Biatlonová Láska

31. Ice Hockey

Pak jsme už začali trénovat. První jsme trénovali v Anterselvě. Kousek od ní je ještě jedno biatlonové středisko, kde jsou Norové.

Každý den je v podstatě stejný. Snídaně, trénink, oběd, trénink, chvíle se Sturlou a večeře.

Ke konci května jsme měli třídenní pauzu. Rozhodla jsem se ji strávit s Makulí. Teda dva dny a třetí se Sturlou.

Makule se mně ptala, kam chci a já jí řekla, že mi je to jedno, takže to pojala tak, že můžeme kamkoli. No a rozhodla se, že půjdeme na MS v hokeji!

,,Ses úplně pomátla Makuleno! Hokej je strašný!"
,,Nebooooj pozvala jsem i Sturlu!"
,,Tak fajn."
,,Ha ha já vím jak na tebe."
Tak jsme teda šli.

Makule všechno zařídila. Posadili jsme se. Já seděla mezi Makulou a Sturlou. Je to utkání Česko-Švédsko. Makule chtěla na něco s Českem, které je narozdíl od Norska ve skupině A. No a Francie, Francie se kupodivu dostala na MS a je v Béčku, takže to je utkání, na které půjdeme zítra.

Při první třetině jsme snědli všechno jídlo, co jsme měli. Švédové dali tři góly a to nás naštvalo. Všichni jsme se totiž rozhodli, že budeme fandit česku. Teda u Maku je to jasné.

Ve druhé třetině nikdo nedal gól. Rozhodčí pořád pískali a já nechápala WHY!

Po druhé třetině jsem potřebovala na WC, ale vzhledem k tomu, že jsem to tam neznala, tak jsem se ztratila. Někdo otevřel dveře a vrazil mo silně do ruky.

,,To nemůžete dávat pozor?!" vyjela jsem na toho neznámého člověka ve vzteku Francouzsky.
,,Omlouvám se, ale nerozumím vám."
,,Jestli byste nemohl dávat pozor! Teď mám naraženou ruku nebo tak něco," řekla jsem tentokrát Anglicky.
,,Já přes ty dveře nevidím. Pojďte za naším doktorem. On se vám na to podívá."
,,Děkuji."

Šli jsme do té místnosti, odkud odešel.

,,Co je zas Jakube? Rameno?" zeptal se jejich doktor.
,,No víte doktore já vrazil dveřmi do této slečny a asi má něco s rukou. Mohl byste se na to podívat?"
,,Jasně Kubo."

Ten doktor se mi podíval na ruku, dal mi na ni ortézu a propustil mě.

,,Ještě jednou se vám omlouvám Ehmm."
,,Jsem Martine."
,,Eh Martine. Jo jsem Kuba. No chtěl bych se vám omluvit. No půjdete se mnou třeba na zmrzku? Jako omluvu."
,,Tak fajn."
,,Tak jo. Až mě propustí, tak přijdu před arénu. Počkejte na mně prosím."
Odběhl. Nějak jsem se vymotala z prostor pro zaměstnance.

Proč jsem řekla fajn? Proboha proč? Sednu si zase mezi Sturlu a Makuli a uvědomím si, že jsem chtěla na WC.

,,Co se tu proboha stalo s rukou Mar?"
,,Ale to nestojí za řeč."

Na poslední třetinu se dívám ve Sturlově objetí. Vůbec jsme netušila, který hokejista je Kuba, který mi narazil dveřmi ruku. Snažila jsem se ho poznat, ale nic jsem neviděla. Češi dali v této třetině čtyři góly. Jeden dal Vrána, jeden Kubalík, jeden Kovář pak ještě někdo, když jsem šla na tu toaletu a poslední do prázdné branky dal Chytil. Takže jsme si poslechli českou hymnu Kde domov můj

Šli jsme ven. Měla jsem jen tričko s krátkým rukávem, protože kdyz jsme ti šli bylo teplo. Teď byla zima. Trochu jsem se klepala. ,,Na," řekl Sturla a dal mi svou mikinu, kde byla Norská vlajka. Hlavně mi byla trochu velká, ale co. ,,Já se asi trochu sama projdu," řekla jsem. ,,Fajn. Já jsem slíbil klukům, že jim koupím suvenýr, tak půjdu," řekl Sturla. ,,Tak fajn. Já půjdu do hotelu," uzavřela to Makule a odešli.

