Biatlonová Láska

21. Závody

Je sobota ráno a právě jsem se vzbudila. Vzala jsem svůj telefon a zavolala jsem Sturlovi.

,,Ahoj."
,,Ahoj Mar. Jak je?"
,,Ale, už je to lepší."
,,Super."
,,Jen jsem starsne nervózní."
,,Nebuď nervózní. Jedeš to pro sebe, jezdíš protože tě to baví, takže si to užij."
,,Fajn."
,,Je vous aime."
,,Odkdy mluvíš Francouzsky?"
,,Od té doby, co ty Norsky."
,,Jeg elsker deg."
,,Dobré ráno!" pozdravila mě Gilonne. ,,Dobré, teď telefonuji, tak buď potichu." ,,Fajn."
,,Lykke til Mar."
,,Díky tobě taky. Ta čau?"
,,Večer si zavoláme jo?"
,,Jasně."
,,Tak čau."
,,Ahoj."

Rychle jsem si oblíkla černé legíny, triko s citróny a přes to džínovou košili. Ještě jsem si vzala obří mašli a vyčesala jsem si vysoký culík. ,,Jdeme na snídani?" zeptala jsem se Gilonne. ,,Jo," řekla a šly jsme do jídelny.

V jídelně jsem si sedla ke Camille, Gilonne, Sophii a Lou. Všechny jsme si vzaly jahodové müsli. Dopoledne jsme se dívaly na dění v Anterselvě. Sturla dojel třetí a první Johannes. A víte kdo druhý? Emilien! Takže jsme se se všemi objímaly. Teda já ne jen kvůli Emiliena. Jdeme se najíst. K obědu máme nějaké maso. Pak jdeme na stadion a podíváme se na závěr sprintu mužů. První dojel Filip Andersen, pak Eric Perrot a třetí Philipp Nawrath. Já jsem se rozhodla ještě chvíli dívat na to, jak jedou ostatní holky, mám až číslo 60, takže mám tak půl hoďky čas.

Po dvaceti minutách se rozhodnu jít připravit. Jdu si pro zbraň a číslo. Obleču se a jdu na schůdky, aby mě očipovali. Pak už se postavím do řady za Terezou Vobrníkovou. Dám se s ní do řeči, než na ni přijde řada. Vyjede a já se připravím do startovní brány. Když zazní nejdelší pípnutí rozjedu se. Na střelnici dojedu skoro stejně jak Terka a ulehnu na stav 30. Nádech výdech. Jedu to pro sebe. Jedu, protože mě to baví. Začala jsem střílet. 0!!!! Rychlé jsem vstala a jela dál. Na cestě z trestného kolečka se ke mně připojila Stina Nilssonová a jedeme spolu celý druhý okruh. Za chvíli přijedu na druhou a poslední střelbu. Zase zaparkuju na stavu 30 a zaujmu pozici. Začnu střílet. Všechny trefa jen poslední byla kalibr, ale naštěstí spadla!!! Rychle jsem si dala na záda malorážku a sebrala jsem hůlky. Rozjela jsem se co nejrychleji. Už jsem viděla cíl a docházely mi síly, ale ještě jsem přidala. Vjela jsem do cíle, ale zakopla jsem o něčí lyži a spadla jsem na nos. ,,Pardon!" řekla ta osoba, o číž lyží jsem zakopla. Vstala jsem a podívala se na průběžné pořadí.

1. FOURCADE Martine (FRA) 18:21:8
2. ERDAL Karoline (NOR) +4.3
3. EGOROVA Anastasia (RUS) +4.5

,,OMG!!!!" zaječela jsem. ,,Kroť se Fourcadová," řekla mi Vannesa Voigt. ,,Já si můžu ječet jak chci," řekla jsem a šla jsem se obléct. Pak jsem šla ke stupňům, kde jsem dostala na krk zlatou medaili a velkou květinu.

Šla jsem do hotelu a zavolala jsem Sturlovi.

