Biatlonová Láska

44. Konečně doma

,,Budeš mi chybět," řekla jsem Sturlovi, když jsme měli jet domů.
,,Mám takový nápad. Co kdybys na druhý svátek vánoční přijela do Norska?"
,,Ehhh. Nevím. Možná. Asi. Bylo by to fajn."
,,Fajn. Zařídím ti letadlo, Jo?"
,,Ok. Ale už musím. Dneska řídím já."
,,Ty máš řidičák?"
,,Ano."
,,Aha. To jsem netušil. Asi bych se toho o tebe měl dozvědět trochu víc."
,,Jo to bys měl."
,,Tak čus."
,,Čau."

Políbili jsme se a já běžela do auta. Hupsla jsem na místo řidiče a jeli jsme s holkama do Francie. Auto patří Änais Ch-B, ale ona řídí pořád, takže dneska jsme udělali change.

Chloé mě neotravuje otravnými písničkami,což by dělala, kdyby řídila její sestra. Vytáhnu z batůžku, co mám u sebe CD s písničkami z mého nejoblíbenějšího filmu (když nepočítám Hvězdy nám nepřály) Muzikálu ze střední. Justine, která sedí vedle mě to dá do přehrávače a všechny zpíváme.

Nejblíž našemu bydlišti mě čeká martin, který mě zaváže domů. Vyskočím z auta a přesednu do Martinova.
,,Čau brácho."
,,Ahoj Mar. Doma tě čeká výslech."
,,Proč?"
,,Asi proč? Všichni ví o tebe a tom Norovi."
,,No a?"
,,Hele. Jak dlouho s ním chodíš?"
,,Rok a měsíc."
,,Aha. Tak to je už opravdu vztah."
,,Jn. Hlavní trenér mě kvůli toho skoro vyhodil. Teda on mě CHTĚL vyhodit, ale ostatní trenéři mě tam chtěli."
,,Ježíš on má nějakou zášť proti Norům."
,,Občas mám pocit, že mi chce co nejvíc ztrpčovat život." To je poprvé co to řeknu nahlas.
,,Hele máš pravdu. Občas jsem taky měl takový pocit."
,,Fuuuj. Jsem ráda, že nejsem sama. Jo a na druhý svátek vánoční jedu do Norska. Já to nevymyslela."
,,To je jasný. Ty nejsi tak spontální. A co ostatní?"
,,Jo fajn."
,,Jsem rád, že tam máš kámoše."
,,O tom jsem ti ještě neříkala, ale s Tarjeiem a ostaními jsme udělali jeden žertík na Johannese. Vymyslel to Tarjei."
,,A co jste mu zase udělali? Jednou ho snad začnu litovat!"
,,Ale přilepisli jsme mu vlasy. Nějakým lepidlem od Krčmáře."
,,Bóže! Vy jste ale."
,,Já vím. Dokonce se k nám přidala i E. Claude."
,,To tam musí být zábava. A co těšíš se na olympiádu?"
,,Není jisté, že tam pojedu."
,,Ty tam pojedeš na 101%."
,,Když myslíš."
,,Já nemyslím. Já to vím."
,,Fajn. Tak když to VÍŠ. A co Simon?"
,,Ten je v pohodě. Moc se stará. Nemůže se starat o tebe, Tak se teď začal prozměnu starat o MĚ! Bric ho odkop."
,,Upřímnou soustrast."
,,Tak čau Mar. Uvidíme se na boží hod!"
,,Jasně Martine. Čusky."
,,Ahoj."

Vyskočím z auta, vezmu kufr a jdu domů.

,,Ahoj MAMÍ ahoj TÁTÍ!"
,,Ahoj holčičko," řekl taťka, když přišel do chodby a objal mě.
,,Čau Mar," řekla mamka a taky mě objala.
,,No no. Víte, že já nejsem zrovna moc objímací typ."
,,Pojď a všechno nám popovídáš," řekla mamka
,,Hlavně o tom svým," řekl taťka.
,,Ach jooo. To je trapný," řekla jsem.
,,Dáš si něco k jídlu?" zeptala se mamka a já přikývla. Šli jsme do kuchyně a mamka mi dala jídlo.

