Biatlonová Láska

23. Nehoda

,,Mar, měla by ses víc věnovat svému týmu," řekl trenér, který zrovna prošel okolo. ,,Jasně!" zakřičela jsem na něj. ,,Jo a po obědě přijď ke mně." A sakra.

Dosnídala jsem a šla jsem do trenérova pokoje. Zaklepala jsem a z pokoje se ozvalo něco jako: ,,Dále." Vstoupila jsem dovnitř. ,,Dobrý den," řekla jsem. ,,Ahoj." ,,Co jste potřeboval?" ,,Jen jsem ti chtěl říct, ať už se s těmi Noráky nebavíš." ,,JÁ SE DO PRKÝNKA MŮŽU BAVIT S KÝM JÁ CHCI A VY MI DO TOHO NEMÁTE CO KECAT!!!" zaječela jsem snad na celé Oslo, práskla jsem dveřmi a cestou do pokoje jsem nadávala na trenéra. Tou malorážkou do hlavy si zasloužil.

Zabalila jsem si věci, které budu na stadionu potřebovat a vydala jsem se na již zmiňované místo.

Zrovna jsem přicházela, když kolem mé projel Emilien. ,,Do toho!" zakřičela jsem na něj.

Šla jsem do buňky, kde byla Änais a její sestra a moje kamarádky Chloé. ,,Ahoj," pozdravila jsem je. ,,Čau," řekla Änais a šla pryč. ,,Je občas nevrlá," řekla Chloé. ,,Občas?" ,,No dobrá, skoro pořád." Převlékla jsem se do kombinézy a přes ní jsem si dala bundu a kalhoty. ,,Muži za chvíli dojedou, půjdem si pro zbraň?" zeptala se. ,,Fajn," řekla jsem a šly jsme si pro naše malorážky.

Za chvíli už jsem stála v bráně a čekala na nejdelší zapípání.

Dojela jsem Hannu Oebergovou, která vyjížděla přede mnou a celé kolo jsem se držela za ní. Alespoň na mě nesněžilo. Právě jsem přijela na střelnici a počasí se trochu umoudřilo. Přestalo sněžit. Ulehla jsem na stav 13, zamířila jsem a začala jsem střílet. Trefa! Trefa! Trefa! Trefa! Aaaaaaaaaa TREFAAAAA!!! Zvedla jsem se a jela jsem dál. Když jsem jela kolem tribun uslyšela jsem pohrdavé bučení. Co to? Proč na mě bučí? No tím se budu zajímat v cíli. Nasadila jsem vyšší tempo, ať odjedu co nejdál od těch zvuků. Když jsem přijížděla na druhou střeleckou položku, slyšela jsem nadávky na mou osobu. Odfiltrovala jsem se od nich a začala jsem střílet. 0!!! Vzala jsem hůlky a rozjela se dál. Při projíždějí okolo posledních tribun na mě někdo něco hodil. Rajčata? No fuj. Vážně super. Budu celá lepit. DĚKUJI!

Za chvíli jsem byla v cíli a přišli za mnou dva chlapi jak hora. Vzali mě a odnesli mě někam. ,,Kam mě to nesete? To nesmíteee!!!" křičela jsem na něj a všichni okolo na mě házeli pohrdavé pohledy. Co jsem komu udělala?

Odvláčeli mě do místnosti s nápisem Dopingová kontrola. Počkat cože? Na židlích seděly čtyři osoby. Ježiš cítím se jak na popravišti. ,,Mar?" zeptala se jedná osoba a podle přízvuk jsem věděla, že je to Tarjei. ,,Ahoj. Co se děje?" zeptala jsem se. ,,Někdo si vymyslel, že prý nás viděl, jak používáme doping," objasnil mi situaci Johannes. ,,Jo a říkali, že pět lidí budou testovat, a ta pátá jsi asi ty," řekl Quentin. Ještě tam seděl Sturla. Sedla jsem si na židli mezi Quentina a Sturlu. ,,Hodili po tebe něco?" zeptal se Sturla. ,,Jo rajče," řekla jsem. ,,Na mě hodili vajíčka," řekl Tarjei a ukázal na nohaviciaviici kombinézy, kterou měl na sebe. ,,Na mě zas otevrenou plechovku piva. Plnou," řekl Johannes a ukázal na ruku, kterou měl mokrou a smrděla pivem. ,,Na mě hodili pizzu. I s krabicí," řekl Sturla. ,,A na mě hodili pánvičku. Na hlavu. Doufám že ta boule nebude moc velká," řekl Quentin.

Za chvíli hvíli nám udělali testy. Samozřejmě že se ukázalo, že nikdo jsme žádný doping nepoužili. Kvůli téhle habaďuře se odsunul náš i od kluků ceremoniál. Já totiž dojela druhá, Sturla první, Quentin druhý, Johannes třetí a Tarjei čtvrtý. Než jsem odešla, zanadávala jsem jim všem dost ostře.

