Biatlonová Láska

4. Chodící pohroma

,,Ahoj," vešla jsem do jídelny.

Johannes měl pořád mokré vlasy. Zasmála jsem se. Rozhlédla jsem se. Místo bylo jen u Norského stolu.

,,Ehm, Můžu si přisednout? Ono tu nikde jinde není místo," řekla jsem.

,,Jo jasně," řekl Vetle. Místo bylo vedle Sturly.

Johannesovi kapalo z vlasů. Jedli jsme potichu.

,,Johannesi, jak ti slušela růžové vlasy?" zeptala jsem se.

,,Cože?" zeptal se Johannes.

,,Všechno vím. Tak se tě ptám, jak ti slušely, jen mě to zajímá," řekla jsem.

,,Kdo ti to sakra řekl. Vetle nebo Tarjei?" zeptal se.

,,Ani jeden," řekla jsem.

,,Vždyť u toho byli jen oni. Francouzi sice na tom letním tréninku byli taky, ale vyhýbal jsem se jim," řekl.

,,No Já mám svůj zdroj informací," řekla jsem.

,,Jaký?" zeptal se.

,,Třeba vím, že jsi mému bráchovi namaloval knírek," řekla jsem.

,,Takže Martin ti to vyslepičil. Jak o tom věděl? Počkat, že to udělal on!?" řekl.

,,Hej podívejte se na Youtube," řekl Sturla pobaveně.

Jo, asi už si všimli Martinova videa. Johannes vytáhl telefon a podíval se.

,,To si děláte prdel, že jo?" zeptal se.

,,Já to nebyla, stěžuj si bráchovi, říkal, že ti to potřebuje vrátit i s úroky," řekla jsem.

,,To jsem si mohl myslet, celý Martin," řekl a zakroutil hlavou. Potom vyprskl smíchy.

,,Teď jsem hvězda youtube," dodal.

,,Vyřiď Martinovi, že se mu to vážně povedlo," řekl Vetle.

,,Jo jasně," řekla jsem a šla jsem na stadion, za chvíli se jedou štafety a potom dvojice. S Emilienem se rozcvičujeme a jdeme fandit.

Naši skončili 3! Wow! Teď jsme byli na řadě my. Dvojice jsou moje oblíbená disciplína.

OMG!! Jsme první! Protože mě moje malorážka asi začala poslouchat. Objímáme se s Emilienem a čekáme na ceremoniál. Dají nám na krk medajle a stojíme na nejvyšším stupínku. Rozbrečela jsem se štěstím a objala Emiliena. Druzí skončili Norové, udělali změnu v sestavě. Jel Laegreid a Tandervoldová. Když jsme sešli se stupňů, tak jsme si pogratulovala ještě se Švédy, kteří skončili třetí. Emilien se dal do řeči s Ingrid a já si začala povídat se Sturlou. Dost jsem se toho o něm dozvěděla a on o mě. Dokonce jsme si říkali různé trapasy.

Jsem na pokoji s Makulí a píšu zase knihu, nebo se učím. Volá mi Simon.

,,Čau Simone co potřebuješ?"

,,Jen jsem tu chtěl pogratulovat k prvnímu místu. Našla sis nějaké kamarády?"
,,Jé konečně se zase staráš. Už jsem se bála, co se s tebou stalo."

,,Doufám, že nejsi pořád jen s notebookem zalezlá v posteli."

,,Jo jsem hodně v posteli, ale pár kamarádů mám."

,,Super A jsi s někým hodným na pokoji?"

,,Jo s Markét."

,,Super. Martin mi řekl, jak jste si vystřelil z Johannese, jsi vážně číslo i ti, co se do toho s tebou pustili."

,,Díky, hlavně že mám pomohl Vetle, jinak bychom se do pokoje nedostali."

,,Jo tak čau a odejdi od počítače a jdi za kamarády."

,,Ano mami."

,,Ha ha vtipný a čau."

,,Čau."

