Biatlonová Láska

1. Nová

Ahoj. Jsem Martine Fourcade. Zní to komicky, protože můj brácha je Martin Forcaude. Martin a Martine Fourcadovi! Nechápu, jak to mohlo rodiče napadnout! Je to divné. Můj druhý bratr je Simon Fourcade a taky to byl biatlonista. Více si teda rozumím s Martinem. Je mi 22 a narozky mám 16. Srpna (jako Quentin Fillon Maillet). Tento rok jsem mezi světovou elitou!  Ó můj bože! Taky jsem skoro Mgr. No chci být učitelkou Francouzštiny a Angličtiny a ještě tělocviku. V Dubnu mě čekaj poslední zkoušky a praxe. Miluji mašle do vlasů a dávám si je na každý závod (a nehodlám s tím končit i když trenéry z toho jednou klepne). Mým cílem je neztrapnit se před celým světem. Zní to lehce, ale bude to dost těžké.

S A týmem jsem měla celou letní přípravu.  Nikdo se tu se mnou nebaví. Bescondová se baví s Chevalierovou-Bouchetovou a Simonová s Brasiazovou a s Chloe Chevalierovou. Jsem páté (spíš šesté) kolo u vozu. Jediný člověk se kterým se dá normálně bavit je můj jediný kamarád Emilien Jacquelin. Byli jsme spolu chvíli v juniorech, když měl odejít, tak jsem byla smutná. Pak ale i chvíli v IBU cupu Všichni ode mě mají velké očekávání, protože jsem Fourcadová. Jsem nervózní.

Pojede se první sprint v sezóně. Jsem v Östersundu a půjdu na hotel. V letním mistrovství jsem byla s tím, kdo na mě zbyl. Jsem na recepci.

,,Dobrý den, Martine Fourcade," řekla jsem.

,,Pokoj 54," řekla a já odešla.

Všechny reprezentace jsou tady v tom velkém hotelu. Otevřela jsem dveře a v pokoji ještě naštěstí nikdo nebyl. Dala jsem kufr k jedné z postelí a sedla jsem si na zem.

,,Ahoj Mar!" pozdravil mě Emilien že dveří.

,,Ahoj Emiliene!" silně jsem ho objala.

,,Chtěl jsem, ať máme pokoj spolu, jako v juniorech, ale nešlo to," řekl.

,,Škoda," řekla jsem.

,,Tak já jdu k sobě. Přijdu za hodinu, ať můžeme spolu na večeři," řekl.

,,Ok," řekla jsem a odešel.

,,Ahoj," pozdravila mě nějaká biatlonistka. Myslím, že to byla Markéta Davidová.

,,Čau," řekla jsem. Pořád jsem seděla na zemi a kontrolovala jsem instagram. Ona se snažila dostat do pokoje ten obří kufr.

,,Pomůžu ti," řekla jsem a lehce vtáhla kufr do místnosti.

,,Díky. Jo jsem Markéta ale říkají mi Makule," řekla.

,,Já jsem Martine a říkej mi Mar," řekla jsem. Potom jsme si vybalovaly věci.

,,Jdu na večeři," řekla a odešla.

Bylo už šest hodin.

,,Půjdeme?" zeptal se mě Emilien že dveří.

,,Jo, jen si obleču něco normálního," řekla jsem.

,,Jo jasně, Já počkám," řekl.

Vzala jsem si černé legíny, chlupatý fialový svetr a sněhule. Dala jsem si řasenku a vyšli jsme. V jídelně už byli všichni. Když jsme vešli, všichni se na mě podívali.

,,Proč na mě tak koukají?" pošeptala jsem Emilienovi.

,,Asi proto, že jsi Fourcadová," řekl. Obešli jsme Norský stůl, že kterého se na mě díval někdo, asi to byl Laegreid.

,,Kdo to je?" zeptal se Laegreid.

,,To je Martine Fourcadová, ty to nevíš?" řekl J. T. Bø.

,,Aha, ne nevím že tu bude, myslím, že jsem ji potkal v juniorech," řekl Laegreid a pořád na mě čučel.