Já: ,,Mňam to je dobrý."
Mamka: ,,No a teď mi pověz, jak dlouho s ním jsi."
J: ,,Rok a asi jeden měsíc."
Táta: ,,Tý jó a tak dlouho jste to zvládli tajit?! To jste dobří."
J: ,,A nevadí vám, že se vám o tom nic neřekla?"
T: ,,Ne."
M: ,,Nepotřebujeme vědět všechno. Jsi dospělá. A jsme šťastní, že jsi šťastná."
J: ,,Díky."
Tentokrát jsem je objala já
M: ,,A pak, že nejsi objímací typ." Všichni se zasmějeme.
J: ,,A ještě jedna věc. Na druhý svátek mě pozval do Norska. Můžu tam jet?"
T: ,,Hele, proč bys nemohla? Seš dospělá. O svém životě rozhoduješ sama."
M: ,,Jen když někdy on přijede sem, do Francie."
J: ,,Tak fajn. Já se jdu vybalit a zabalit dárky, co jsem nakoupila."
T, M: ,,Fajn. Tak už běž."

Šla jsem do svého pokoje, vybalila jsem si věci, dala je prát, vybalila jsem si pár věcí do Norska, ať to pak nemusím řešit a začala jsem balit dárky. Pro děti mám hračky, pro Martina různé věci, stejně jako pro Simona. Pro jejich manželky oblečení a knihy.

Na email mi přišla zpráva z vydavatelství že natiskli výtisky mé knihy Ton rêve, mon rêve nebo-li Tvůj sen, můj sen.

Dárky jsem schovala pod postel (mám takový pocit, že tam Martin šmejdí).

Pak zavolám Sturlovi.

,,Ahoj."
,,Ahoj Mar. Jak je?"
,,Dobře. Už jsem doma. Co ty?"
,,Já ještě nejsem ani na letišti v Oslu. Pak ještě ta cesta do Lillehammeru. Z Itálie to máte blízko, narozdíl od nás. Proč jsme nemohli být v Oestersundu?!"
,,To bych zase musela letět já do Paříže a pak přes celou Francii domů. To by se mi nechtělo.
,,Tak fajn, uznávám. Mě čeká cesta jen přes půl Norska. A co tvoji rodiče, v pohodě?"
,,Jo. Vydědit mě nechcou."
,,Super. To by si neodpustil. A přijedeš?"
,,Jo, ale smím, jen když ti někdy přijedeš k nám."
,,Fajn. Určitě."
,,MAR JDI NAKOUPIT!" zaječí na mě z kuchyně mamka.
,,Super. Tak čau musím na nákup."
,,Fajn. Tak ahoj. Miluji tě Mar."
,,Já tebe taky."

Hodím mobil do tašky, v kuchyni si vezmu seznam od mamky a jdu do obchodu.

V obchodě potkám Eliotta. ,,Čau Eliotte!" ,,Jéžíš ahoj Mar!" Obejmeme se. ,,Jak se máš?" ,,Skvěle Mar." ,,Jo já taky. Na druhý svátek jedu do Norska. A taky jsem zvědavá, jaký dárek mi zase dají bráchové." ,,Jo to je taky. Hele musíš mi hned napsat. A taky musíme někdy zajít na kafe. Jo a musíš mě seznámit se svým přítele. Jako tvůj nej kámoš ho musím prověřit." ,,Jako nejediný můj nejlepší kámoš. Víš já mám nejlepších kámošů hodně." ,,Jo. Jako svoje nejlepší kamarády bereš všechny své kamarády." ,,Asi tak. Už musím. Chci  mít zítra oběd." ,,No tak čau. Zase se někdy uvidíme." Obejmeme se, dokončím nákup a jdu domů.

,,Hej Mar! Přijede Bric!" řekl mi taťka, když jsem přisla domů a dala nákup na kuchyňskou linku. ,,Super." Nic Je můj další brácha. Samozřejmě straší. No mezi náma je něco jako válečný konflikt. Odjakživa se pořád kočkujeme. I když jsme dospělí. Vím, že by se nemělo dělat něco jako soutěž o to, kterého bráchu mám nejradši, ale já mám prostě nejradši Martina. Odjakživa spolu skvělé vycházíme, narozdíl od Brice a taky mě pořád nekontroluje jako Simon.
,,Koupili jsme mu společný dárek, za ty peníze cos nám dala, na dárek pro něj!" řekla mamka. ,,Super," řekla jsem. Náhodou, jsem celkem ráda te přijede. Strašně dlouho jsme se neviděli.