,,Ahoj!"
,,Ahoj. Gratuluju a není ti nic? Ten pád vypadal strašně."
,,Zatím ne, ale nechci se vidět zítra."
,,Doufám, že nebudeš zohavená. To bych se pak nemohl dívat na závod."
,,Neboj, zaplácám to něčím."
,,Hlavně ať z tebe není paštika!"
,,Jasně, nechci abys mě snědl."
,,Já paštiku nejím."
,,Ale někdo ano a já chci ještě žít."
,,Hele, Johannes s Tarjeiem čekaj, až jim zavoláš. Chcou tu pogratulovat."
,,Já bych skoro zapomněla! Tak ti strašně gratuluji."
,,Ty jsi byla lepší a zavolej klukům, jinak se z toho čekání zblázní."
,,Ok tak čau."
,,Ahoj!"

Zavolala jsem tedy Johannesovi.

Johannes: To je dost, že voláš!
Tarjei: GRATULUJEME!!!!!
JÁ: Díky.
T: Jak vlastně vypadají medajle z IBU cupu?
JÁ: Takhle!
A ukázala jsem jim zlatou medaili.
J: V SP jsou hezčí.
JÁ: To jo.
T: Dale! Sturlo! Mar volá!!!!
Dale: Ahoj Mar!
Sturla: Čau.
JÁ: Ahoj. A všem vám gratuluji!
S, D, J, T: Děkujeme.
J: Ráno při tréninku, když se Tarjei zvedal ze střelnice, tak mu vyletěla zbraň a odletěla skoro až na druhý konec střelnice.
T: To nikomu nemáte říkat!
D: Spíš Francouzskému trenérovi na hlavu.
JÁ: A jakému?
J: Tomu, co tě poslal do Estonska. Stejně si to zasloužil.
T: Jo. Neměl nám odvézt kámošku.
D: A jak je ti po tom, co si zakopla o lyže Voightové?
JÁ: Zítra asi budu mít modřiny

Bavili jsme se asi ještě hodinu, než přišla Gilonne.

,,Přišla Gilonne tak musím končit," řekla jsem. ,,Ahoj," řekli všichni a já ukončila hovor.

V neděli ráno jsem se vzbudila s obří modřinou na obličeji. Fajn. Jela stíhačka, ve které jsem měla celkem velký náskok. Dojela jsem na třetím místě. První skončila Vannesa Voight a druhá nějaká Ukrajinka.

Celý týden jsem trénovala a po večerech si volala s Nory a naším týmem. V pátek nás čekal individuál. Vyjíždím s čísle 3, takže jsem si hned šla pro dres, malprážku a lyže. Ještě jsem si šla pro čipy a pak na start. Za chvíli jsme stála ve startovní bráně a vyjela jsem na trať.

,,First is Martine Fourcade from France!!!!" Popadla jsem lyže a hůlky a vyhupsla jsem na stupínek pro vítěze závodu. Pořádně jsem tam skočila a skoro jsem z toho stupínku sletěla.
_________________________________________

Stojím na předávce. Za chvíli mi předá štafetu Sophie. Už přijíždí. Vidím ji vyjíždět že zatáčky. Zrychlí a když přijede ke mně, klepne mi na rameno. Předala mi na pátém místě. Okamžitě vyjedu. První kolo jedu za Anderssonovou a Weidelovou, před střelnicí je předjedu a zařídím se na průběžné třetí místo za první Erdalovou a druhou Goreevaovou. Na střelnici ulehnu na stav tři a začnu střílet. NULA!!! Erdalová už vyjela a Ruska ještě dobíjí. Celý okruh kolem stadionu se držím za Karoline. Za chvíli jsem na střelnici. Stoupnou si na stav 2 a začnu střílet. Dvě chyby. Dobiju, ale minu. Dobiju ještě jednou a udělám dřep. Trefa!!! Ještě jednou... Vzala jsem si náhradní náboj a vystřelila jsme. Já to trefila! Nemusím na kolečko!!! Rychlé jsem vzala hůlky a jela dál.

,,Martine jsi druhá! Erdal má na tebe náskok 3.3!!!" křičel na mě za stadionem trenér. Zrychlila jsem a těsně před cílem jsem Karoline Erdalovou dojela. O výsledku rozhodne Photofinish. Lou, Camille a Sophie mě přiběhly obejmout. Taky jsem se objala.

Nakonec jsme skončily druhé. Šli jsme na ceremoniál a pak jsem šla zavolat trenérovi, jestli pojedu do Osla nebo do Německa na IBU cup.