Když všechno zvládáme, ty a já

5 0 0
                                    

,,Tak jo. Potřebujeme vůbec Lofta když teď máme batoh?" 

Řekl Ingus. On sám by ho zpátky chtěl, ale nechtěl se rozepřít ostatním v jejich názorech. Dania si sedla na patník a podložila si rukama bradu. 

,,Řekněte až něco vykoumáte." 

Už se stmívalo a nejen Dania byla unavená. Lili sice taky, ale už né na to, aby brali sebou toho otrapu. Ingus byl nejméně unavený. Jediné co ho docela vyšťavilo byl ten souboj. 

,,Lili, chápu že jsi unavená, takže prostě řekneme tvýmu tátovi ať jeho vojska najdou Lofta a můžeme jít spát!" 

Lili se nápad nemístně zamlouval a tak po zmíněném pokecu s tátou mohli jít spát. Ačkoli je to král a má sakra velký palác, narval je všecky do jednoho, leč velkého pokoje. Byl tam jen jedna manželská postel, která však byla dost vyšňořená a měla hedvábně jemňoučké peřiny. Nad ní byly veliké nebesa, taktéž z hedvábí. Na podlaze byl krásný, zdobený koberec a pak jen pár skříní. Bonus byl, že Loft s nimi nebyl a tak se mohli vecpat lépe. Danie přišlo úplně odporné že musí spát pospolu a i když to Ingusovi nevadilo, šel si pro nějaké body u Danii lehnout na zem. Lili si lehla do jedné pěkně široké komody a Dania se rozvalovala po té obrovské dvoumetrové posteli až do rána. 

Inguse z té země strašně bolely záda, ale nechtěl ostatním kazit radost. Tedy, jenom Danie, protože Lili taky nevypadala moc nadšeně. Každopádně se oblékli a šli směr divný král. 

,,Ou, ahoj cukříku, jak ses vyspala?" 

Lili se zamračila když, uviděla svého otce obklopeného dvaceti ženami co kolem něj buď chodily, tančily a nebo ho různě oblézaly. 

,,Mhm. Pecka. Našli vojáci Lofta?" 

Král se nejdřív zamračil a pak se celý rozzářil. 

,,Ó! Ano. Mí vojáci našli nějakého ufňukaného kluka. To bude asi on." 

Lili už na to ani nereagovala a prostě máchla rukou na ostatní a šla někde chodbou, pak po schodech dolů, potom chodbou doleva a už stáli před cedulí Cely. Dobře, musí být někde tady. Bylo to neskutečně strašidelné. Všude byla tma, jenom sem tam byla nějaká ta svíčka, která však dokázala vyplnit svým světlem jen asi půl metru kolem sebe. Ingus se pro jisotu chytil Lili za rameno, načež ji zprvu vylekal, ale pak šli normálně. Aby se neleknul i Ingus, Dania se ho za rameno chytila opatrně, pomalu a hlavně v klidu. To ho však i tak vylekalo, ale po tom co vystrašeně zakřičel, se snažil chovat normálně, aby mu to nebylo trapné. Lili ukázala někam do černoty. 

,,Vidíte? Támhle je." 

,,Ne. Nevidíme." 

Suše odpověděla Dania. Přišli tedy k ukázanému místu krátkými kroky, přičemž šlapali do malých kaluží. Ačkoli Daniu a Inguse zajímalo o jakou tekutinu jde, vzhledem k tomu že by je výsledek asi moc nepotěšil se Lili neptali. Lili došla ke mřížím a poklepala na Ingusovu ruku. Ingus jí ihned sesunul a stejně jako Dania tomu druhému sevřeli rameno ještě pevněji. Lili popadla nejbližší svíčku a sejmula ze spodu stojánek na odkapávání vosku. Byl kovový, takže když poklepala na mříže, vyvinulo to dunivý zvuk. 

,,Lofte? Halo, Lofte. Jsme tady. Všichni tři." 

Nic se neozývalo. Až teď šlo krásně slyšet kapání, někdy klepání na mříže a výjimečně i nepříjemné skřeky a krutá zařvání. Stejně jako předtím, nikdo se neopovažoval jenom k tomuto říct jediné slůvko. V Loftově cele byla tma. Lili i přesto pomalu vtáhla mezi mříže pravačku ve které držela hořící svíčku. Teď šlo na celou místnost vidět. Bylo to děsivé. Z červy prolezlé zdi trčely dvoje okovy, natolik tenké na dětské ruce. V misce s nápisem Jýdlo byl mrtvý pavouk a v rou místnosti byl do rohu otočený kluk. 

,,Lofte... Víš... Přišli jsme se ti omluvit. V něterých věcech jsi měl pravdu a-." 

Lili to ani nedořekla Loft se velice rychle otočil a přiběhl ke mřížím. Celé se to stalo během sekundy. Dania zaječela a navzájem se s Ingusem obejmuli. Bylo jim ukradené, co právě dělají, protože teď na ně vybafne nějaký bubák, jeden to minimálně přežije. Loft tu byl celou noc, ale vypadal zničeně, jako by tu byl už dvacet let. Byl celý spocený a prameny z jeho mokré ofiny mu látaly při mluvení před obličejem. 

,,Ne!" 

Zakřičel a Dania s Ingusem se ještě trochu více lekly. V očích měl silný odlesk slz a celý byl ušmudlaný od sazí. 

,,Promiňte! To se omlouvám! Hlavně mě odsud okamžitě dostaňte!" 

Lili spokojeně kývla, otočila se a začala kolem sebe hledat klíče. Ingus s Daniou si trochu oddechli, ale pro jistotu stále zůstávali v obranné pozici. Loft pokračoval. 

,,Víte, jaké to je zůstat sám osm hodin, třináct minut a devět, ne pardon. Už deset vteřin ve věznici? Teda, co já vím. Podle skřeků usuzuji že o věznici nepůjde. Promiň, měla jsi pravdu, tvůj táta je faktickej magor!" 

Mezitím co Loft vykládal a vykládal a Ingus se s Daniou zahřívali a zahřívali, Lili našla klíč a ihned s ním zakroutila v zámku od cely. Dveře se zavrzáním povolily a Loft vtrhl ven. 

,,Díky! Konečně! Ale... Že vám to trvalo." 

ElementaKde žijí příběhy. Začni objevovat