Biatlonová Láska

33. Nic není v pohodě

,,Na ten hokej jdeme s tebou!" řekl Dominik, když přišli že snídaně. ,,Jo. Všechno jsem ti zavařil tak to odčiním. Snad," řekl Kuba. ,,Je to maskování, jakože jdeme hledat novou taktiku," řekl Klok. ,,Kde máte místo?" zeptala jsem se. ,,Vedle nějaké Markéty Davidové," řekl Dominik. ,,Ty jo to asi bude vedle mě!!!!!" ,,Ty nejsi Markéta," řekl Kuba. ,,Ale ne. Nebudu sedět vedle svého přítele. Teda chtěla bych, ale on asi ne." ,,Jo aha. Tak pojď. Ukážeme ti město," řekl Klok. ,,Ale první se trochu uprav," řekl Dominik. Tak jsem se šla upravit. S tím co jsem tu našla, což nebylo moc věcí, se kterými by se dalo upravit. Musela jsem si vystačit s vodou.

Dopoledne mi ukázali město a odpoledne si šli sednout do areny a já čekala na Markét a Sturlu.

Ti přišli za chvilku a Sturla vypadal otřesně. Ostatně to já taky. Když mě uviděl, začal si povídat s Markét.

,,Ahoj," řekla jsem. ,,Čau," řekla Makule a objala mě. ,,Ahj," zamumlal Sturla. Fajn, alespoň mě pozdravil.

Sejdeme do arény a jdeme na naše místa. Dominik, Kuba a Klok už tam sedí. Sturla si sedne na kraj a řekne Makuli, ať si sedne vedle něj, takže já sedím mezi Makulí a Dominikem. Kuba seděl vedle něj a zamával mi. Klok se snažil o povzbudivý úsměv.

,,Tak co, kdo myslíte, že vyhraje?" zeptal se Dominik a přitom se podíval na Markét se Sturlou. ,,Já myslím že Norsko," řekl Sturla. ,,No já nevím. Sleduju jen české zápasy," řekla Makule. ,,Aha," řekl Dominik. ,,Počkat," začala Markét, ale už začala první třetina. 

Bylo to vyrovnané. V tom smyslu, že první třetina skončila 1:2 pro Nory. O desetiminutové pauze jsme všichni mlčky pojídali Markétiny sušenky. Já nabídla i klukům.

Po prostřední třetině bylo skóre 2:2. O pauze mi tekly z očí slzy. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Kuba. ,,NE! NIC NENÍ V POHODĚ!!!!!" ,,Oh promiň." ,,Ne neva." Pak jsme sledovali další třetinu.

Zápas skončil 3:4. Vyhrálo Norsko. Norskou hymnu jsem už slyšela tolikrát.

Vyšli jsme ven. Kuba s Dominikem zastavili Sturlu a chvíli s ním o něčem debatovali. Markét mě objímala a Klok si kupoval pití. Sturla někam šel a Dominik s Kubou šli za mnou.

,,Blbý," řekl Dominik. ,,Jo v podstatě s náma ani nechtěl mluvit," řekl Kuba. Rozbrečela jsem se. A pořádně. ,,Ššššššššš," objal mě Kuba. Dominik mi koupil zmrzlinu. Vzala jsem si jí do ruky bez ortézy a snědla jsem ji. Sedla jsem se na lavičku a dala si hlavu do dlaní. Sedl si vedle mě Dominik. ,,Určitě se to zlepší. No třeba ti napíše nebo tak něco. Naděje umírá poslední." ,,Já vím, ale já ho milujiiii." Obejme mě. Je to, jak když mě objímá Johannes. Vážně. Příjemné, přátelské a vřelé objetí. Pak se ke mně vrhnou i Kuba s Klokem a je z nás takový objímací kroužek. Nakonec se k nám přidá i Makule.

,,Tak já už si asi půjdu do našeho hotelu zabalit, ať můžu jet do Annecy. Na trénink. Čauuuu," řekla jsem a běžela jsem na náš hotel. Sturla tu ještě nebyl, tak jsem si rychle zabalila a běžela jsem najít nějaký vlak, nebo autobus. Nakonec jsem našla spoj do Berlína. Nevím co tam budu dělat, ale alespoň budu pryč.

Za několik hodin vystoupíme v Berlíně a je skoro půlnoc. Najdu si vlak do Paříže, koupím si lístek a jedu tam. Už ti mám vymyšleno. Pak pojedu spojem do Grenoble a pak už jen hoďka do Annecy.

Dojela jsem do Annecy a byli tam už Emilien s Quentinem a Chloé se svou sestrou Änais. Šla jsem do hotelu a vybalila jsem si. Pak za mnou přišla Chloé a Änais.

,,Čau Mar," řekla Chloé a sedla si ke mě na postel. Änais stála v rohu. ,,Änais. Můžeš si tu sednout," řekla jsem a ukázala jsem vedle sebe na postel. Přišla a sedla si. ,,Budem hrát člobrdoooooo!!!" vykřikla Chloé a někam odběhla.

Za pět minut přisprintovala s krabicí s člověče nezlob se. Vůbec jsem se nesoustředila a tak jsem všechny tři hry prohrála.

,,Co je Mar? Vždycky všechny hry vyhraješ!" zeptala se Chloé. ,,Ale nic," řekla jsem a ony odešly. Vydala jsem se najít Emiliena s Quentinem.

Byli samozřejmě až v posledním pokoji. Prolezla jsem všech 300 pokojů! A on byli až v pokoji 300! Vešla jsem dovnitř.

,,Čau Mar!" řekl Emilien. ,,Ahoj," řekl Quentin. ,,Ahoj," řekla jsem a smutně jsem si sedla na Emilienovu postel. ,,Co se stalo Mar?" zeptal se Emilien a sedl si ke mně. ,,Víte j-já," nedořekla jsem to a začal jsem brečet. ,,Mar, to bude dobrý," řekl Quentin. ,,Ehmmm Mar. Nerozešla ses s někým? Naposledy jsi za mnou takhle přiběhla v IBU cupu, když ses rozešla s tím kuchařem," řekl Emilienem. ,,O tom nemáš mluvit Emiliene!" řekla jsem. ,,Tak pardoooooooooooon. Rozešla ses s někým?" ,,Ne." Odešla jsem

Další dny to byl jen trénink, trénink, trénink, trénink, trénink a ještě milionkrát trénink. Za dva týdny jsme jeli do Osla, kde budeme trénovat.

Pak mi zavolala Tiril.

,,Čau Maaar!"
,,Ahoj Tiril."
,,Trénujem kousek od Osla. Zítra jdeme do ZOO."
,,Cože?"
,,Jdeme do ZOO. Jde ještě pár dalších lidí."
,,Jakých?"
,,Johannes, Dale, Tarjei a Ingird."
,,Tak Fajn."

To zas bude.

Musím psát sloh, takže nemůžu psát kapitolu 35. Radši bych teda psala ji a ne ten sloh.