Odešli jsme z místnosti a šli jsme ke stupňům. Lidé kolem nás si šeptali a nějaký "fanoušek" bučel na celé kolo. ,,Co kdybys byl zticha?" zeptala jsem se. ,,A proč? Jste strašní. Něco takového si rvát do těla," řekl. ,,Víš, my nic nepoužili," Sturla přišel k tomu klukovi blíž a změřil si ho pohledem. ,,Andreasi! Kde vezíš?" nějaká paní řvala po stadionu. ,,Jak ses tu probůh dostal," řekla ta paní, když došla k tomu klukovi. ,,Jsem na tribuně," řekl. ,,Jo a bučí tu jak kráva," řekla jsem. ,,Omlouvám se za jeho chování," řekla ta paní. ,,Doufám, že vám ty věci nic neudělaly!!" zakřičel na nás, když odcházel se svou mamkou a na Quentina vyplatil jazyk. Tarjei vypadal, že je na pokraji režimu Zničit svět, Sturla že by šel nejradši do postele, Johannes že by nejradši někam odjel na lyžích a Quentin, že by ho nejradši zastřelil svou malorážkou. ,,Pojďte," řekla jsem a šli jsme na ceremoniál.

K večeru se nám přišli všichni omluvit a zase bylo, Doufám, vše v pořádku.

Stíhačku jsem poslala do kytek hned při první střelbě. Udělala jsem 4 chyby. Na druhé jsem to zpečetila třemi. Jela jsem, abych nebyla diskvalifikována, ale zároveň jsem to nepřeháněla. Na další střelbě jsem udělala nulu a na poslední dvě chyby. Nakonec jsem skončila 56, takže jsem byla vcelku vzhledem k mé střelbě, spokojená.

Večer jsem chodila po hotelu a tam mě zastihl Sturla. ,,Čau Mar. Pojď ke mně na pokoj. Chci ti ukázat svou kytaru. Tentokrát OPRAVDOVOU," řekl. ,,Tak fajn." Šla jsem k němu na pokoj. Na jedné z postelí seděl Dale. ,,Jé čau Mar. Sturla ti chce určitě ukázat svou novou kytaru," řekl. ,,Máš pravdu," řekla jsem. ,,Už to ukázal asi celému tomuto patru," pošeptal mi. ,,Všechno slyším," řekl Sturla, když sundával ze skříně kytaru. ,,Tak já jdu. Nebudu vám tu dělat křena," řekl a zabouchl dveře. Sturla sundal kytaru a naladil ji. ,,Sedni si mi na klín," řekl a já si mu na ten klín sedla. Půjčil mi kytaru a učil mě hrát. Po chvíli nám to celkem šlo. ,,Jsi talent," řekl. ,,Ty taky nejsi nejhorší," řekla jsem. Naše rty se přilepily na sebe. ,,Ahoj! Promiň že sem lo-" řekl Dale, když vycházel do pokoje. Pohotově jsme se od sebe odtrhli a já seskočila z jeho klína. ,,Nic jsem neviděl," řekl Dale. ,,Fajn. Takže to nikomu neřekneš?" zeptal se Sturla. ,,A co?" zeptal se Dale. ,,Díky kámo," řekl Sturla a objal Daleho. Přemluvili jsme ho, ať zůstane a Sturla udělal něco jako koncert. Pozval ještě zbytek jeho týmu. On hrál na kytaru a já zpívala. Můj hlas není zrovna nádherný, ale zvládnu zpívat celkem dlouho. Všichni nám tleskali.

Je pondělí ráno a já jsem spala u Daleho a Sturly v pokoji. Dale už to ví, ale slíbil, že to nikomu neřekne. Teda říká, že nic neviděl. Na snídani jsem měla jogurt s ovocem a pak jsem šla s Tarjeiem, Sturlou a Dalem na nějaký kopec. Vrátili jsme se na oběd a pak jsem obvolala rodinu a hrála s Tiril, Makulí, Evčou a přidala se k nám ještě Marte Olsbu Roiseland šipky. Totiž Michal Krčmář tu přivezl šipky a Evka ho přemluvila, ať nám je půjčí. Já jsem střílela, stejně jako Makule jen do zdi. Ostatním to celkem šlo, ale po mých šipkách zůstaly dírky ve zdi.

Asi ve tři jsem šla do města pro nějakou čokoládu a bonbóny. Přecházím nějakou rušnější silnici a najednou se za zatáčky vyřítí auto. Pak už si pamatuju jen černo před očima a náraz do mě a pak ještě dalšího auta. Matně jsem slyšela nějaké hlasy. Ještě si pamatuju, že mě strašně zabolelo břicho.

Ahoj!
Konečně pátek.