Biatlonová Láska

29. Welcome To New York

Ráno kluci odešli a já se začala balit. Sturla tu nechal sako. No co, někdy mu ho vrátím. Dala jsem ho do kufru. Přinejhorším si ho nechám na památku....

Šla jsem k autu a nasedla jsem. Bude to jako na vánoce. Bude řídit Änais a nás vysadí po cestě, kde na někdo vyzvedne. Pro mě to bude Simon, který se toho tentokrát ujal.

Celou cestu Chloé puštěla písničky a štvala tím svou ségru, která řídila. Pak mé vysadily a Simon tam už na mě čekal. ,,Ahoj Simone." ,,Čauky Mar." Objal mě a nasedli jsme do auta.

Za chvíli jsme byli doma a já šla do pokoje. Teda první jsem se přivítala s rodiči. Vybalila jsem si věci a dala je vyprat. Zabalila jsem si pár věcí do New Yorku a stepovala u pračky. ,,Mar. Pojď si dát něco k jídlu." ,,Mami já vážně nemám hlad." ,,No stejně pojď. Musíš nám všechno povědět." ,,Tak fajn."

Šla jsem do jídelny a všechno rodičům řekla. Samozřejmě o mém vztahu se Sturlou jsem pomlčela. ,,A taky pozítří odlétám do New Yorku," řekla jsem. ,,S kým?" zeptala se mamka. ,,S jedním kámošem." A odešla jsem k pračce, která doprala a věci jsem hodila do sušičky. Pak jsem šla zabalit nepotřebné věci, umýt boty, vybrat dva páry a pak už sušičky dosušila, tak jsem všechno vyžehlila, důležité věci jsem si zabalila a pak jsem se svalila na gauč. V televizi byl záznam ze včerejšího závodu a při něm jsme usnula.

Ráno jsem se vzbudila a všechno mě bolelo. Nalila jsem si džus a dala si bagetu s džemem. Nikdo nebyl vzhůru  tak jsem zavolala Sturlovi a domluvili jsme se, že se setkáme v Paříži na letišti. Takže jsem zavolala Martinovi.

,,Ahoj Martine."
,,Co potřebuješ Mar?"
,,Mohl bys mě zítra ráno odvézt do Paříže???"
,,Ok fajn. V kolik?"
,,Potřebuju tam být tak v 6."
,,Ok. Tak já pro tebe přijedu."
,,Díky!!!!"
,,Nemáš zač Mar. Čau."
,,Ahoooooooooooooooooooooooooj."

Celý den jsem lelkovala.

Další ráno jsem se vzbudila brzo a čekala jsem na Martina. Přijel a v Paříži jsme byli v 5:45. Dovezl mě až k letišti. Vešla jsem do haly a uviděla jsem Sturlu. Skočila jsem mu kolem krku. ,,Ahoj Mar." ,,Čau." ,,Za 2 hodiny nám letí letadlo." ,,Vím." ,,Takže se musíme jít odbavit." ,,To jo." Tak jsme šli.

Za dvě hodiny jsem seděli vedle sebe v letadle. Cesta potrvá hodně dlouho a bude to nudaaa.

Vedle nás naštěstí zůstalo volné sedadlo, takže jsme se mohli roztahovar. Buď jsme se zkoušeli (já jeho z Francouzštiny a on mně z Norštiny) nebo jsme si povídali (čím dál o větších ptákovinách) nebo jsme poslouchali písničky.

Za hooooooooodně hodin jsme přistáli na letišti v New Yorku. Když jsme dostali kufry, tak jsme šli hledat nějaký autobus nebo něco, co nás odveze do hotelu. Nakonec přijel nějaký autobus. Sturla byl narozdíl ode mně připravený a měl dolary. Narozdíl od mé peněženky plné eur.

Po deseti minutách jsme se dorazili k hotelu a Sturla všechno vyřídil. Já radši obdivovala toto město.

Přišli jsme do našeho pokoje. Teda do našich pokojů. Teď našich. Prostě víte jak to myslím. Byl tu takový malýoibýváček s televizí (jupí!), koupelna s WC (kde by nebyly no ne?) a ložnice s velkou krásnou postelí. Všechno tu krásně vonělo. Vonělo to cizinou. Amerikou. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. ,,Jak se ti tu líbí?" zeptal se Sturla. ,,Jo hodně. Jen se budu muset trochu učit." ,,Učení je zakázáno! Budeš si užívat." ,,Fajn, ale jestli budu muset opakovat, tak to bude tvoje chyba a do konce svého života budu na tebe naštvaná." Přišel ke mně blíž a políbil mě. ,,Ty to zvládneš Mar. Jsi nejlepší." ,,Díky. Teď si lehnu." ,,Já taky." Lehnul si vedle mě a usnuli jsme.

Vzbudili jsme se v 6 hodin zdejšího času. Šla jsem najít něco k jídlu. Včera jsme nic nekoupili, takže jsem si vzala zbytek že svačinu do letadla. ,,Dobré ráno," řekl Sturla a prohrábl si vlasy. ,,Měl by ses učesat," řekla jsem. ,,No to asi jo." Šel se učesat a já mu nachystala snídani. Posnídali jsme, převlékli jsme se a šli jsme ven.

Jdeme se podívat na sochu svobody, pak na nějaké náměstí. Ka jsem úplně dezorientovaná. V nějakém obchodě si koupím tričko a mašli, pak jdeme na oběd a jdeme se podívat do ZOO v Central Parku.

Další dny je to podobné, chodíme po New Yorku, ochutnáváme Americkou kuchyni a občas něco pěkného koupíme. Projdeme snad celý New York.

Za týden už stojíme na letišti a čekáme na letadlo do Paříže.

V Paříži vystoupíme z letadla, vezmeme si zavazadla a čekáme, než pro nás někdo přijede. V mém případě Martin ve Sturlově další letadlo do Osla.

,,Jak to teď bude?" zeptala jsem se.

,,Nevím, ale nějak to zvládneme."

,,Ale já ti NECHCI dát na shledanou."

,,Ale každé nashle dává možnost krásném novému Ahoj."

,,Zvládneme to."

,,Ano."

Políbíme se a když uvidím Martina, rozloučíme se a já za ním běžím.

Jedeme pár hodin domů, kde se učím na zkoušky.
___________

Omlouvám se za kratší kapitolu. Další bude celkem bez Sturly a v té další se něco stane.
Jsem teď tak trochu nemocná 🤒🤧 no a snažím se psát, ale jsem strašně unavenááá