Biatlonová Láska

5. Promiň

Někde ležím, vůbec nevím kde. Pomalu otevírám oční víčka a vaším vyděšeného Sturlu.

,,Kde to jsem?" zeptala jsem se.

,,Ještě že žiješ," oddechl si.

,,Na něco jsem se ptala," řekla jsem.

,,Jsi u mě v pokoji. Zakopla si na schodech a já tě jen tak tak chytil," řekl.

,,Já žiju? Nemám zlomenou nohu nebo ruku nebo něco s míchou?" zeptala jsem se.

,,Nejsem sice doktor, ale podle mě ne," řekl a usmál se.

,,Moc se ti omlouvám, Já jsem strašná nešika," řekla jsem a vyhrabávala jsem se z postele.

,,Hlavně, že ti nic není," řekl a usmál se. Jeho oči jsou tak krásně oříškově hnědé.

,,Jsem ráda, že jsme kamarádi," řekla jsem a objala ho.

,,Ahoj," řekl.

,,Čau," řekla jsem a odešla jsem k sobě.

Asi z toho byl v šoku. No co? Já jsem řekla pravdu. I když ne úplnou.... Možná se mi trochu líbí.

Vstoupila jsem do pokoje.

,,Panebože ty žiješ," vypískla a objala mě.

,,Jo žiju," řekla jsem.

,,Sturla za mnou byl," řekla.

,,Jo jdu zavolat Martinovi," řekla jsem.

,,Jo jasně já klidně půjdu," řekla.

,,Ne, stejně neumíš francouzsky," řekla jsem a zapnula jsem svůj notebook. Našla jsem skype a zavolala jsem Martinovi.

,,Co voláš? Za hodinu jedeš masák!"

Markét odešla.

,,No já nejedu."

,,Proč?"

,,Já spadla že schodů."

,,Stalo se ti něco? Hlavně to neříkej Simonovi."

,,Ne jsem v poho, jen jsem trochu potlučená a všechno mě bolí. Kdybych to řekla Simonovi, byla by to jako sebevražda."

,,Jo to by byla. Tak odpočívej čau."

,,Jo jasan. Bye bye."

Zaklapla jsem počítač a ihned jsem usnula.

Vzbdulia jsem se až večer. Makule už byla na pokoji a byl tu i Sturla.

,,Dobré ráno," řekla jsem a oni se zasmáli.

,,Jsi v pořádku? Jak ti je?" zeptal se Sturla.

,,Chováš se jako Simon," řekla jsem.

,,Eh Jako kdo?" zeptal se.

,,Můj brácha Simon," řekla jsem. ,,Jo aha," řekl a plácnul se do čela.

Potom jsme se normálně bavili a Sturla usnul u mě na posteli. Kašlala jsem na to usnula jsem taky. No nedalo se říct že usnul na posteli. Spíš polovičně.

Ráno jsme se probudili. PANE BOŽE! Dneska jedeme do Rupholdingu! Vzbudila jsem Sturlu.

,,Já tu usnul? No omlouvám se," řekl rozespale.

,,Nevadí, měl by ses jít zabalit, ať to stihneš," řekla jsem.

,,Jo tak já jdu," řekl a odešel.

Já se rychle zabalila. Kdo si sakra nechává balení na ráno? No já samozřejmě já. Ok, Maku taky. Běžela jsem k autu, které nás odveze na letiště. Do Ruhpoldingu se hodně těším.