Biatlonová Láska

22. Krásné Oslo

,,Dobrý den trenére."
,,Ahoj Mar. Vzhledem k tvým skvělým výsledkům, mimochodem gratuluji, pojedeš do Osla."
,,Kdy odjíždím?"
,,Takže nás tým pojede přes Dánsko, ale ty pojedeš s Jessicou Jislovou a Markétou Davidovou. Jessica má totiž z lodí fóbii a pojedou přes Estonsko a přijdou pro tebe v úterý ráno. Ostatní sice už odjedou, ale ty zůstaneš."
,,Fajn."
,,Markéta ti zavolá, až budou u Otepää."
,,Okey."
,,Tak ahoj Martino."
,,Na shledanou Trenére."

Pak jsem o té skvělé novině zavolala Norům, kteří z toho byli štěstím bez sebe. Jsou vážně šílení.

V úterý jsem se vzbudila celkem brzy a dobalila jsem si věci. Oblékla jsem se a i s kufrem jsem šla do jídelny. Hodila jsem do sebe misku cereálií. Po chvíli mi zavolala Makule.

,,Ahoj Maku!"
,,Ahoj Mar. Už jsme skoro u hotelu."

Tipla jsem to a šla jsem před hotel. Už jsem viděla auto, ve kterém seděla Makule s Jess. Zamávala jsem na ně a ony mi zastavily. Dala jsem své zavazadlo a zbraňdo kufru. Lyže jsem přidělala na střechu a sedla jsem si na zadní sedačku. Makule teď řídila a Jess pustila jedno CD od Taylor Swift. Zpívala jsem z plných plic s Taylor. Po hodině a něco jsme dojeli na Ruskou hranici. Museli jsme jim ukázat pasy a zbrojní průkazy a jelo se dál. Já už tři hodiny v kuse zpívala a ještě bych mohla, ale Jess mě umlčela, že se chce soustředit. Vyměnila se s Makulí a za chvíli jsme byli na hranici s Finskem. Zase jsme podstoupily hraniční kontrolu a jeli jsme dál. S Makulí jsme obdivoval krásy Skandinávie. Už byl večer a my byli na Švédsko-norských hranicích. Zase nám všechno zkontrolovali a my jeli dál.

Asi po dvou hoďkách jsme byli na Oselském Holmenkollenu. Šly jsme na hotel a hned jsme usnuly.

Ráno jsem se vzbudila brzo a šla jsem se porozhlédnout po hotelu. Když jsem zašla za zatáčku, někoho jsem silně srazila na zem. ,,Ježíš promíň," řekla jsem a podívala se přes tmu na člověka, kterého jsem srazila na zem. ,,Jé čau Mar. Říkal jsem si, kdy mě zas dražší k zemi," řekl Sturla. ,,Fuuuj. Jsem ráda, že jsem nesrazila nějakýho trenéra nebo Rusa nebo mrzouta," řekla jsem. ,,Hledal jsme tě," řekl a políbil mě. ,,Tady ne. Pojď ehhhhh třebas sem," řekla jsem a šli jsme do jednoho kumbálu s mopy. ,,Trocha soukromí," řekla jsem, když jsem zavírala dveře. ,,Soukromí je moc důležité," řekl Sturla. Stáli jsme strašně blízko u sebe políbila jsem ho. On spolupracoval. Jeho ruka zajela do mých vlasů. ,,Strašně jsi mi chyběla," řekl, když jsme se od sebe odtrhli. ,,Ty mě taky! Strašně jsem tě chtěla obejmout," řekla jsem. ,,Teď můžeš," řekl a já se mu vrhla do náruče. Chvíli jsme se objímali. Sturla vykoukla ven, aby zjistil, jestli je vzduch čistý. Všichni spali, tak jsme se vydali zase zpět do našich pokojů.