Ten starostlivý Simon mi vážně chyběl. Ne nechyběl. Obešla jsem se bez něj v pohodě. Úplně. Náš fotograf mi poslal fotku, kde jsme s Emilienem na stupních,máváme kytkami, objímáme se a já skoro Brečím. Dala jsem to na Instagram s titulkem Splněný sen.

,,Budeme něco dělat?" zeptala jsem se Makule.

,,Jo jasně, co bys chtěla?" zeptala se Makule.

,,Půjdeme někam ven," řekla jsem.

,,Ok já se převleču," řekla.

,,Jo já už jdu," řekla jsem.

Šla jsem ven a vzala jsem takovou girlandu s vločkami. Pověsila jsem ji na zábradlí. Spíš jsem se o to snažila. Já jsem nešika! Přepadla jsem přes zábradlí a čekala jsem tvrdý pád, silný otřes mozku, zlomenou nohu a invalidní vozíček. Všechno jsem před sebou viděla. A co kdyby se mě někdo snažil chytit? Ten by byl taky polámanej.

,,My máme na sebe ale štěstí," chytil mě Sturla, který si nic nezlomil!!

,,Jé ty jsi mě zachránil před otřesem mozku, díky," řekla jsem. Vyskočila jsem a šla jsem za Maku, která čekala venku.

,,Kde si se zdržela?" zeptala se.

,,Jen jsem chtěla pověsti na zábradlí girlandy," řekla jsem.

,,Aha," řekla a šly jsme do cukrárny.

,,Co to bude dámy?" zeptal se nás číšník.

,,Chessecake a horkou čokoládu, prosím," řekla Makule.

,,A já si dám asi ten ovocný dort a karamelové latté," řekla jsem.

,,Hned to bude," řekl a za minutu se vrátil zpět se vším, co jsme si objednaly.

S Makulí nebyla nuda. Celou dobu jsme se smály. Potom už byl bohužel čas jít do hotelu. Šly jsme pomalu a při tom jsme hráli slovní kopanou. Pro mě to bylo těžké, český se přece jen učím.

,,Kaktus," řekla Makule.

,,Ka co?" zeptala jsem se.

,,Kaktus to je anglicky cactus," řekla.

,,Jo aha," řekla jsem.

Hrály jsme na poslední slabiku, aby to nebylo tak lehké. Tus, tus co začíná na tus?

,,Nevím," řekla jsem.

,,Jupí! Vyhrála jsem!" vypískla Markéta a skákala nejmíň 3 metry do vzduchu.

Šli jsme na večeři. Markét si sedla ke mě a Emilienovi. Pořád se díval na Ingrid.

,,Tady se nám někdo zamiloval," šťouchla jsem do něho.

,,Ne ne," řekl.

,,Tak dobře, já jdu do pokoje, dobrou noc," šla jsem na chodbu a vzhledem k tomu, že jsem chodící pohroma jsem zase srazila Sturlu. Tetnokrát úplně na zem.

,,Já ti jednou způsobím smrt. Promiň," omlouvala jsem se a pomohla jsem mu vstát.

,,Neva to se stane " řekne a uhne pryč pohledem.

,,Tak já jdu dobrou noc," řekla jsem.

,,Dobrou a sladké sny," řekl a já jsem vyskákala po schodech nahoru.

Trochu jsem se učila. Zítra se jede závod s hromadným startem a pozítří jedeme do Ruhpoldingu. No stejně se pořád nemůžu dočkat MS v Annecy. Ano, letos bude MS ve Francii!!! To bude super. Moje první MS a ještě k tomu doma! Teda jako ve Francii.

Ráno jsem se vzbudila v 7, protože jsem měla trénink. Vzbudil mě otravný zvuk budíku. Rychle jsem ho klepla, abych nevzbudila Makuli. Šla jsem na snídani. Pochybuji, že tam někdo bude. Proč existují koberce na schodech? Vždycky o ně zakopnu a dnešek nebyl vyjímkou. Už zase. Zlomená ruka a obě nohy, invalidní vozíček, otřes mozku, poraněná mícha, konec kariéry, možná i smrt....