastně upír, takže na půdě mít světlo nepotřebuje. Jediný paprsek světla poskytoval právě dorůstající měsíc skrz malé střešní okno.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, kde bych měla začít. Vpravo stála ta obrovská skříň, do které jsem se nedávno schovala před Liamem. Rozešla jsem se tedy k ní, abych se podívala, co se nachází uvnitř. Vím, že tam bylo špinavé oblečení, ale třeba to je jako v Narnii a něco ta skříň skrývá..

Stará dřevěná podlaha, pod náporem mého chodidla strašidelně skřípala. Opatrně jsem našlapovala. V tom jsem zaslechla hlasitý zvuk pocházející ze střechy. Leknutím jsem se zadívala na místo, odkud to přicházelo. Znělo to, jakoby někdo spadl přímo na tašky tvořící střechu. Poté jsem zaslechla tlumený náraz tašek o betonovou zem. Můj dech se zrychlil a já začínala mít opravdu strach. Cítila jsem své srdce až v krku. Najednou bylo ticho. Takové to ticho, po kterém přichází něco hrozného. Čekala jsem co se bude dít, ale nic se nestalo. Připadala jsem si už vážně dost paranoidní. Nějaký pták narazí na střechu a já už se bojím, že si pro mě někdo jde.

,,Nic se neděje ty pako." šeptala jsem sama na sebe, abych se aspoň trochu uklidnila. Otočila jsem se zpět ke skříni a chystala se pokračovat v cestě. Když v tom jakoby někdo hodil kámen do okna, které se ihned roztříštilo. Hlasitě jsem vykřikla a prudce se otočila. Měla jsem pocit, jakobych už v místnosti nebyla sama. Jakoby mě někdo sledoval. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu, ale můj mozek prostě v takovýchto situacích vypíná. Mé tělo pokryla husí kůže, když se z rozbitého okna ke mě dovál studený vítr. Pořád jsem na sobě měla jen župan, který se díky větru lehce nadzvedával. Sledovala jsem okno, jestli náhodou něco nevyleze, když zaskřípala podlaha na konci místnosti přímo naproti mě. Vyděšeně jsem se tím směrem podívala.

Zahlédla jsem jen siluetu muže a rudé oči.

,,Liame? Jsi to ty? Prosím nech toho. Já se bojím." zašeptala jsem roztřeseným hlasem a první slza si našla cestičku z mého oka.

Strašidelný smích ovládl celou místnost a já hned poznala, že to Liam rozhodně není. Začala jsem pomalu couvat, až jsem narazila do skříně za sebou.

,,Copak? Ty si mě nepamatuješ?" zeptal se výsměšně a stoupl si pod okno, abych ho mohla aspoň trochu vidět. Byl to on. Zayn v celé své kráse. Byla jsem oproti němu tak bezmocná.

,,Ne. Prosím." šeptla jsem spíše pro sebe. No nepochybuju o tom, že to slyšel.

Než jsem se stihla vzpamatovat, stál předemnou a drtil mi zápěstí. Slzy už tekly proudem, že jsem pomalu ani neviděla. Nechtěla jsem vypadat, jako nějaký posera, ale co byste dělali vy, když byste věděli, že nejspíš už do druhého dne nepřežijete? Dnes už tady nebyl Liam, který by mě zachránil a já se pomalu začala smiřovat s tím, že zemřu. A že to nebude lehká bezbolestná smrt. Nýbrž bolestivá a krvavá smrt. Určitě mě sní zaživa. Nebo ze mě přinejmenším vysaje všechnu krev, která proudí mým tělem.

,,Jak jste si to včera užili? Byli jste slyšet po celý Kalifornii." řekl provokativně. Zatvářila jsem se nechápavě.

Když mi to došlo. Ležela jsem nahá a mé oblečení bylo rozházené po celé místnosti.

On mě zase znásilnil. Prolétlo mi hlavou. Že mi to hned nedošlo.

,,A tak jsem si řekl, že než tě zabiju, tak si spolu můžeme taky užít." zašeptal mi perverzně do ucha. Začala jsem sebou škubat, ale bylo to zbytečné, když mi držel obě ruce a byl na mě natisklý tak, že jsem se nemohla skoro hýbat.

,,Neboj zlato. Bude se ti to líbit. Jsem mnohem lepší, než Liam." šeptl a jeho strniště mě lehce zalechtalo na tváři.

Hluboce jsem se nadechla a ze všech sil začala křičet, jakoby mě tím snad Liam měl slyšet. Hlas mi však vynechal, když se jeho ostré zuby zakously do mého krku.

Začal mi sát krev. Tentokrát to ale nebylo příjemné, jako s Liamem. Bylo to jakoby se zastavil čas a já všechno vnímala zpomaleně. Byla jsem najednou tak slabá. Jakoby ze mě vysával duši. Kdyby mě nedržel, jistojistě bych právě ležela na zemi..Vše se rozmazalo. Už jsem nic neslyšela. Jen jsem zavřela oči a bylo po všem.

Tak taková je smrt.

To byla poslední myšlenka, která prolétla mou myslí, než se vše ponořilo do nekončící tmy..

pozn.autorky: Konečně novej díl. Já vim. Jsem strašná. Ale měla jsem náročnej víkend. :/

Jsem teď nemocná takže by díly měly být častěji :D Ale radši nic neslibuju! :D

Jinak Děkuju za votes! :') I tak málo potěší! :')

Hope u like it! :3