Elementa

Řada

Daniu samotnou překvapila taková otázka, ale když nad tím tak přemýšlela, není divu že si něco takového myslí. I přesto k tomu nevěděla co dodat, tak jenom mlčela. Dáma se pomalu ale jistě začínala durdit. 

,,Co?" 

Řekla pro upřesnění. Danie naštěstí došlo že by byla chyba neodpovědět a měla by z toho ještě větší průšvih. 

,,Já-. Jenom jsem tu nová a nikdo mně nezavedl do cely, tak jsem tam šla sama." 

Paní trochu naklonila hlavu do strany a podívala se na Daniu nevěřícným pohledem. Pomalu se k ní ve své minisukni začala ploužit. Přišla asi krok před ní a ohla svá záda do nelidských končin, jen aby se tak přiblížila na centimetr k Daniinému obličeji. 

,,Nelži." 

Zašeptala a ukázala okamžitě a rychle prstem na dveře. Dania tak smutně a pomalu chytila kliku a ještě naposled se ohlédla za monstrem co si to zrovna lebedilo za ní. Pak už jen normálně rychle zavřela dveře a stejně tak se pokusila vrátit do své cely. To však přerušila ta instalatérka či co, která měla ucho přiložené přímo u dveří a odposlouchávala. Okamžitě najela na naštvaný a zuřivý režim a vzhledem k tomu, že tedy zná všechny probírané informace, věděla co dělat. Opět chytila za ruku Daniu, která stále ani nepípla a hbitě jí zase odvedla k cele. Když tam došla, pustila jí z jejích ručních pout a druhou rukou jí jenom pobídla aby šla dovnitř. 

Dania tedy neochotně šla přímo do útrob špinavé místnosti a lehla si na zrezavělou postel. Asi si říkáte jak může být zrezavělá celá postel i s matrací? Je to jednoduché. První krok: Přineste postel do věznice. Výborně. To byl konec tutoriálu. Zpět k Danie, která jen tak ležela na odporně tvrdé matraci a přemýšlela o zítřejším plánu. Vtom jí ještě snad už naposled pootravovala ta instalatérka a v rychlosti jí řekla kdy má vstávat, že tohle není domeček kde tě maminka přijde pěkně vzbudit a že jí je ukradená. 

Asi neměla co dělat, protože jsem to opravdu řekl ve zkratce. Pak už naštěstí konečně odešla, načež však Daniu uspala, takže nemohla přemýšlet o zítřku. Samotná byla moc ráda, že konečně může ležet a nic nedělat. 

Ozvalo se hlasité dupání již nechvalně známé osoby. Dania měla ráda rána a dokonce i ty, kdy jí někdo nemístně vzbudil. Teď tomu nebylo jinak a tak si z dupání té vysoké a tlusté gorily nic nedělala. Neměla vůbec prostory věznice zmapované, takže tam jen tak chvilku ležela dokud se nerozhodla vstát a najít nejbližší pomoc. Vyšla tedy z cely a podle instinktu a zdravého rozumu šla opačným směrem než přišla. Šla v jakési bílé chodbě s modrými pruhy po stranách dokud nedošla k řadě. Ta vedla tak daleko že ani nešlo vidět na konec. V řadě tak stálo kolem čtyřiceti žen, ale to jen ty co viděla, protože řada zahýbala doprava. 

Tak tam prostě stála. Co by jiného taky dělala, že? No, ona tam musí stát jen tak sama, ale vy máte mně, takže... Jak jste se dnes měli? Co? Jak to šlape. Co v práci, nebo spíš ve škole, hah? Moc rád si vás poslechnu, máte svůj prostor. Jakože mluvte, no fakt. Hele, ale začínáte mě trochu štvát. Řekněte něco! Cokoli! Je mi to jedno! Jsem fakt zoufalý! Prosím! Stačí říct prostě: Hele, dneska jsem měl vajíčko a bylo lahodné, mňam, mňam. Já bych řekl: Wow! Jdeme zpět na příběh! Fakt jsi to podělal. Teď mám blbou náladu, díky. Aspoň že nám to pěkně uteklo a řada postoupila až k zatáčce, výtečně. 

Dania se postavila na špičky a zahlédla onen konec této nekonečné řady. Byl to vchod nad kterým zela cedule s nápisem JÍ  L A. Bylo logické že někdo prostě bude porušovat řád a systém. Cedule však byla vysoko a tak písmena mohly shodit jen ty nejvyšší vězeňkyně. V řadě stály většinou náctileté dívky jako byla Dania. Ta se i přesto bála se s nějakou z nich jakkoli bavit či navázat jakýkoli kontakt. 

Musela tam tedy dál stát asi půl hodiny než na ní konečně došla řada. Kupodivu byly kuchařky vcelku milé. Teda, na věznici. Znamenaje: Nebyly nějak moc zlé. Jedné vězeňkyni upadl kelímek na zem. Věznice nakoupila kelímky, protože je jasné co by se stalo se skleničkami do dvou týdnů. I tak se všechny kuchařky strašně vylekaly a vynadaly té vězeňkyni že je úplně blbá a hloupá a že bude muset prát všem prádlo. Ta radši nic neříkala, protože byla ráda za tenhle trest, neboť měla tento týden dělat prádlo ona a tak vlastně žádný trest nedostala. 

Dania nedostala vynadáno, ale naopak jídlo. Byla to nějaká žbleptanice, podobně jako v mužské věznici. Asi kuchařky z obou věznic dostaly táborový úkol udělat ze stejných surovin něco jedlého. To se ale upřímně v obou případech nepovedlo. V tomhle případě to nebylo tuhé, jako spíše měkké, ale to bylo horší. Když Dania strčila do úst lžičku plnou neznámé mimozemské hmoty, málem se pozvracela. Šla tedy plánovat velký plán na záchranu jejích přátel.