Biatlonová Láska

35. Dny prozářené sluncem

Pak se šlo trénovat. No a po tréninku se pojede ten sprint. Závod po hodně dlouhé době. Závody mě baví. Až na to trauma se střelbou. Trenéři mě dneska pošlou na jednou rozehřívací kolečko a pak jdu střílet a zkysnu tam až do začátku závodu. Běžím se převléct, jdu si pro věci, čipy, helmu a číslo 34. Na startu si nazuju lyže a čekám, než budu moct vyjet. Pak už vyjedu.

Dojedu bronzová s jednou chybou. Opravdu je strašné vedro a na předávání medailí si vezmu kraťasy a triko na ramínka, místo legín a normálního trička ze závodu. Je to moje první medaile z letního závodu. První dojela Hanna Oebergová a druhá Marte Olsbu. Po závodě jsem šla s Markét a Tiril na kola. Pak jsme šly fandit klukům. Rozhodly jsme se fandit všem, s kým se alespoň trochu bavíme, což je hodně dlouhy seznam. Všichni Norové, všichni Češi, všichni naši a pak ještě pár dalším lidem.

Večer jsem byla se Sturlou na procházce po okolí.

Další den byla na programu stíkačka. A já jí úplně nepokazila!!! Dojela jsem druhá, takže  jsem byla štěstím bez sebe a rozdávala jsem úsměvy na potkání. V buňce, když skončil ceremoniál jsem měla chvíli slabou chvilku a tančila jsem po ní a zpívala jsem si písničku z mého nejoblíbenějšího filmu Italské prázdniny.

,,Hezký taneček," řekl někdo za mnou A já se otočila. Stál tam Emilien. ,,To neměl nikdo vidět." ,,Hey now hey now this is what dreams are made of." ,,Hey now hey now this is what dreams are made offffff." Začali jsme se smát. Emilien zpívá falešně a já spíš ječím než zpívám. Šli jsme spolu na hotel, protože kluci jedou stíhačku až večer. U oběda si sednu sama a čekám, jestli si ke mně někdo sedne. Je mi to jedno. Být chvíli sama by mi taky nezaškodilo. Do jídelny pořádně svítí slunce.

,,Je tu volníčko?" zeptala se osoba nade mnou, když jsem se rýpala v bramboře. ,,Jo jasně." ,,A může su tu sednout i moje ségra?" ,,Jo." Pořád se přehrabuju v jídle. Ne že bych neměla hlad, ale nudím se a až to sním, tak už vůbec nebudu mít co dělat. Osoby si sedly a já se na ně podívala. Sestry Oebergovy. Zatím jsem s nimi neměla tu časté mluvit. Mlčky jsme snědly oběd a pak jsem šla na stadion na stíhačku fandit. Budu fandit jen pár lidem - Emilienovi, Quentinovi, Sturlovi, Johannesovi, Tarjeiovi a Dalemu. Ještěže všichni jedou někde ze začáku.

Nakonec to vyhrál Dale, protože Johannes v půlce sletěl a asi si i trochu nabil a Sturla má asi na něco alergii a když chtěl střílet, tak začal pšíkat.

Šla jsem se se Sturlou projít, Slunce krásně svítilo a bylo vedro jako na Sahaře. Tak jsme trochu zahřešili a koupili jsme si jednu zmrzlinu napůl. ,,Tak co slečno učitleko?" ,,Neříkej mi tak." ,,Jaké je to být MGR.?" ,,Popravdě - zatím je to úplně stejné." ,,Aha." Pak jsme se bavili a před hotelem jsme se políbili a já šla do svého pokoje. Pustila jsem si písničky a začala jsem opravovat knihu, kterou jsem dopsala před rokem. Chci ji totiž poslat do nějakého nakladatelství.

Usnula jsem až o půlnoci, kdy jsem měla hotovo. Takhle už nikdy neponocuji. Vzbudila jsem se až před polednem a šla jsem rovnou na oběd. A pak hurá na závod smíšených dvojic. Štafety se pojedou až k večeru.

Dvojici jedu s Quentinem. Před závodem se obejmeme a pak už zamířím na start. Ozve se výstřel a já jedu. Na první střelbě musím jednou dobíjet a udržuji si třetí místo za Eckhoffkou a Wiererovou. Na další střelbě se trochu zdržím, ale zastřílím čistě a vyjíždím čtvrtá. Než dojedu k předávce vylepším umístění na těsné druhé místo a na tom také předávám Quentinovi. Když dojede na střelnici, skoro zapomenu dýchat. Náboje tlačím do terče. Nakonec potřebuje dva náboje a odjíždí na pátém místě. Na další střelbu přijede šestý, předvede brilantní střelbu a vyšplhne se na třetí. Předá mi a já do toho pořádně šlápnu a předjedu čtvrtou Oebergovou a třetí Preussovou. Na ležce nestrefím tři terče, takže musím použít všechny náhradní náboje, naštěstí už všechno strefím, takže mám chuť zakřičet JUPÍ. Bohužel jsme se kvůli tomuto propadli na páté místo. Doženu to na lyžích a na další střelbě si stoupnu na stav tři. Zastřílím čistě a Quentinovi předám na čtvrtém místě. Jdu s převléct do nespoceného oblečení a pak sleduji jeho skvělé počínání.

Trochu biatlonu 😁