Biatlonová Láska

46. Norsko

Martin mě odvezl na letiště a před chvílí jsem Doletěla do Osla. V hale vidím Studiu který drží tabulku s nápisem.

MOJE LÁSKA MAR Z FRANCIE

A ozdobil to srdíčky. Rozběhnu se za ním a obejmu ho.
,,Krásná cedule."
,,Díky. "
Obejmeme se a políbíme se.
,,Pojď, musíme ještě přes dvě hodiny jet autem."
,, A kam?"
Do auta jsem si hodila kufry a sedla jsem si na místo spolujezdce.
,,K mým rodičům."
,,Proboha proč jsi mi to neřekl! Jsou Vánoce a já pro ně nemám žádný dárek a jak s e mám chovat."
Začínám přecházet do fáze Šílení.
,,A právě proto jsem ti to neřekl. Byla bys neklidná aimochodem, my pro tebe taky nic nemáme. Kromě hromad a hromad jídla co zbyly."
,,Aha fajn. Ale tohle ti jen tak neprojde."
,,Už se klepu."
,,To bys měl. Odplata bude sladká. Máš ne jaké CD?"
,,Podívejte se sem."
Poklepe na takou zásuvku a já ji otevřu. Je tam autoatlas, navigace a pár cédéček. Nakonec jsem nějaké vybrala a dala jsem ho do přehrávače.

Jedeme tři hodiny, protože hned, když jsme vyjeli z Osla jsem zkysli na půl hodiny v koloně a pak ještě v jednom městě jsme si dali kafe.

Konečně jsem dojeli k jednomu velkému domy. Vyskočila jsem z auta a protáhla se, protože mě všichni bolelo.

,,Jdeme," zavelel Sturla.
,,To nedopadne dobře."
,,Ale jo, bude to v pohon rodiče jsou fajn."
,,V to doufám."
,,a navíc tebe si oblíbí každý."
,,Skoro."
,,Vyjímka potvrzuje potvrzuje pravidlo."
,,Ta dobře."

Sturla vytáhne z kapsy klíče a odemkne . Vejdeme dovnitř a já se nervozitou klepu.
,,To bude v pohodě Mar. Pojď."
Vzal mě za ruku a tak jsem teda šla.

Sturla mi něco povídá a snaží s emeritní uklidnit, ale já jsem stejně naplnutá ahoj pružinka. Chvíli nevnímám a někoho srazín. No to je teda skvělé. Na s chodila jsme Sturlova tátu. Já jsem ale číslo.

,,Pardon. Pardon. Je n'ai pas voulu," začnu omylem francouzsky. ,,Teda omlouvám se. Já nechtěla," opravím se anglicky.
,,To nevadí," řekl pan Laegreid trochu nakvašeně a zvedl se.
,,Tati na to si u Mar budeš muset zvyknout. Mě porazila hned několikrát a ještě k tomu na mě vysypala mouku," řekl Sturla. No to mě reputaci tady asi moc nepřispěje.
,,Já jsem Martine," řeknu a napřáhnu k němu ruku. Takhle to mělo začít!!! Ne tím někoho zranit!!!
,,Tak mě teda těší. Jsem Tor."
Potřeseme si rukou.
,,To je katastrofa," pošeptala jsem Sturlovi, když jsme šli do kuchyně.
,,Neboj, není to tak strašné."
,,Myslíš?" Povytáhla jsem nahoru obočí.
,,Ne, protože myslet znamená houby vědět. A já to vím."
,,Tak fajn a co teda znamená ten způsob řeči, jakým na mě tvůj táta mluví?"
,,To znamená, že mu přijdeš v pohodě. "
,,Aha a co by dělal, kdybych mu v pohodě nepřišla???"
,,Byl by na tebe přehnaně milý."
,,Aha."
,,Máš nějaké rady ohledně toho, jak se chovat k tvé mámě?"
,, Buď sama sebou, ale budeš to mít také protože ona -"

To už alevejdeme do kuchyně. Za platnou stojí paní Laegreidová. Upravím si vlasy, Sturla mi stiskne ruku na znamení, že to bude v pořádku.

