HE'S BACK

12. Miracle?

Liam byl pryč celý den. Bylo mi už mnohem lépe, a tak jsem sešla dolů do kuchyně. Tělo mě sice ještě bolelo, ale už se to dalo přežít. Zrovna jsem seděla na židli a upíjela ze svého šálku, když jsem zaslecha zvuk přicházející z chodby. Vyděšeně jsem položila hrnek čaje na stůl a pomalu se vydala tím směrem. Najednou ale bylo ticho. Jediná věc, která se nesla domem, bylo skřípání dřeva. Na to už jsem si ale zvykla. Měla jsem šílený strach, co se bude dít. Byla jsem zabraná do svých myšlenek, když se ozval další zvuk. Tentokrát to ale znělo jakoby někdo na zem hodil železnou kouli. Sděšením jsem nadskočila. Uvažovala jsem, jestli mám jít dál a riskovat svůj život nebo se jít schovat do skříně. Rozhodla jsem se pro první možnost. Jsem prostě zvědavec, který většinou doplácí za své činy. Opatrně jsem nahlédla do chodby. Naskytl se mi pohled na otevřené dveře, které díky větru strašidelně skřípaly. Venku už byla tma a na nebi zářil měsíc v úplňku. Za normálních okolností bych vyběhla ven a utíkala odtud co nejdál. Ale problém byl v tom, že někde tam v lese pobíhal upír, který se mně už dvakrát pokusil zabít. Sice kdyby chtěl, může mě zabít i teď. Ale já měla pořád víru v to, že by Liam přišel a třeba mě zachránil. Se srdcem až krku jsem udělala pár kroků blíže ke dveřím. Nikdo si nedokáže ani představit, jak obrovský strach jsem měla. Bylo to jako když se koukáte na horor, ale já v něm bohužel měla svou roli..

Přistoupila jsem ke dveřím, a chtěla je zavřít, ale něco se dotklo mého chodidla. Pohotově jsem vykřikla a odskočila. Zadívala jsem se do tmy, ale nikdo tam nebyl. Pohledem jsem sklouzla k zemi a spatřila tělo. Bylo to tělo nějakého muže a jeho ruka se pokoušela chytit mou nohu. Sehla jsem se k němu. Byl cítit alkoholem. Zapáchal jako nějaký bezdomovec s krabicovým vínem v ruce. Převrátila jsem ho na záda a pečlivěji se zadívala do jeho obličeje. Byl to on. Ano opilý Liam..

Povzdechla jsem si a snažila se ho odtáhnout dovnitř. Šlo to těžce, ale nakonec se to podařilo a Liam už ležel na zemi v obýváku. Sedla jsem si vedle něj a udělala to, co jsem toužila udělat od první chvíle. Lehce jsem ho profackovala, aby se vzbudil. Když to nepomohlo, došla jsem do kuchyně pro skleničku s vodou a vylila mu to na tvář. Nic. Začínala jsem být zoufalá. Co když má otravu? Běžela jsem zpět do kuchyně pro poslední naději.

,,Kde to může mít?" ptala jsem se samy sebe a prohledávala všechny možné skříňky v mrazáku a lednici. Nakonec jsem to vzdala a vyndala z kuchyňské linky ostrý nůž. Šla jsem za Liamem a klekla si k němu. Nůž jsem si přiložila k zápěstí. Sykla jsem když se nůž zaryl do mé kůže. Kapičky krve vystoupaly napovrch. Když se k němu dostal pach mé krve, hbitě otevřel oči. Sledovala jsem nepatrné změny v jeho očích. Nebyly rudé jako vždycky. Měly barvu spíše do černa. Vypadal hrozivě, jakoby se na mě chtěl hned vrhnout a vysát všechnu krev..

,,No konečně.." pronesla jsem do nesnesitelného ticha a postavila se. Už jsem byla na odchodu, abych si zalepila ránu. Když najednou jsem se octla nalepená na zdi. Jediné co jsem viděla byla zeď nalepená přímo na mém obličeji.

,,To jsi neměla dělat." zašeptal a mě ovál odér cigaret a tvrdého alkoholu. Nakrčila jsem nos, protože to vážně nebylo příjemné.

,,Pusť mě. Jsi opilý." řekla jsem a pokusila se vymanit z jeho sevření, nacož se jen zasmál. Zvedl mi ruku do vzduchu a nehtem zajel do rány, přičemž z ní začala téct krev ještě víc. Vykřikla jsem bolestí.

,,Liame prosím nech-.." ani jsem to nedořekla a přisál se na mou ruku. Projela mnou vlna rozkoše a já pocítila to příjemné brnění. Otočil mě čelem k sobě a zadíval se mi pronikavě do očí. Z jeho zubů ztékaly kapičky mé krve, které pohotově olízl. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale v tu chvíli se jeho rty střetly s mými a slov už nebyla potřeba. Opět tady byl hrubý, násilnický a nadržený Liam, kterého jsem tak moc nesnášela. Ruce mi uvěznil nad hlavou, když lehce vklouzl do mých úst jazykem. Adrenalin zmítal mé tělo natolik, že jsem se ani nesnažila bojovat o nadvládu. Stejně by byl vítězem on. Jako vždy a přivšem. Rukou zmáčkl mé pozadí a vyhoupl mě na jeho boky. Když se odemně na chvíli odtáhl, zjistila jsem, že už nejsme v obýváku, ale v ložnici. Skočil i semnou do postele. Dívím se, že mě nezalehl. Jako bylo jeho zvykem, strhl ze mě oblečení. Tentokrát se nenamáhal ani svlíkat, ale udělal to samé se svým. Mé ruce se na chvíli uvolnily, a tak jsem ho od sebe lehce odtáhla a řekla:,,Prosím, ať to nebolí."

Nemělo smysl se s ním přít. Stejně by to udělal. Mou žádost se zřejmě ale rozhodl ignorovat. Snažila jsem se co nejvíc uvolnit, ale nemohla jsem se pořád zbavit té vzpomínky na to, kdy to udělal poprvé. Byla to nesnesitelná bolest, kterou nechci znovu zažít. Zavřela jsem oči a připravovala se na nejhorší, když se na mě Liam svalil. On usnul! Bylo to poprvé, co jsem se nebránila a ono se nic nestalo! Srdce mi poskočilo při pomyšlení, že dnes nezažiju žádnou další bolest. Pokusila jsem se Liama ze sebe sundat, ale nešlo to. Byl strašně těžký. Už jsem to málem vzdala, ale nakonec jsem se z pod něj naštěstí dostala. Byla jsem vyčerpaná. Dnes jsem se snažila dvakrát zvednout Liama a že není zrovna nejlehčí. Přikryla jsem nás a spokojeně se ponořila do říše snů.

pozn.autorky: Díl je teda extrémně krátkej, ale snažila jsem se něco napsat, když tu teď týden nebudu. A jo je divnej. o.O

Hope u like it :D