Sedla jsem si na lavičku a kolem proudily davy. Po pěti minutách vyběhl udýchaný Kuba s hokejkou v ruce. ,,Jejda. Proč si ji beru s sebou? Vždyť ji tam dovezou kluci! Ja jsem ale blbec." zalamentoval česky a já mu samozřejmě rozuměla. Odběhl zpět dovnitř a pak se po pár minutách vrátil.

,,Pardon za zpozdění. Omylem jsem si vzal hokejku. Jsem trochu zblblý."
,,Vím. Rozuměl a jsme ti, jak sis trochu nadával," řekla jsem česky.
,,Ty jsi češka? Nebo Francouzska? Nebo Norka?" Podíval se na Sturlovu mikinu.
,,No Francouzska."
,,Aha."
,,Jdeme?"
,,Tak fajn. Je to tak pět minut pěšky a je to ta nejlepší zmrzka na světě."
,,Upozorňuji tě, že jsem ochutnal a hodně zmrzlin."
,,Alespoň to budeš moct porovnat."
,,Jaké je vlastně tvoje příjmení? Jdu s někým na zmrzku a ani nevím jak se jmenuje!"
,,Já jsem Kuba Vrána."
,,Tys dál dneska gól! Víš vím že jsi Kuba, ale nevím kdo od vás se jmenuje Kuba."
,,Proč jsi vůbec šla na Česko-Švédsko?"
,,No moje kámoška, co mě tu zatáhla mě tam vytáhla."
,,Aha."
,,Ještě půjdu na Francie-Norsko."
,,To je zítra."
,,Ale Markéta možná něco vymyslí ještě na pozítří."
,,To hrajem s Dány. Myslím."
,,Ty ani nevíš s kým hrajete?!"
,,Ne. Mám v tom trochu guláš."
,,To je divný."
,,A jaké je vlastně tvoje příjmení? Já ti to řekl, takže teď jsi na řadě ty!"
,,Fourcade."
,,Fourcade... mhmmmm to mi něco říká. No ale nevím co. Vůbec. Nevíš co?"
,,Martin Fourcade?"
,,Jo to, ale který sport to dělá?"
,,Dělal biatlon."
,,Jo to je ten sport s tou zbraní!"
,,Ano to je on."
,,A co děláš ty?"
,,Taky biatlon."
,,Ty jo a už jsi něco vyhrála."
,,Jo jsem mistryně evropy i světa. A jen tak mimochodem, děkuji ti za tu ruku. Trenér bude šťastný."
,,Doufám že mě nazmrzačíš."
,,To je nepravděpodobné. Všechny vždycky zmrzačím."

To už jsme byli u zmrzliny.

,,Jakou si dáš?"
,,Vanilku a čokoládu."
,,Fajn."

Koupil ji a sobě koupil jablko a citrón. Sedli jsme si na lavičku.

,,Kdy mě tak viděl trenér."
,,Moje řeč Martine."

Snědli jsme ji a při tom jsme si pořádně povídali. Najednou jsem uviděla Sturlu. Zrovna když jsem Kubu objala. I když byl Sturla daleko, viděla jsem že se mi rvou do očích slzy.

,,Sturlo!!!"

Ale on utekl.

,,Kdo to byl?"
,,Můj přítel."
,,Oh. To asi nebyl na nás nejlepší pohled Martine."
,,To ne. Mohl si to vysvětlit jinak. Jdu mu to objasnit."
,,Mám jít s tebou?"
,,Ne já to zvládnu."
,,Tak ti dám na sebe číslo. Kdyby něco."

Napsal mi číslo a já jemu to svoje a běžela jsem do hotelu. Snad tam bude.

Trochu hokeje! Teď se na něj dívám, tak mě to tak napadloAž tohle vyjde, tak už asi všichni budou znát mistra. Když to píšu je Česko-Finsko a zamítli Finům gól.
Brácha furt říká, že hrajeme s Finama! No jednou mě z něj raní mrtvice.

Zase se vracím k normálnímu vydávání ❤❤❤