Biatlonová Láska

7. Proč?

Je pátek a jede se stíhačka. Vyjíždím jako první, tak snad to nepodělám. Sturla mi ukázal meditaci a vážně se pak na všechno lépe soustředím.

Skončila jsem třetí. Pak byl ceremoniál a po něm jsem šla na svoje místo bez kamer, fandit Sturlovi a aby to nebylo podezřelé, tak jsem si vzala hůlčičku. Nepotřebuju, aby z toho někdo dělal nějaké teorie do bulváru. Udělala jsem si selfíčko a hned to nasdílela na Instagram.,,Do toho!" fandila jsem Sturlovi, když projížděl kolem. Většinou jel osamocen, takže to nikdo neviděl. Taky jsem fandila Emilienovi.

Sturla skončil druhý hned za JTB. Šel na ceremoniál a pak jsme šli odpovídat na otázky novinářů. Zase jsem skoro umřela nudou! Sturla taky. Šli jsme na hotel a tam jsme si povídali. Já pak psala knížku, učila se, projíždla sociální sítě, obvolala jsem rodinu a šla jsem spát.

Dneska se jede vytrvalostní závod. Se Sturlou jsme si zameditovali a já šla na nástřel. Nástřel byl v pořádku a já si šla vzít modrý trikot. Ano, já jedu v modrém. Jsem nejlepší do 25, stejně jako Sturla. Vyjíždím s číslem dva.

Na střelnici jsem udělala poslední ránou na poslední střelbě chybu. Nakonec jsem skončila osmá. Pořád jsem nejlepší Francouzska. Teď pojedou muži.

Sturla je třetí. Kolik už má medajlí? Vždyť to nebude mít kam dát! No Emilien je taky osmý.

Je další den ráno a jede se štafeta a já nejsem finishmanka!!!!! Jsem nejšťastnější člověk na světě, protože jedu druhá. Ráno jsme se Sturlou hráli pantomimu. Potom jsme běželi na snídani a když jsme dosnídali, vzal nás Benedik Doll, který bydlel s Němci ve vedlejším hotelu, autem na stadion. Byli jsme mu za to moc vděční, jinak bychom nestihli nástřel! Už nikdy po ráno nehraju pantomimu!

Právě skončila naše štafeta. Muži už dojeli dávno a první skončili Norové a naší třetí.Já s Chevalierovou, Simonovou a Brasiazovou jsme skončily páté.

Další den jsem šla s dobrou náladou na stadion.

,,Martine!!! Už jsi to viděla?" zeptala se mě Makule, která když mě uviděla, odběhla ze spárů trenérů.

,,Co bych měla vidět?" zeptala jsem se. Makula mi vytrhla z ruky mobil a něco začala hledat.

,,Tady," řekla jsem.

Sturla Holm Laegreid již není sám! Chodí s mladou biatlonistkou Idou Lien. Viděli jsme ho s ní vycházet z cukrárny v Německém Ruhpoldingu.

Dál jsem to nečetla a mobil mi spadl na zem a roztříštil se.

,,Proč mi to dáváš číst?" zeptala jsem se.

,,Hele, nejsem slepá ani blbá. Ostatní jo ale já ne," řekla.

Podívala jsem se na Sturlu a ten se na mě usmál. Já jsem na něj udělala posunek Musíme si promluvit o samotě. On udělal posunek Ok, po závodě. Já přikývla a Šla jsem fandit.

Jsme první! Johannes Bø jel na čtyři kolečka, takže to byla pohoda. S Quentinem jsme oba nepotřebovali ani jeden náboj (divné) a po trati jsme podle trenéra "letěli". Na ceremoniálu to bylo super. Druzí skončili Lukas a Lisa a třetí Sebastian a Hanna. Na stupni jsme spolu poskakovali, všichni si museli myslet, že jsme utekli z Bohnic (Makula říkala, že je tam blázinec). Pogratulovali jsme si a šli jsme do hotelu.

Na pokoji seděl Sturla na posteli.

,,Co jsi potřebovala?" zeptal se.

,,Toto," řekla jsem a ukázala mu ten článek.

,,Ale to není pravda, jsme kamarádi," řekl.

,,Bla bla. Já ti veřila a ty jsi mě zklamal! A to hodně. Miluji tě, já hloupá husa," řekla jsem.

,,Já tu to vysvětlím," řekl, ale já ho nenechala mluvit.

,,Já myslím, že nic vysvětlovat NEPOTŘEBUJI," naházela jsem svoje věci do kufru, počítač jsem dala do tašky.

,,Promiň jsme jen," zase jsem ho to nenechala doříct. Přišla jsem k němu a dala.mu poradny flákanec.

,,To je to jediné, co si zasloužíš! Já jdu," řekla jsem.

,,Ok, tak jdi. Budu jen rád, nechci tě už vidět. Žij blaze," řekl a hrál siláka, stejně jako já.

Vzala jsem kufr a odtáhla ho pryč z pokoje.

,,Měj se," řekla jsem a bouchla dveřmi. Za dveřmi jsem se rozbrečela. Z pokoje šel také zvuk pláče.

Šla jsem do Emilienovoquentinova pokoje.

,,Ahoj," vešla jsem do pokoje i s kufrem.

,,Co se děje?" zaptali se oba.

,,Ale nic, jen nemám kde bydlet," řekla jsem.

,,Jak to? Vždyť máš pokoj s tím Norem," řekla jsem.

,,Se kterým jsme se trochu rafli a já už tam nechci být," řekla jsem.

,,No jo norové. Ok, Chloé má ve svém pokoji volnou postel. Je to pokoj 24," řekl Emilien.

,,Říkala, že kdybys něco potřebovala máš tam jít," řekl Quentin.

,,Chloé?" zeptala jsem se. Ona mě vždycky nejvíce ignorovala.

,,Jdi za ní, přece musíš někde spát," řekl Emilien a já šla k pokoji 24. Po pár minutách stání před pokojem od Chloé Chevalierové jsem se rozhodla zaklepat.

,,Dále, je otevřeno!" řekla mile. Vstoupila jsem do pokoje.

,,Ehhh ahoj," řekla jsem.

,,Ahoj Martine! Jsem ráda že jsi tu, co potřebuješ? Quentin ti to vyřídil?" zasypala mě otázkami.

,,Jo vyřídil a potřebuju to. Nemám kde spát a říkej mi Mar," řekla jsem.

,,Tak můžeš spát tu Mar," řekla a ukázala na prázdnou postel.

,,Vážně? Nikdy ses se mnou nebavila a nikdy ses k tomu ani nechystala," řekla jsem.

,,Já chtěla, ale ségra a Bescondová říkaly, že tě mám nechat na pokoji," řekla.

,,Proč? Cítila jsme se strašně sama," řekla jsem.

,,Já nevím," řekla. U Chloé v pokoji to vypadalo jako u puberťačky.

Pokoj si výzdobila plákaty lidí, které obdivovala.

,,No já asi zavolám bráchovi," řekla jsem.

,,Ok, já půjdu za Just, ať máš soukromí," řekla.

,,Díky," řekla jsem a usmála jsem se. Chloé odešla z pokoje. Martinovi jsem nakonec nezavolala. Ani Simonovi. Dokonce ani mamce. Potřebovala jsem být sama