Biatlonová Láska

48. Olympiáda II.

Další den jedou kluci a my máme volno. S holkama jim fandíme. Začíná se individuálem. Olympijské zlato získal Sturla a já jsem úplně šťastná za něj. Stříbro Johannes a bronz náš Quentin.
Trenér naše nemůže vynachválit - Emilien skončil pátý, Antonin jedenáctý, Simon třináctý , Fabien dvacátý osmý a Emilien C. Čtyřicátý.

---

Další den čeká individuální závod nás. Já jedu až někde na konci. Kupodivu mi dneska všechno přeje, takže mám bezchybnou střelbu a dojedu první. Änais Ch. dojela čtvrtá, Änais B. desátá, Julia dvacátátřetí, Chloé čtyřicátápá a Justine se svými osmi chybami padesátá.
,,Střílejí přesně! Nezáleží na tom, jestli tam strávil o sekundu víc nebo míň," řekl jí k jejímu výkonu trenér.
Musela jsem udělat rozhovory snad do milionů televizí. Nejvíc jsem se rozpovídala do České televize. Byli moc rádi.
Po ceremoniálu chtěli kluci slavit, ale je zákaz, ne že by mi to vadilo. Nemáme rušit ostatní sportovce. Hlavně že lyžaři slaví.
Tak jsem se jen cvakla s medailemi na instagram. Narazím na příspěvky, který vydal Martin.

Vyhrála jsi závod na olympiádě @MarFourcade říkala jsi, že se nikdy na tu plyn pádu ani nedostaneš.

Pak je tam fotka malé mě, s Bellamy u nohou a vzduchovou v ruce. Na té fotce mi mohla být tak 9 nebo 10. Rozhodla jsem se zavolat Martinovi.

,,Dost že ses ozvala."
,,Ahoj Martine."
Do pokoje doléhaly zvuky z oslavy alpských lyžařů.
,,Slavíte nebo co?"
,,Ne. To ti lyžaři. My máme zákaz. Vlastně všichni."
,, Aha jo a gratuluji. I mamka s tátou, děti, Simon no prostě celá rodina."
,,Díky."
,,Tak čau. Musím jít."
,, Ahoj."

Tipla jsem to a snažila jsem se spát.
Bohužel jsem moc spát nemohla. Naštěstí zítra jedou kluci, takže máme volno.

---

Pak je na řadě sprint. Před startem se rozcvičila a šla jsem na start s číslem 16. Plánuji si šetřit síly na Masák, který jsem si celkem oblíbila z důvodu, že vím, na čem jsem a taky už z něj mám jedno zlato a jeden bronz za tuto sezónu.

Nakonec dojedu osmá, za což jsem ráda. Sturla dojel včera bramborový. Zítra máme všichni volno, Tiril naplánovala okouknout skoky na lyžích. Ta holka vždycky něco vymyslí.

---

Skoky na lyžích se mi vážně líbily, vyhrál nějaký Rakušan, ale pro mě je dnes důležitý předposlední závod olympiády - stíhačka.

Dneska mám z naší repre nejlepší pozici (jako z holek, z kluci je to Emilien, který ve sprintu dojel třetí).

Dojedu na tom nepopulárním čtvrtém místě. Stejně je to super umístění. Julie se povedlo zastřílet s jednou chybou, tak dojela desátá. Byla z toho dost naměkko. Stejně jako patnáctá Justine s dvěma chybami, čistá třetí Änais Ch. a se stejným počtem chyb jedenáctá. Chloé dojela dvacátá, z čehož se mi rozbrečela na rameni. Všechny jsme pak udělaly rozhovor s francouzskou televizí.

Potom jsem šla na čaj, kde jsem se potkala s Tarjeiem a Hannou, tak jsme si dali spolu. Hanna dojela dvacátá první a její ségra třináctá.

Snad nedostanu Tarjei-Simonův syndrom," řekla.
,,Můj brácha má nějaký syndrom?" zeptala jsem se ve stejnou chvíli jako Tarjei vyjekl: ,,Já mám nějaký syndrom?"
,,Vy nevíte co je to Tarjei-Simonův syndrom?"
,,Ne. A taky něčím co má můj brácha společného s Tarjeiem," řekla jsem.
,,Oblíbené pití," řekl Tarjei.
,,Fajn. Tarjei-Simonův syndrom je to, když jsou dva sourozenci. Ten starší toho mladšího k něčemu přivede. Jak ty Johannese a tvůj brácha Martina. A pak se ukáže, že ten mladší je lepší. Mám pocit, že takhle dopadnu já s Elvirou."
,,Aha," řekli jsme naráz.
,,Ježíš už musím na ceremoniál. Radši bych si tu s váma pokecala. Ahoj," doběhnu rychle k pódiu.

Následující den s holkama fandím hlavně Emilienovi, který to vyhraje!!! Všem to komentuje: ,,A zlato ze stíhačky opět putuje do Francie. Tohle dokazuje, že medaile jsou i bez hvězdného Martina!" Zlato vyhrál tak, že předjel Johannese v cíli.

---

Poslední olympijský závod si plánuju pořádně užít s mým číslem dva. Strašně se mi tu líbí.

OMG!!! Druhé zlato! V cíli jsem se rozbulela. Tohle není možný. Hned po ceremoniálu se ke mně seběhlo novináři, ale já se první rozhodnu vyzpovídat své oblíbené ČT.

,,Jaký je to pocit třetí zlato z olympiády?"
,,Já tomu nemůžu uvěřit. Já," zase mi po tvářích tekly slzy, ,,Tenhle závod jsem jela srdcem. Teda nohama a rukama samozřejmě, ale chtěla jsem si ho užít a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nikdy na tuto olympiádu nezapomenu."
,,Moc děkuji za odpovědi."
,,nemáte zač."

Já pak musím snad povinně odpovídat na otázky francouzským televizím, pak ještě namátkové pár lidem a už jsem musela na ceremoniál. Tam jsem samozřejmě provedla skok, stejně jako u individiálu.

Na stupínku bulim jak želva a nemůžu přestat.

Poslední den olympijských her mají na programu Masák muži. Já fandím, jako ostatní, tentokrát s Hannou, Elvirou, Tiril, Ingrid a Marte. Vážně to bylo super. První dojel Tarjei, z čehož byli státní všichni. Zaslouží si to. Druhý Quentin a třetí Simon Desthieux. Pak už nás čekala týmová focení s medailemi atd.

,,Vědecky dokázáno: Medaile z olympiády se dají vyhrát i bez Fourcada," komentuje zase situaci Emilien.

---

Večer nám trenér ukazoval bilance medailí.
Samozřejmě s norskem. Ostatní země byly nám na hony vzdálené.

Medailově jsme na tom stejně, ale mě je to celkem jedno, hlavně že jsem si to užila.

Se Sturlou jsme si poslední večer udělali společný, trochu jsme se prošli atd.