Biatlonová Láska

36. Narozky

Na obou položkách nemusí dobíjet a běží rychle a kdyz čekám v cíli, vidím jak v rovince předjede již druhého Daleho, který dneska jede místo Johannese, který je prý nemocný. Nebo se chtěl ulít. Skočím Quentinovi kolem krku a směju se na celé kolo. On se taky usmívá, sundá si lyže a zvedne mě a zatočí mnou dokola. Pogratulujeme Tiril a Dalrmu, kteří skončili druzí a třetím Švédům. Jdeme na ceremoniál a usmíváme se jako měsíčky na hnoji. Jako všichni. Úplně. Slunce svítí o sto šest a my se na stupních objímáme a pak i s ostatními z našeho týmu. A pak i s Nory a Švédy. Počkat. Nemám já dneska narozeniny??? Panebože! Já zapomněla na své vlastní narozeniny!? To je vážně hodně blbé. Je mi 23. Bude mi v 19:38. Ale jako vážně nevím, kdy mám narozky? To je šílený.

Jdu si do buňky pro pár věcí a jdu na hotel. Cestou mě zdrží Tiril a povídáme si. Když vedu do jídelny, všichni mí kamarádi zakřičí: ,,PŘEKVAPENÍ!!!" Skoro Brečím štěstím. Pustí písničku z mého oblíbeného Muzikálu ze střední a přejí mi všechno nejlepší. Pak Johannes s Juliou přinesou obří dort a všichni vytáhnou dárky a dají je na stůl. Tarjei s Emilienem si vezmou zápalky a zapálí na dortu všech 23 svíček. ,,Sfoukni je a něco si přej!" zakřičely Tiril s Markét, tak jsem stoupla svíčky a přála si, aby mi tihle kamarádi vydrželi navždy. ,,Otevři dárkyyyy!!!!!!" ,,Fajn," řekla jsem a šla jsem k velké hromadě dárků. Začala jsem s dárkem úplně nahoře. Psalo se na něm Pro nejlepší kamarádku na světě. Hned mi bylo jasné, že je to od Emiliena, protože ten mi vždycky tohle píše na dárky pro mě. Roztrhnu papír a tam je vec co každý rok. Tričko. Zasměju se a přehodím ho přes to, co mám na sobě. Dále jsem otevřela darek s nápisem For prinsessen min, což dle mého úsudku znamená Pro princeznu něco. Uvnitř je krabice a v ní je plastová korunka. Hned si ji nasadí mňa hlavu. Pak otevřu dárek s divným obrázkem. ,,To je dárek ode mě!!!" řekl Johannes. Roztrhnu papír a že vnetř vytáhnu nějaké oblečení. ,,Díky." Pak otevřu velký dárek s nápisem De vos meilleurs amis de l'équipe. To je jasné, že to je od Chloé, Justine a Julie. Otevřu a uvnitř jsou krásné bílé tenisky. ,,Panebože díkyyy." ,,Nemáš zač." Pak otevřu malý balíček, který je od Tirilky a Markétky. Uvnitř je náramek přátelství. Tiril a Markét zvednou ruku a mají úplně ten stejný. Ihned si ho dám na ruku. Pak je otevřu svetr od Daleho, Mikinu od Tarjeie, sponky do vlasů od Vetleho a od Quentina modrou třpytivou mašli.

,,Strašně vám děkujiii. Vy jste si na moje narozky vzpomněli a já na ty vaše zapomněla. Ode dneška už si na to budu dávat pozor," řekla jsem. ,,Super. Dáme si dort?" zeptal se Johannes a všichni jsme se rozesmáli.

Když sníme dort, volá mi Martin a Simon. Zase v úplně ten stejný okamžik! To je snad prokleté. Zvednu to jako vždy první Martinovi.

,,Ahoj Martine."
,,Hodně štěstí zdraví. Hodně štěstí zdraví. Hodně štěstí milá Mar. Hodně štěstí zdraví."
,,Zpíváš falešně."
,,Díky. Všechno nejlepší."
,,Dík. Už se učím písničku na tvoje a Simonovy narozeniny."
,,Jéžíš. Zase to budeme slavit spolu."
,,Jo jo."
,,No tak to je vše. Určitě ti bude volat Simon."
,,On volal. Přesně ve chvíli, kdy ty. První to vždycky beru tobě."
,,Super. Jsem lepší! No tak mu zavolej, ať nemá strach."
,,Jo jo. Ahoj."
,,Ahoj a hodně štěstí zdraví!!!!!"

Zavolám tedy Simonovi.

,,Čau Simone."
,,Ahoj Mar. Já ti chtěl jen popřát všechno nejlepší k tvým narozkám."
,,Díky."
,,No to je vše. Tak ahoj."
,,Ahoj. Měj se hezky Simone."

Vyjdu z pokoje a zastaví mě Emilien s Tarjeiem a Tiril.

,,Máme pro tebe ještě jeden dáreček," řekla Tiril a usmála se.
,,Jo koukej," řekl Emilien a podá mi do ruky cár papíru.
,,Počkat?! Cože?! Jak vydají mojí knihu!? Vždyť jsem ji ani neposlala," řekla jsem.
,,Víš Mar, my to udělali za tebe," řekl Tarjei.
,,Jo. Heslo k tvému počítači je všem na očích," řekla Tiril.
,,Super. Víte,koolik je tam ještě hrubek?" zeptala jsem se jich.
,,Neboj. Opravil jsem to," řekl Emilien.
,,Máš radost?" zeptal se Tarjei.
,,No mám, ale tohle mi nedělejte!"

Odejdeme do jídelny a tak trochu tam trsáme.

Večer jdu do pokoje a někdo zaklepe. ,,Dále." Vejde Sturla. ,,Jak se ti líbí korunka?" ,,Skvělá. Přesně takovou jsem měla, když jsem byla malá. Až na to, že jsem dobíjela Simonovo království a Martinovo císařství. Moje říše se pak rozrostla." ,,To věřím. Ta korunka není všechno, co jsem ti chtěl dát. Tady toto jsem tu chtěl dát o samotě. Podá mi krabičku. ,,Díky. Já ti k tvým dávným narozkám nic nedala." ,,Neva." Otevřu ji a uvnitř je řetízek se srdíčkem. ,,Děkuji ti moc. Budu ho nosit. Zapneš mi ho?" ,,Jasně." Zapne mi ho a pak si sedneme na postel.

,,Hele necukrujte tu a pojďte se vyfotit!" Do pokoje nakoukla Markéta a tak jsme šli. Trenér nás všechny vyfotil na můj mobil a já tu fotku všem co ti jsou poslala a nasdílela jsem ji na Instagram.