Elementa

Blbec a Špekoun... Zase

Ingusovi to nevadilo. Proč by taky mělo? Holka do které je zamilovaný ho jen tak samovolně objala, tak proč jí taky trochu nepotiskat. Ještě lepší bylo, že Dania svedla vinu všeho co se teď děje na sebe. Mohli pokračovat dál. Až se teda pustí. 

,,Omlouvám se." 

Zamumlala mu na rameno, přičemž Ingus moc nerozuměl co řekla, ale pokusil se použít tu nejuniverzálnější odpověď. 

,,To bude dobrý."

Vzhledem k tomu, že Dania už se trochu uklidnila, vstala a popotáhla si na zádech batoh, jehož obsah byl vlastně už jen nůž a od bahna zašpiněná mapa. Všechno bylo zase fajn a velký bonus byl, že ho Dania obejmula. Co by se mohlo pokazit. Co by se mohlo stát? 

Calamus a Martin. Bylo docela dost pravděpodobné, že se objeví. Prakticky se vlastně objeví pokaždé, co se něco povede, nebo když je dobrá nálada, což pro ně teda není moc výhodné, když měli všichni větší odhodlání je porazit. 

,,Oh. To bylo dojemné. Nemáte kapesníček?" 

Drze odvětil Cal. Ingus i Dania zároveň zatnuly pěst nezávisle na sobě. 

,,Co ty tady zase chceš? Nemáš vlastní domov?" 

Ohradil se šikovně Ingus. Martin stále mlčel. Jako vždy. Teď totiž byla ta zbytečná část kdy se pouze uráželi. Martin s Daniou se tedy docela nudili, protože se prostě nic nedělo. Po třech takovýchto minutách už to nezvládla. Musela začít nějak jednat. Bez jakéhokoli povšimnutí přítomných osob se proplížila lesíkem vedle cesty a když došla ke Calovi, z batohu pomalu a opatrně za špičku vytáhnula svůj nůž. Pak ho správně a pěkně uchopila za rukojeť a volnou levačkou poklepala Calamusovi na rameno. Ten to bral extrémně vážně a strašně se vylekal. Hora na kterou se snažili vylézt už nebyla v dohledu, protože jak Dania dle mapy zjistila, už na ní lezou. Podstatné k probíhající situaci ale je, že napravo od cesty po které jdou jeho pokračující velkým svahem do výšky, kde to před chvílí Dania prošla. Na druhé straně je však bez jakékoli zábrany kamenitý a tvrdý svah přímo dolů, až k říčce, do které kdyby jste skočili, nepřežili by jste ani v Minecraftu. 

Calamus však měl tu smůlu a po leknutí čistě tím, co ho ťukla prstem na rameno, ho k tomu opravdu dovedlo. Spadl na zem, naneštěstí však v bodě, kde byla mírně prohnutá půda. Nemělo ani cenu se pokoušet vstát, nebo zastavit kutálení, protože se to jednoduše celé stalo rychle a hlavně zběsile. Cal se kutálel a kutálel, dokud si ostatní nezačali uvědomovat vážnost situace a že on prostě fakt nevstane. Dania neměla toho kluka ráda už od pohledu. Né že by byl baculatý, měl beďarů jako min na minovém poli, anebo nevypadal pěkně. Ne. Prostě se na něj stačilo podívat a byl to rozený záporák. Nebyl ale čas na otálení a přemýšlení o Calově loajalitě, museli mu pomoct. Byl zlej, určitě unesl jejich kamarády a i když ho zachrání, bude pokračovat, ale co? 

Dania svižným krokem šlapala přímo stále se kutálejícímu a téměř u kraje čnějícímu Calamusovi. Věřím že čekáte epickou záchranu, ale jenom natáhla před jeho tělo nohu a tím ho lehce zastavila. Ten otočil hlavu a podíval se na Daniu. Ta se zašklebila. 

,,Co to děláš?" 

Zeptala se, jako by osobou se kterou mluví naprosto pohrdala. Protože přesně to taky dělala. Chvilku mlčel, ale pak se ozval. 

,,Já bych umřel!" 

Řekl zděšeně. Dania trochu povolila úsměv z uzdičky. 

,,Jo, to jo." 

Odvětila egoisticky. 

,,A ty jsi mě zachránila!" 

,,Mhm." 

Už moc nevěděla co na to říct a vzhledem k tomu že jí noha začala bolet, uvažovala o puštění. 

,,Martine! Rušíme plán!" 

Obořil se na svého poddaného. 

,,Musíme se připojit k tomuhletomu smradovi a líbeznému kvítku Danie." 

Martin zatleskal a Ingus zděšeně spolu s Martinem automaticky přiběhli k stále ležícímu Calovi. 

,,Dania nebyla moc důvěřivý typ. Něco se jí na tom celém prostě nezdálo. Zatím co Ingus byl šťasten z nově obdržených informací které tak mohou získat, Dania uvažovala, proč by to ten šmejd dělal a proč jí sakra řekl kvítku. 

,,Dobřé... Nu. Cestování s námi však vyžaduje podmínky které ne každý dokáže akceptovat..." 

Calamus nadšeně povyskočil a přikývl hlavou. 

,,No dobrá. Za prvé: Řekneš nám jakoukoli informaci kterou budeme chtít." 

,,Jistě!" 

Daniu samotnou překvapila obětavost a to že to vůbec přijmul. Pokračovala tedy s pauzami na vymýšlení dál. 

,,Hmm. Dobrá tedy. Další pravidlo je, chovat se tady k Ingusovi stejně, ne-li lépe než ke mě." 

Dania při říkání jména stála vedle něj a chytila ho za obě ramena. Ingus se pousmál. Calamus se na chvíli podíval do země aby si to promyslel a pak jednoduše odvětil. 

,,Pro někoho jako si ty všechno." 

Daniu to už pěkně začalo durdit. Musela tedy vymyslet něco hodně těžkého. 

,,Dobře, dobře. Poslední věc je, že nesmíš, *ďábelský smích* nijak urážet, zesměšňovat, nebo používat jako sluhu Martina." 

Pro změnu se zasmál Martin. Cal měl pusu dokořán. 

,,Ale vždyť je to poskok! Tak se k němu taky chovám!" 

,,Není chování, není kvítek Dania." 

Řekl Ingus. Dania se na něj s úsměvem podívala, kývla hlavou a ohlédla se na Calamuse. Ten vypadal už dost naštvaně. Dupnul. 

,,No dobřé." 

Řekl, kombinací naštvanosti, vzteku a taky smutku. Ingus nastavil ruku někde do výšky Daniiny hlavy, ale ta tu svou nechala v kapse. Nečekala že to všechno přijme. A teď s ním musí všichni jít. S ním.