Elementa

Amet

Bylo to děsivé. Oba utíkali jak nejrychleji mohli a stařec se za nimi šoural pomalým a tichým krokem. Byla by hloupost utíkat pryč z majáku. Prochladli by, protože by neměli kde spát. Když konečně dorazili do přízemí, stařec stihl ujít jedno patro. 

,,Hej! Danio, hej!"

Dania se zašklebila a otevřela oči. 

,,Co po mně chcete?! Nechte mě spát." 

Když ale uviděla stín nějaké skrčené osoby s lucernou jak jde ze schodů, změnila názor a šla budit Lili. Její plán teď byl, prostě jenom utéct. V takovéto situaci se nepřemýšlí moc dobře. Muž už byl asi v polovině místnosti. Dania už Lili probudila a skoro sbalila všechny věci. Pak si ale uvědomila že jim asi stařec s lucernou nic neudělá. Ten však vytáhl na záda připevněnou brokovnici, či podobnou zbraň a začal po nich střílet! Pokud nevíte, brokovnice je hodně nebezpečná na blízko, protože naráz vystřelí několik kulek. Na první ránu měli neuvěřitelné štěstí a nikoho to netrefilo. Dania sice ještě chtěla sebrat z pokoje poslední věc a to mapu, ale Lili ji stáhla ven protože už přebíjel. Bylo kolem třetí ráno. Všichni byli nedospalí a neměli kde spát. Inguse napadlo, schovat a přespat za kovárnou kde to krásně hřálo z jednoho komínku. Když tam došli, natáhli se  a prospali aspoň takové tři hodinky. Ráno šli před maják, kde je měl vzbudit Martin. Ingusovi to celé začalo docházet. Proč by je Martin zval do majáku na přespání a ještě k tomu říkal že je opuštěný? Celé to bylo nějaké divné. Maják byl kousek od vesnice. Už byli docela blízko. Pak si ale uvědomil ještě jednu věc. Slyšel, že pokud někdo na ruce nemá náramek, bude to člen, jednoho kultu na obětování mrtvol. 

Chtěl to říct Danie, ale nestihl to. Už byli u majáku. Z majáku vyšel Martin se starcem. Už na sobě měl náramek. Martin se natáhl a podal Danie mapu. Ta byla sice stále vyjukaná ze starce který ji ještě minulou noc pronásledoval, ale mapu si vzala a beze slov lehkým krokem začala odcházet. Ingus nevěděl co si o tom má myslet, ale smířil se s tím že je lepší o tom nemyslet. Když pak ale uslyšel za nimi smích obou těchto lidí, došlo mu že to byl jenom vtip a náboje v brokovnici byly slepé. 

,,Tak co teď?" 

Otázal se Loft. 

,,Když teď zase máme mapu, mohli by jsme si spíchnout novou loď. Anebo podplatit nějakého rybáře aby nás tam svezl." 

Druhá možnost se všem rozhodně zamlouvala a tak si vyhledali nějakého starého rybáře s dřevěnou loďkou, která by ale byla dost velká i pro osm lidí. Dania mu po dlouhém smlouvání dala dva brzlíky a jelo se. Teď měli konečně jistotu že se tam dostanou. Do zářného Ametu! 

Po asi hodině vcelku rychlého plutí už byl na obzoru vidět Amet. Bylo to moderní město. Na stavbu domů se tu používal jíl, ze kterého byly cihly a ty pak potřeli barevnou omítkou. Bylo to obří město s asi dvě stě padesáti obyvateli. Až tam dorazili, rybář si vzal své dva brzlíky a odjel. Dania byla trochu bezradná a tak se ptala každého kolemjdoucího, jestli neviděl předevčírem nějakého divného muže s chlapcem kolem třinácti let. Nikdo jí neřekl kloudnou informaci dokud nedošla do hospody. Tam jí všichni štamgasti řekli že tu zůstane na takové další dva dny protože si musí něco důležitého zařídit. To by znamenalo že dnes je tu poslední den. 

Dania chtěla ihned začít procházet všechny motely, hotely, ubytovny hostely a podobná zařízení ve městě ale ostatní jí přemluvili ať si to tu alespoň prohlídnou. Celé město bylo krásné. Byly tu nádherné a monumentální památky, Vysoké panelové domy, sem tam i nějaký hrad nebo zámek! Prostě nádhera. Dania se do toho dokonce tak obula že každému koupila za brzlík zmrzlinu. Byla to krása. Bylo to tu dokonce tak vyvinuté, že tu měli hodiny! A na jedněch hradních hodinách se ukazovalo odpoledne. Dania všechny rozdělila na dvojice a šlo se ptát na recepci. Ingus byl bohužel s Lili a Loft byl s Daniou. Už předtím bylo zřetelné že po ní Loft jede a tak to Inguse trochu štvalo. Lili s ním navštívila asi patnáct podniků ve městě, ale nikde nebyl evidován ten koho hledají. Už se chtěl vracet za Daniou a Loftem, ale vtom si všiml jak Dominus s divným pánem v černém, dlouhém kabátě vstupuj do temné uličky. 

,,Co?! To jsou oni, viděl jsem je Lili!"

,,Phe, to určitě! Nebudu riskovat kejhák v nějaký zablitý uličce, to si piš!" 

Ingus se do uličky tedy vydal sám. Když tam došel, nikdo tam nebyl. Byly tam jen velké zelené dveře. přišel k nim a otevřel je. Nebyl to obyčejný dům. Byl to asi dům, toho únosce.