Měli jsme den volna, takže jsem šla na snídani a pak mě Norové vytáhli na procházku po Oslu. Ukázali mi všechny možné zajímavé věci a nakonec jsme šli na zmrzlinu (To byl nápad Johannese) a pak na hotel. Oběd jsme vynechali, protože té zmrzliny jsme zblajzli opravdu hodně. Odpoledne jsem hrála s kluky z našeho týmu karty. Vždycky jsem vyhrála, takže po dvou hodinách je to přestalo bavit a já šla hrát karty s holkama. Ty to nebavilo hned, takže jsem byla donucena jít za těmi paky. Zaklepala jsem na Norský pokoj. Všichni mě objali. ,,Zahrajeme si karty?" zeptala jsem se. ,,Jo," řekli všichni naráz. V každé hře, jsem jim to hezky natřela. ,,Hraješ dobře. Jak Martin," řekl Johannes. ,,Vždycky nad ním vyhraju," řekla jsem. ,,Odvetu! Teď vyhraju já!" řekl Tarjei a zase jsem rozdala karty na prší. Tarjei byl hned ze hry, protože mi kluci napařili všechny čtyři sedmičky, takže si musel vzít osm karet a v dalším kole mu Vetle dal Píkového krále. Jako první došly karty mě, pak Sturlovi, pak Johannesovi, Dalemu, Vetlemu a Tarjeiovi až nakonec.

Po zbytek týdne jsme trénovali a já ještě chodila s Makulí a Tiril po obchodech.

Je pátek a pojede se vytrvalostní závod. Cítím se skvěle a na stadionu poskakuji a zpívám si. Šla jsem si pro svoje číslo 54, zbraň a lyže. Po necelé půl hodině už jsem stála v bráně a vyjížděla jsem vstříc dalšímu závodu. Při každé trefené rané fanoušci vyjekli. Pořád mě udivuje že nějakou mí fanoušci existují.

Dojela jsem na nejnepopulárnějším místě a to bramborovém. Brala jsem to s humorem a před ceremoniálem jsem si šla koupit bramboru. Než začali vyhlašovat, tak jsem zamávala s bramboru nad hlavou. ,,Tiril, víš že z téhle brambory si můžu udělat jídlo, zatím co ty že stříbra ne?" ,,Hannou z tahle brambora je ekologičtější než ten tvůj bronz. Když ji vyhodíš, tak si na tom nějaké zvíře vylomí zuby a ještě se to tam bude výlet, dokud to někdo nenajde. Já když vyřídím bramboru, tak se buď rozloží, nebo ji nějaké zvíře zblajzne." ,,Liso, všimla sis, že tvoje medajle a rozkrojená brambora mají stejnou barvu? A při tom já nemusela vydat tolik sil." Všechny jsme se mým poznámkám o bramborách smály a když šly holky na stupně, tak bylo vidět, že potlačují smích. Pak jsem dostala kytku, protože byko rozšířené pódium. Kytka byla opravdu velká.

Dneska je sobota a pojede se sprint. Naštěstí jedeme až v 15, takže mám čas. Muži jedou ve 12, takže Johannes se rozhodl mi ukázat všechny domy v Oslu. Teda mně to tak přišlo. Vrátili jsme se na oběd. Já se šla ještě převléct. Vešla jsem do jídelny. ,,MAR! TADY DRŽÍME TI MÍSTO!!!!!!!" zahulákal někdo od Norského stolu. Otočila jsem se a uviděla Daleho, jak mává rukou. Zamířila jsem k jejich stolu. Naši se na mě podívali pohledem Co to jako je? Co to jako děláš? Sedla jsem si mezi Sturlu a Tarjeie. ,,Ahoj, Jo Johannesi ten dnešek si s tebou ještě vyřídím," řekla jsem. ,,Ahoooj!!!" ke stolu si přisedla Tiril s Markét. Podívala jsem se k našemu stolu. Justine měla vykulené oči a Chloé s Juliou měli otevřenou pusu. Quentin se Emilienem se zavedli a šli ke stolu, u kterého jsem seděla. ,,Hele Mar je naše ne vaše. Proč jste nám ji ukradli?" zeptal se Emilien. ,,Není to vás majetek," řekl Dale. ,,Dale, to byl jen vtip," řekl Johannes. ,,Mar, měla by ses víc věnovat svému týmu," řekl trenér, který zrovna prošel okolo. ,,Jasně!" zakřičela jsem na něj. ,,Jo a po obědě přijď ke mně." A sakra....