,,Dobrý den," řekla jsem.
,,Ahhh tak vy už jste tady!!" řekla jeho mamka s falešným nadšením v hlase.
,,Mami tohle je moje přítelkyně Martine a Martine tohle je moje mamka Mona," představil nás Sturla.
,,Těší mě," řekla jsem.
,, Mě také. Za pár minut bude oběd."
Přikývnu. ,,Pojď Mar, ukážu ti svoje království," řekl Sturla a šli jsme nahoru do patra. ,,Co jsi mi to nestihl doříct?"
,,No moje mamka nemá v oblibě francouze."
,,Oh ne."
,,Jo bohužel."
,,Tak to jí tento názor budu muset změnit. Jinak tu bude peklo na zemi."
Došli jsme do pokoje a já se nestačila divit. Má tam na rozdíl od mého pokoje uklizeno (i když většina bordelu v pokoji patří Bricovi!) na stěně má pověšené medaile a taky má v polici glóbus (křišťálový samozřejmě) a nad ním normální. U postele má kytaru a hodně papíru s akordy, které jsou srovnané do úhledného komínku. Nad postelí má poličku s knihami.
,,No to je krásný pokoj."
,,Dík. Tak tady  bydlím."
,,Ještě že jsi neviděl můj pokoj. Minutě brácha je bordelář."
,, JÍDLO!!! " zaječí Sturlova mamka z přízemí a tak jdeme do jídelny.
Paní Laegreidová nandá jídlo a začne od ní něco jako výslech.

,,A ty máš dva bratry?"
,,Ne tři."
,,A jak je ten třetí? O Martinovi i Simonovi jsem slyšela."
,,Brice."
,,Aha. A jak dlouho děláš biatlon?"
,,Deset let."
,,A jak ses seznámila se Sturlou?"
,,Když jsem si šla pro čokoládu, tak jsem ho srazila k zemi."
,,Jako mě," poznamená jízlivě pan Laegreid.
,,No a jistě ryby?"
Podivím se nad touto otázkou.
,,Ani ne. Ale sním je. Já nemám ráda žádné mořské plody, což je ve Francii velký problém."

---

Letěli jsme v posteli a povídali si.
,,Rodiče by byli nejradši, kdybych si vzal Annu odvedle."
,,A jaká je ta Anna?"
,,Blondýna s dlouhým vedením která nic neumí."
,,Aha. A nedalo by se to nějak u tvých rodičů vyžehlit?"
,,U mamky to máš zavařené už tím, že jsi z Francie."
,,To asi moc vyžehlit nepůjde."
Někdo začal vrtat. Asi pan Laegreid.
,,Ach taťka zase spravuje poličky nebo skříně."
,,Technické činnosti jsem měla ráda."
,,No tam mu běž pomoct. Možná si u něj trochu šplhneš."
,,Tak já jdu."

Zvedla jsem se a šla jsem za zvukem. Šla jsem do sklepa a tam byl pan Laegreid.
,,Dobrý dne. Mohla bych vám pomoct?"
,,Ty mi chceš pomoct?"
,,Technické činnosti byli můj nejoblíbenější předmět po Angličtině, Francouzštině a těláku."
,,Tak fajn. Můžeš mi pomoct smontovat skříň."
,,Fajn."

Montujeme skříň a povídáme si. Nakonec si rozumíme a máme toho hodně společného. Pak Tiril udělá skupinový hovor, takže naše trojka (já, Tiril a Makule) spolu kecáme. Holky se mě vyptávájí ba všechno možné, takže jich mám nakonec plné zuby, tipnu to a jdu spát.

---

Za tři dny jedu domů. Se všemi (kromě Sturlovy mamky, která se na mě dívá, jako kdybych chtěla zavraždit jejího syna). Sturla mě odveze na letiště, kde se políbíme a letím domů)