Biatlonová Láska

50. Výlet

Někdo zazvonil. To bude asi Sturla. Podle plánu jsem šla otevřít. Sturla tam stál i se svým Kufrem.
,,Ahoj. Jsem připraven i nyní výlet."
,,Super."
Obejmeme se a políbíme se.
,,Jste tak Sladcí, až je mi z vás šoufl," řekl Brice.
,,Pojď," řekla jsem Sturlovi a šla jsem do obýváku.
,,Sturla tohle je máma, tohle je táta. Tati, mami tohle je Sturla," představím je, oni si potřesou rukou.
,,Pojď nahoru."
Tak jdeme.
,,Jo jsou tu bráchové."
,,Cože? Říkala jsi že tu nebudou!!!"
,,Pardoooooon."
Vejdeme do pokoje Martina a Simona. Martin sedí na posteli, drží dětskou pistole a střílí do stěny, na kterých na černé terče. Simon zkouší zase šipky a místo toho, aby střílel do terče, dělá díry ve zdi. Hraje jim tam hudba, takže musím skoro křičet:
,,AHOOOOOJ!!!!"
,,Jé čau," řekl Martin, položil zbraň a vypnul hudbu.
,,Ahoj," řekl Simon a zamával na nás po dalším nepovedeném pokusu.
,,Ahoj," řekl Sturla.
,,Jé vy už jste tu!?" připochodoval z našeho pokoje Brice.
,,No jo," řekla jsem.
,,Tak to ahoj."
,,Hele Sturli musíš se podívat na fotky jak vypadala Marte, když byla malá. Byla tak roztomilá," řekl Martin.
,,Hele!" řekla jsem.
,,No co vážně."
,,Fajn, ale první bych si někam dal ten svůj kufr."
,,Ok. Jo Brici přestěhoval ses?" zeptala jsem se.
,,Jasně."

Zavedla jsem Sturlu do pokoje, on si tam odložil kufr a šli jsme do kuchyně, protože už byl čas oběda. Mamka naštěstí nedělala svou sváteční rybu, udělala jen nějaké maso s bramborem.

Po obědě Martin ukazoval Sturlovi fotky od mého narození až po střední.

---

Šli jsme spát brzo a vstávali jsme o půlnoci, at tam jsme aspoň v šest večer. Sturlovi jsem neřekla kam jedeme.

,,A jak dlouho pojedeme?" zeptal se mě, když jsem chtěla nastartovat.

,,Buď 18:32 když pojedeme přes Německo nebo 18:39 když pojedeme spodem přes Itálii a Rakousko."
,,Aha."

Jeli jsme s hodně přestávkami. V jednom městě s názvem Kopřivnice se mě zeptal:

,,Mar kdy už tam budeme?"
,,Už je to jen pět kilometrů."
,,Ok. A tam si lehni do postele a budu spát až do dvanácti."
,,Žádné takové. zítra se jde na výlet."
,,Cože?"
,,A jak projedeme, musíme ještě něco koupit, ať neumřeme hlady."
,,Hele co kdybych já vybaloval a ty jsi nakoupila?"
,,Ok. Ale ne že budeš spát."

Dojedeme k ubytování, dostaneme klíč. Sturla začne vybalkvat a já jdu do nejbližšího obchodu, kde naházím do košíku jídlo, zaplatím a šla jsem zase zpět. Nastrkala jsem některé věci do ledničky a šli jsme spát.

Další den ráno jsme se vzbudili v osm hodin.

,,Dneska se připrav na menší stoupák."
,,Oh no. Kolik metrů?"
,,Přes 400."
,,Aha."
,,Já zabalím jídlo a pití."

Vzala jsem dva batohy. Jeden pojedu já a druhý Sturla. Do jednoho jsem dala vodu (samozřejmě v PET lahvích, tak mimo zas nejsem) a do druhé malou svačinu. Sportovně jsme se oblékly a nasedli jsme do auta.

Dojeli jsme na parkoviště, vzali jsme batohy a šli jsme. Prošli jsme kolem lanovky.
,,A proč nemůžeme jet lanovkou jako všichni???"
,,Protože by pak tenhle výlet neměl cenu.''
,,Ach jooo."

První jsme šli do kopce jen mírně a pak začal stoupák.

Stula ke konci už nemohl.
,,Kdy už tam budem Mar????"
,,Už to prosvítá."
,,Jo to všichni známe."

Nakonec se dodrápeme nahoru, kde je vážně hodně lidí a soudí slunce. Vytáhnu si sluneční brýle.
,,Víš že ti ty brýle sluší?"
,,Ne."
,,Měla bys je nosit pořád. Alespoň vypadáš inkognito."
,,Ha ha."

Nahoře si dáme jídlo, pořádně se smějeme.
,,Můžeme si přisednout?" zeptala se nás nějaká rodina.
,,No jasně," řekla jsem a Sturla nerozuměl ani slovo.
Sedli si a jedli.

Pak jsme si šli koupit zmrzlinu. Sturla říká, že by mu stačila malá, ale já koupila každému maxi.

První brbral. Pak přestal. Šli jsme pomalu dolů.

---

Na nějakém rozcestí, když už jsme snědli naše maxi zmrzky a nikdo tam nebyl, se mě chtěl na něco zeptat.

,,Víš Mar nooo. Prostě chtěl jsem se ti zeptat," klekl si, ,,Chtěla by sis mě vzít?"
,,ANO!!" vykřikla jsem a on mi dal prstýnek a políbili jsme se.
,,Zajímavé místo na žádost o ruku," poznamenala jsem.
,,To jo."